Alex Fishman ve své analýze zveřejněné na stránlách deníku Ynetnews rozebírá vojenskou-politickou situaci, v níž se nachází hnutí Hamás ovládající Pásmo Gazy. Podnětný článek ukazuje na oslabení a znejistění Hamásu nastalého v důsledku vojenské převahy Izraele zároveň v kombinaci s ekonomickým uvolněním. Hamás potřebuje najít a odstranit zdroj své slabosti, který identifikoval v kolaborantech s Izraelem. Jde o pragmatický i symbolický krok zároveň. Hamás má skutečně problém s tím, že Izrael ví o každém jeho kroku, a pokud eliminuje zrádce, přeruší tok informací do Izraele. Hamás rovněž musí stejně jako každé jiné totalitní hnutí identifikovat vnitřního nepřítele za účelem plnějšího ovládnutí společnosti. Vyvoláním atmosféry strachu potlačí rostoucí nespokojenost populace s poměry panujícími za vlády Hamásu.

Deníky v Pásmu Gazy čas od času informují o utopencích nalezených na tamních plážích. Těch není mnoho, ale zaráží skutečnost, že často jde o pracovníky důležitých ministerstev na středně významných postech, policisty a důstojníky bezpečnostních orgánů. Mnozí z těchto utopených mají také prostřelenou hlavu. Všichni pak mají společné to, že je tajná služba Hamásu obvinila z kolaborace s Izraelem.

Vzhledem k tomu, jak hluboko tyto osoby pronikly do struktur organizace Hamás, jeho představitelé upřednostňují tichou likvidaci kolaborantů, aby nemuseli tuto trapnou skutečnost odhalovat veřejně. Těmto popravám může i nemusí předcházet rychlý vojenský soud.

O těchto likvidacích sice chybějí oficiální informace, ale o závažnosti situace z pohledu Hamásu vypovídá to, že na ulicích visí plakáty vyzývající k boji s kolaborací, toto téma je předkládáno i při kázáních v mešitách a v médiích. V následujícím školním roce bude téma boje s kolaborací zařazeno do školních osnov.

Zesílená propaganda je v očích Izraelců příznakem nejistoty a stresu Hamásu. Hamásu se nedaří vnitropoliticky zhodnotit akce jako plavba flotily do Gazy, na mezinárodní scéně nedochází uznání, ačkoli se některé evropské země snaží s hnutím udržovat kontakt. Palestinci v Gaze se sice mají od zmírnění blokády lépe, mají více materiálních statků, avšak ztrácejí občanské svobody v důsledku nucené islamizace společnosti.

Ke konci května Hamás po několikaměsíčním vězení veřejně popravil tři osoby obviněné z kolaborace, následně vyhlásil 40-denní dobu milosti pro všechny, kdo se dobrovolně přiznají. To učinilo 20 osob. Hamás v těch dnech rozeslal tisíce textových zpráv v nichž příjemcům slíbil amnestii, pokud se přiznají. Období miosti skončilo 10. července, nerozhodným Hamás dal ještě dalších 24 hodin a poté zahájil svou kampaň.

Akce provádí kontrašpionážní jednotka podřízená přímo Ahmedu Džabarimu a Mohammadu Deifovi (velitelé vojenského křídla Hamásu, Brigád Izz al-Dina al-Kassama) a složená z profesionálů školených v Sýrii a Íránu. Kampaň je založena na bolestivém poučení, kterého se Hamásu dostalo při operaci Lité olovo, jejíž úspěch byl do značné míry dán schopností Izraelců získávat v reálném čase cenné informace přímo z bojiště díky spolupráci armádu a služby Šin Bet. Hamás ke svému překvapení zjistil, do jaké míry je odhalen izraelským výzvědným aktivitám.

Stejně jako Hizballáh se ale i Hamás snaží poučit ze svých chyb a provádí systematické analýzy s cílem nalézt slabé články. Členové dopadených buňěk uvěznění v Izraeli pod vedením zkušenějších vězňů provádějí rozbory zaměřené na odhalení konspirace.

Frustrace v Hamásu se projevila nedávným raketovým útokem na Sderot a Aškelon, který byl proveden bez vědomí politického vedení a jehož cílem bylo obnovit ozbrojený konflikt s Izraelem. Džabari má údajně spory s premiérem Hamásu, Ismailem Haníjou, který preferuje pragmatičtější přístup.

Reakce Izraele na raketové ostřelování připomněla Hamásu, kdo má vojensky navrch. Hamás (respektive jeho vojenské křídlo) si také uškodil raketovým útokem na Ejlát, který nakonec přinesl smrt v jordánské Akabě a ke kterému se nakonec přiznal Egypt (v tom smyslu, že rakety byly vypáleny z jeho území). Hamás je do značné míry závislý na toleranci Egypta, s nímž sdílí hranici, nicméně s egyptskou podporou do budoucna počítat nemůže.