Výsledkem Osla bylo více, nikoli méně teroru. Pravicová koalice se musí prosadit a uplatnit suverenitu. Op-ed.

Autorky: Nadia Matar & Yedudit Katsover 4. září 2023 12:33

Čím více v posledních třiceti letech vzrostl terorismus, tím více klesla podpora dohod z Osla. Aby však došlo ke skutečným změnám na místě a katastrofální dohody byly zcela pohřbeny, je nutné prostřednictvím Suverenity stanovit, že se jedná o naši zemi a naši půdu.

Židovský národ se po dvou tisících letech útrap vrátil domů a založil suverénní stát motivovaný smyslem pro sionistické poslání. V roce 1967 Bůh a IDF rozšířili naše hranice: z pobřežní nížiny jsme se vrátili do hor Judeje, Samaří, Jeruzaléma, Gazy, na Sinaj a Golany. Byl to obrovský dar, se kterým jsme nevěděli, co si počít, a padesát šest let po tomto zázračném vítězství izraelské vlády stále nejsou připraveny ratifikovat rozhodnutí, že tato země je naše.

Duchovní velikáni mezi námi se začali usazovat na prostranstvích osvobozené země, pokračovali v díle prvních průkopníků a věřili, že v místě, kde bude zorána poslední brázda, tam bude naše hranice, což je typ myšlenkového postupu, který byl vhodný před vznikem státu. Namísto okamžitého prosazení Suverenity a oficiálního zapojení do masové výstavby a rozvoje jsme pomalu rozvíjeli „jeden akr a jednu kozu navíc“, čímž jsme dosáhli počtu pouze půl milionu Židů v Judeji a Samaří. Tento minimalistický přístup se odrážel ve slovech průkopníků ve výrocích jako např: „Země Izrael se získává utrpením“; „Tak je vykoupení Izraele zpočátku postupné“; „Věčný národ se nebojí dlouhé cesty“; „Modlitba za chudé“ – a my se ptáme, musí to tak být? Je to jediná cesta? Že by to bylo tak, jak zní parafráze na slavnou píseň, že Izrael má strach, a proto je cesta dlouhá?

Chceme navrhnout jinou cestu. Zdá se nám, že cesta Káleba a Jozuy je vhodnější: „Vstoupíme do ní a získáme ji.“ Abychom této cesty dosáhli, musíme podniknout kroky na dvou cestách: osídlení a svrchovanost. Žel postupujeme pouze po jedné cestě – cestě osídlení, ale nepostupujeme po diplomatické cestě, která nakonec povede ke svrchovanosti. Nepostupujeme-li po diplomatické dráze vedoucí k požadavku suverenity, jsme nuceni používat náplasti: obnovovat kontrolní stanoviště, budovat obchvaty, opevňovat obce, posilovat vozidla proti arabskému házení kamenů a vstupovat do teoretického ghetta.

Ztráta naší cesty a strach z Arabů žijících v naší zemi nás vedly k tomu, že jsme nedotáhli do konce ukončení šestidenní války a připravili si tak cestu k dohodám z Osla, za které jsme zaplatili tisíci oběťmi. V rámci těchto dohod Izrael přenechal značnou část našeho srdce palestinské teroristické entitě, kterou Izrael založil, importovat teroristy zvenčí, aby zemi spravovali, vyzbrojil tyto teroristy zbraněmi, municí a útočištnými městy a vnutil tuto „palestinskou samosprávu“ jako nové vedení Arabům v Judeji, Samaří a Gaze. Prostory země, v nichž jsme se po léta volně pohybovali, byly náhle rozděleny na oblasti A, B a C a všude byly umístěny červené cedule s nápisem „Izraelcům vstup zakázán“, zjevně zaměřené pouze na Židy. Pokračováním bylo vyhnání tisíců Židů z Guš Katifu a severního Samaří.

Tvrzení architektů Osla bylo, že jejich plán měl řešit demografickou hrozbu. Arabové z Judska a Samaří, Arabové z Izraele a Arabové z Gazy skutečně představují demografickou hrozbu, když ztratíme směr a cíl, když za hlavní prioritu považujeme demokratický stát, a nikoliv židovský stát. Pokud nezůstaneme odhodláni usilovat o židovský stát jako o hlavní cíl, vzniká skutečně významná hrozba.

Dnes již není politicky korektní mluvit o židovském státě, o judaizování Galileje nebo o židovském osídlení Negevu. „Demokracie“ nás dovedla do situace, kdy šéfové arabských rad hlasitě prohlašují, že žijí ve státě všech jeho občanů, a neváží si státní hymny, vlajky ani památného dne, ale tvrdí, že stát je povinen zajistit jejich blahobyt bez jakýchkoli závazků z jejich strany.

Padesát šest let bez uplatnění a realizace svrchovanosti nad Zemí izraelskou: Arabové v Judeji a Samaří cítí naši nedostatečnou bezpečnost, naši váhavost a chovají se jako suveréni. Izraelští Arabové a beduíni v Negevu zjistili o co jde, i oni zvedli hlavu a požadují realizaci národních aspirací také v rámci Zelené linie.

Dohody z Osla byly podepsány s tím, že Arabové neuznávají Izrael jako židovský stát. Na druhou stranu Izrael uznal teroristickou OOP jako legálního a legitimního zástupce tzv. palestinského lidu. Jak uvádí Dr. Shmuel Even ve svém článku „Dvacet let od dohod z Osla“: „OOP neuznala Izrael jako židovský stát: V procesu z Osla Izrael uznal OOP podle její vlastní definice, tedy jako „zástupce palestinského lidu“, zatímco OOP neuznala Izrael jako židovský demokratický stát podle své vlastní definice. Izrael pouze uznal, že OOP uznává „právo Izraele na existenci v míru a bezpečnosti“. Even rovněž poznamenává „Násilí se ukázalo být součástí palestinské strategie a jeho cílem bylo vyvíjet nátlak na Izrael.“

Čím více rostl terorismus, tím více klesala izraelská podpora dohod z Osla. Nyní máme co do činění s novými dohodami. Mírové dohody s arabskými státy, o nichž se v současné době jedná, jsou uzavírány za cenu suverenity. Je zajímavé, že Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie a Maroko jsou schopny přimhouřit oči nad židovskou výstavbou v Judeji a Samaří, ale nejsou ochotny přijmout suverenitu. Důvodem je, že Arabové chápou hodnotu země a chápou, že až Izrael prosadí suverenitu nad oblastmi Judska, Samaří a údolí Jordánu, konečně určí, že je to naše země.

Nacházíme se v kritickém časovém okamžiku. Mezinárodní tlak roste, mladí si nepamatují operaci Obranný štít a důvody, proč jsme ji zinscenovali, a mezitím ztrácíme tisíce hektarů v Judeji a Samaří, které nelegálně zabírají Arabové, a jsme „partnery“ při vytváření de facto palestinského státu.

Izrael se musí urychleně vrátit na cestu sionismu: vybudovat v Judeji, Samaří a v údolí Jordánu velká města, průmyslové zóny, rozptýlit židovské obyvatelstvo na východ, oficiálně zajistit masivní aliju Židů z celého světa a zajistit bezpečnost na všech hranicích naší země. Především je třeba urychleně zajistit východní hranici, a to nejprve uplatněním svrchovanosti nad údolím Jordánu, obnovením ovladatelnosti a odstrašení.

Nacházíme se uprostřed mimořádné národní situace. Škody, které architekti z Osla způsobili, jsou obrovské. Z boží milosti nyní existuje pravicová vláda s vládním odůvodněním šedesáti čtyř křesel, většinou ministrů a absolutní většinou poslanců Knesetu, kteří si jsou vědomi problémů a chápou situaci. Dosavadnímu premiérovi se podařilo zabránit vzniku palestinského státu a my vyzýváme premiéra, udělejte další krok vzhůru a uplatněte suverenitu! Začněte nejprve se suverenitou nad údolím Jordánu. Ohledně Jordánského údolí panuje široká shoda od Jigala Allona přes Jicchaka Rabina, Bennyho Gantze a mnoho dalších, kterým leží na srdci budoucnost naší země napříč celým politickým spektrem. To je vhodná reakce na nápravu obrovských škod způsobených dohodami z Osla.

Yehudit Katsover a Nadia Matar jsou spolupředsedkyněmi Hnutí za suverenitu.