Praha Jeruzalém

Izraelský prezident Herzog a bývalý ministr obrany Gallant si rovněž zaslouží uznání za to, že premiéra vyzvali k zahájení skutečných rozhovorů a hledání kompromisu.

Autor: Joel C. Rosenberg 28. března 2023

JERUZALÉM, IZRAEL – Několik posledních dní patřilo k nejnapínavějším a nejšílenějším v novodobé historii Izraele.

Jak jsem včera poznamenal, národní krize se nepodobá ničemu, co jsme kdy v židovském státě od jeho zázračného znovuzrození v roce 1948 zažili.

Pojďme si ji na chvíli zrekapitulovat a pak si řekněme, jak dál.

O víkendu vyšlo do ulic odhadem 600 000 Izraelců, tedy přibližně 6,5 % obyvatel země, aby protestovali proti současné verzi zákona o soudní reformě, která se řítí Knesetem a má být definitivně odhlasována před svátkem Pesach, jenž začíná 5. dubna večer.

Ať už je toto číslo vyšší nebo nižší, podstatné je, že masivní vlna protestujících se obává, že návrh zákona by vyřadil moc Nejvyššího soudu z role řádné kontroly a rovnováhy zákonodárné moci a mohl by znamenat konec izraelské demokracie.

Uprostřed bezprecedentního a rostoucího společenského a politického napětí vystoupil v sobotu večer v přímém televizním přenosu ministr obrany Yoav Gallant s projevem, v němž vyzval premiéra Benjamina „Bibiho“ Netanjahua, aby v této legislativě stiskl tlačítko „pauza“.

Gallant tvrdil, že je nejlepší zmírnit napětí v době, kdy Izraelci prožívají Pesach, Velikonoce a Ramadán, jedny z nejposvátnějších svátků v židovském, křesťanském a islámském kalendáři.

Gallant se navíc otevřeně obával, že tváří v tvář hrozbám ze strany Íránu se izraelské obranné síly dostávají na pokraj bojové neefektivity, protože tolik vojáků, zpravodajských důstojníků a pilotů stíhaček letectva hrozí, že se nebudou hlásit u svých jednotek, pokud Netanjahu prosadí zákon, který podle jejich obav přinese konec izraelské demokracie.

V neděli však Netanjahu místo toho, aby se s Gallantem dohodl na stisknutí „tlačítka pauza“ a umožnil „období klidu“ po dobu asi jednoho měsíce, Gallanta pro nekázeň vyhodil.

Podle mého názoru to byla chyba.

Gallant několik dní soukromě apeloval na Netanjahua a vyjadřoval své rostoucí obavy ani ne tak z konkrétních věcí v legislativě, ale ze způsobu, jakým Netanjahu nakládá s médii a legislativním procesem, a nechal vzniknout ohnivou bouři, která měla přímé a vážné důsledky pro národní bezpečnost.

Zdálo se však, že Bibi neposlouchá – nebo pokud poslouchá, tak nekoná.

A tak Gallant – nikoli levičák nebo člen opozice, ale dlouholetý Bibiho přítel a důvěryhodný spojenec – vystoupil na veřejnost.

Jeho vyhazovem Netanjahu přilil olej do ohně.

Mnoho Izraelců se začalo bát, že Netanjahu nehodlá naslouchat rozumu a hodlá zákon prosadit bez jakýchkoli změn či dodatků.

V pondělí se tedy protesty dramaticky vystupňovaly, jak jsme informovali zde na ALL ISRAEL NEWS:

– Zaměstnanci Ben Gurionova mezinárodního letiště zahájili stávku a donutili letiště zastavit veškerý příchozí i odchozí letecký provoz.

– Zaměstnanci izraelských obchodních přístavů zahájili stávku a zastavili veškerý vývoz a dovoz.

– Na protest proti Netanjahuovu kroku byly uzavřeny všechny izraelské veřejné školy.

– Zavřeny byly také všechny izraelské univerzity.

– Zavřely se banky.

– Na znamení solidarity s protestujícími byly uzavřeny všechny restaurace McDonald’s.

– Protestující zablokovali hlavní dálnice.

– Až 100 000 protestujících obklíčilo budovu Knesetu.

– Izraelský prezident Isaac Herzog nadále naléhal na Netanjahua, aby zpomalil proces a zahájil jednání s opozičními vůdci s cílem najít východisko z krize.

– Stejně tak učinilo nejméně pět členů Netanjahuovy strany Likud.

– Stejně tak Natan Šaranskij, bývalý šéf Židovské agentury.

– Stejně tak lídr opozice Jair Lapid.

– Stejně tak bývalý ministr obrany Benny Gantz.

– Stejně tak americký prezident Joe Biden.

– Stejně jako konzervativní izraelský think tank, který původně vypracoval plán reformy soudnictví.

– Dokonce i Netanjahuův osobní právník, který mu radil během jeho korupčního procesu, pohrozil, že odejde, pokud premiér nebude souhlasit s pozastavením návrhu reformy soudnictví a s diskusí o kompromisu.

Netanjahu však nadále odolával.

V pondělí, kdy se situace nadále vyhrocovala, Netanjahuův tým oznámil tisku, že v 10:30 hodin učiní veřejné prohlášení.

To však neučinil.

Prohlášení bylo hodinu po hodině stále odkládáno, protože Netanjahu se sešel se svými koaličními partnery.

Strana Náboženský sionismus – vedená Bezalelem Smotrichem a Itamarem Ben Gvirem – hrozila, že opustí koalici a svrhne vládu, pokud Netanjahu zpomalí nebo zastaví schvalování zákonů před svátky Pesach.

V pondělí pozdě večer se však Netanjahu rozhodl, že už toho má dost.

Svým koaličním partnerům oznámil, že pro dobro země musí „tlačítko pauza“ opravdu stisknout a zahájit skutečná jednání s opozicí.

Strana náboženského sionismu – alespoň pro tuto chvíli – ustoupila.

Netanjahu pak v přímém přenosu celostátní televize vysvětlil své rozhodnutí a ochotu zahájit rozhovory a slíbil, že zemi nezavede do „občanské války“, které se mnozí – včetně izraelského prezidenta Herzoga – obávají.

Byl to správný krok.

Netanjahu si zaslouží pochvalu za to, že naslouchá vůli izraelského lidu, odolává blafování vedení náboženského sionismu a prokazuje skutečné vůdcovství.

Měl to udělat dříve.

Tím, že tak dlouho vyčkával, ztratil velkou důvěru, a to i u mnoha středopravicových Izraelců, kteří si přejí, aby prošla vyvážená verze soudní reformy.

Přesto Netanjahu jednal dříve, než bylo pozdě – a já jsem mu za to vděčný.

Jsem také ohromen a vděčný Herzogovi a bývalému ministru obrany Gallantovi.

Oba si zaslouží skutečné uznání za to, že nezištně naléhali na premiéra, aby zahájil skutečná jednání, hledal kompromis a zmírnil plameny.

K vyřešení tohoto konfliktu máme ještě daleko.

Protesty pokračují.

A Netanjahuovi spojenci v úterý skutečně „předložili“ současnou verzi zákona, což je technický termín pro jeho přípravu ke konečnému schválení.

Opozice tvrdí, že to ukazuje, že Netanjahu to s hledáním kompromisu nemyslí vážně.

Modleme se, aby tomu tak nebylo.

Domnívám se, že reformy soudnictví jsou životně důležité, jak jsem opakovaně tvrdil na stránkách ALL ISRAEL NEWS a THE ROSENBERG REPORT.

Většinu současného balíčku mohu přijmout.

Jsem však zcela proti „přehlasovací klauzuli“, která ke zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu vyžaduje pouze 61 členů Knesetu ze 120.

To by byla strašná chyba.

Zcela by to vykastrovalo Nejvyšší soud, odstranilo kritickou kontrolu a rovnováhu a vážně poškodilo – a možná i zničilo – izraelskou demokracii.

Izrael potřebuje nadpoloviční většinu 90 ze 120 poslanců Knesetu, kteří by hlasovali pro zrušení nespravedlivého nebo neospravedlnitelného rozhodnutí Nejvyššího soudu.

To by znamenalo, že k přehlasování by byl nutný široký národní konsenzus, nikoli prostá většina.

Osobně bych asi dokázal žít s požadavkem 80 místo 61 křesel.

Ale 61 je hrozné a vážně by ohrozilo lidská a občanská práva izraelských menšin.

Proto vás žádám, abyste se ke mně připojili v modlitbách za to, aby se premiér a zbytek izraelské vlády a parlamentu spojili a udělali správnou věc.

Brzy, než se ten požár vymkne kontrole.

29.03.2023 05:57 Daniel Žingor154Zdroj: All Israel news

Klíčová slova

2 komentáře

  1. Petr Moravec

    30. 3. 2023

    Odpovědět

    Tak si to představme v praxi. Vznikne další nelegální beduínská osada někde v Judské poušti blízko k Jerichu, kde na druhé straně kopce, kde si jí Abdul se svou novou chotí a kozama založil, nachází raketová základna obrany Jeruzaléma. Policie na příkaz vlády (oblast C, vojenské území, žádné stavební povolení atd) přikáže zbourat, ale spoustu aktivistů a placených novinářů z EU a USA z toho udělají případ a Nejvyšší soud rozhodnutí vlády zruší. Najde se v opozici dalších 20 či dokonce 30 hlasů, které soud přehlasují ? Obávám se - soudě podle toho jak musí všichni členové každé opoziční strany držet basu s rozhodnutím vedení - že ne. A to je jen banální beduínská osada. Co až půjde o důležitejší věci...

    • Daniel Žingor

      30. 3. 2023

      Odpovědět

      To je dobrý příklad a přesně takto se to děje a přesně to je důvod toho, proč izraelská pravice (většinová pravice) prosazuje soudní reformy. Nic to ovšem - v mých očích - nemění na faktu, že pokud se pro toto nenajde širší společenská shoda - může to znamenat národní katastrofu. To, že by u nás mohl Nejvyšší soud zrušit parlamentem schválený zákon bez možnosti odvolání se, je pro nás stejně z jiné planety, jako to, že by rozhodnutí soudu mohl 61 hlasy ze 120 zrušit Knesset. Nemají ústavu, nemají Ústavní soud, nemají druhou komoru parlamentu - musí to řešit jinak a musí se na tom dohodnout.

Přidání komentáře

Váš email nebude zveřejněn.
Abychom zabránili spamu, musí být Váš první komentář schválen. Mějte prosím strpení.

O profilový obrázek se stará Gravatar.