Arabští politici viní izraelské vedení ze zuřícího násilí v izraelské arabské společnosti, ale ignorují problémy ve své vlastní sociopolitické kultuře, které toto násilí pěstují.
Autor: Dr. Edy Cohen
Sjednocená arabská kandidátka, která se v posledních volbách stala třetí největší frakcí v Knessetu, neztrácí čas.
Ayman Odeh, který kandidátku vede, požadoval generální stávku jako protest proti zuřícímu násilí v arabských komunitách a městech po Izraeli. Spousta arabských komunit demonstrovala proti tomu, co nazvaly nedostatečnou účastí vlády v boji proti zločinu a násilí.
Izraelské arabské komunity opravdu trpí vážnými problémy, včetně ilegálních zbraní v téměř každé domácnosti, domácího násilí a násilí proti ženám. Zločin je na vzestupu v mnoha arabských městech a vraždy ze cti se staly rutinou. Arabští poslanci viní premiéra Benjamina Netanjahu a ministra vnitra Gilada Erdana osobně z toho, co vnímají jako nedostatek iniciativy v adresování těchto problémů v arabském sektoru.
Je zde mnoho faktorů, které přispívají k všudypřítomné kriminalitě v izraelské arabské společnosti, počínaje strukturou rodiny a konče jistými arabskými tradicemi a zvyky. Pod povrchem těchto faktorů se skrývají další věci, jako náročné ekonomické a sociální podmínky v arabských komunitách a obecné nepřátelství vůči izraelskému vedení. Kombinace těchto elementů učinila nárůst kriminality téměř nevyhnutelným.
Izraelská vláda se v posledních letech snaží investovat do komunitních zdrojů v arabském sektoru a konkrétně do opatření k prosazení práva. V arabských oblastech bylo založeno několik nových policejních stanic, ilegální zbraně byly zkonfiskovány a obyvatelstvo bylo nabádáno k tomu, aby úmyslně odevzdalo zbraně bez rizika trestního stíhání. Vláda navíc slíbila, že zaměstná více arabsky mluvících policistů, kteří by sloužili v arabských oblastech. Situace je však stále daleko od uspokojivé. V arabských komunitách je příliš málo policejních stanic, což znamená, že zde není téměř žádné prosazování zákona.
Zatímco vinu za tuto situaci může částečně nést zanedbání ze strany vlády, arabští politici viní izraelskou (čti: židovskou) vládu za všechny problémy v izraelské arabské společnosti, aniž by uznali sociokulturní a sociopolitické problémy sužující jejich společnost.
A tak zde máme například arabskou tradici střílet na svatebních oslavách. Mnoho lidí bylo touto nebezpečnou praxí zraněno nebo dokonce i zabito, což je běžné nejen v Izraeli, ale v celém arabském světě.
Dalším problémem jedinečným pro arabskou kulturu jsou vraždy ze cti, které jsou páchány údajně v zájmu zachování rodinné důstojnosti. Ženy jsou vražděny v případě nejmenšího podezření, že měly před manželstvím intimní vztah, nebo že porušily nějakou jinou rodinnou hodnotu nebo tradici. Tento problém je běžnější mezi beduíny na jihu země, ale můžeme ho najít ve všech izraelských arabských komunitách.
V posledních letech se izraelská policie vyhýbá ze strachu o svou vlastní bezpečnost vstupu do několika arabských komunit na severu. Mezi arabskými občany je obrovské nepřátelství vůči izraelskému zřízení a mnozí považují policii za svého nepřítele. Z tohoto důvodu nejsou mnohé zločiny nikdy nahlášeny. Tento nedostatek spolupráce pouze podporuje více násilí a kriminality. V případech, kdy policisté vstupují do arabských komunit, aby bojovali s kriminalitou, jsou napadáni kameny a zápalnými bombami.
Izraelští Arabové musí pochopit, že pokud chtějí mír a bezpečí ve svých komunitách, musí dovolit policii, aby dělala svou práci. Nedůvěra mezi policií a arabskými občany nepomáhá ani jedné straně a pouze zvyšuje kriminalitu a násilí.
Toto nemá zprostit izraelskou vládu potřeby investovat více zdrojů do prosazování práva v arabském sektoru. Ale bez spolupráce izraelských arabských vůdců a občanů může dělat policie velice málo. Arabští politici a vládní představitelé musí vychovávat své voliče a podporovat je, aby spolupracovali s policií, a musí přestat propagovat rozdělení a podněcování proti izraelskému zřízení a vládě. Místo toho potřebují uznat problémy v arabských komunitách a dovolit policii, aby náležitě prosazovala právo.
