Proč se tolik prodlévá s nalezením udržitelného řešení zdánlivě trvalé krize v Gaze?
Autor: Daniel Krygier
Osm měsíců zápalných draků, výbušných balónů a masových nepokojů na hranici s pásmem Gazy a Izrael stále není o nic blíž, aby tyto násilnosti vyřešil.
Proč se tolik prodlévá s nalezením udržitelného řešení zdánlivě trvalé krize v Gaze?
Po měsících snažení vyjednat klid zbraní a aplikování metody cukr a bič změnil náhle v posledních týdnech ministr obrany Avigdor Liberman přístup. Začal tlouct na válečné bubny. „Izrael vyčerpal všechny snahy o nalezení mírového řešení,“ řekl.
Izraelští politici se na něj okamžitě vrhli s argumentem, že Libermanova rétorika je pouze politickou pózou, aby vypadal tvrději než ministr vzdělání Naftali Bennett, který získal politické body kritikou Libermanovy až doposud chabé reakce.
Ale co když je opak pravdou? Může být politika zlem, které odkládá skutečné zakročení týkající se Gazy?
Je dost dobře možné, dokonce pravděpodobné, že je tomu opravdu tak. V nedávném rozhovoru pro Jerusalem Post to Liberman vyjádřil. Při vysvětlování důvodu, proč po jeho drsné řeči nenásledovala vojenská akce se hájil tvrzením, že ti, kteří rozhodují o národní obraně „musí před jakoukoliv konfrontací důkladně obrátit každý kámen, aby pak nemohli říct, že táhnu Izrael do bitvy kvůli své vlastní agendě“.
Pokud vezmeme Libermana za slovo, politika ho nežene do války, ale naopak ho drží zpátky.
Potřeba reformy
S volbami na obzoru, v roce 2019, si dávají izraelští politici stále větší pozor, aby nepůsobili dojmem, že se snaží upřednostnit svou politickou agendu před národní bezpečností. Tento problém není typický pouze pro Izrael. Nicméně jeho efekt je zde nápadnější, a to kvůli složitým bezpečnostním výzvám, které jsou v Izraeli unikátní.
Vypadá to, že se politika čím dál víc plete do bezpečnostních potřeb Izraele.
Když premiér Menachem Begin v roce 1981 nařídil izraelskému letectvu, aby bombardovalo jaderný reaktor Osiraq v Iráku, izraelská opozice ho obvinila z politického oportunismu. A opravdu, po tomto vojenském zásahu Begin vyhrál volby.
Nicméně nebyl to politický oportunismus, ale bezpečnost Izraele, co Begina donutilo zničit jaderné zbraně Saddama Husseina. Dokonce mnozí z jeho nejostřejších kritiků připustili, že Begin byl vysoce zásadový muž, kterému velice záleželo na židovském státě a židovském národě. Toto byl důvod jeho politického vítězství, a ne politický cynismus.
Oproti tomu se dnešní izraelská politika často zaměřuje na řízení problémů místo na jejich řešení. Izraelští politici se soustředí na to, aby byli znovu zvoleni, a vyhýbají se proto chybám ve svém volebním období. Nejjistější sázkou, jak se vyhnout chybám, je vyhnout se osudovým rozhodnutím v záležitostech, které jsou v národním zájmu klíčové.
Najít udržitelné řešení v Gaze vyžaduje jak vojenské, tak civilní složky. Avšak více než cokoliv jiného Izrael potřebuje základní politickou reformu svého roztříštěného politického systému.
