Minulý díl jsem ukončil odstavcem, kde jsem uvedl, že po dobu Druhé světové války byl v Jeruzalémě a v Palestině více či méně klid. Doufám, vážení přátelé, že jste mi to až tak moc nevěřili. Je to sice pravda, ale je to Palestina a klid tam prostě být nemohl. Ten kdo ale posupně převzal otěže násilí tentokrát nebyli Arabové, ale výrazně se projevilo i organizované násilí židů. To bylo zaměřeno hlavně na Brity a Britskou mandátní správu.
Nosnou organizací se stal Irgun a jeho odštěpenecká frakce Lechi. Jelikož jejich akce, někdy vysloveně stupidní, vedly k těžkým represím Britů proti jišuvu a výrazně jišuv oslabovaly v očích kdekoho, včetně mnoha židů v zemích, kde měl velkou podporu. Takže pár slov k těmto organizacím a jejich aktivitám – možná se budete divit a zcela jistě budete kroutit hlavou.
Irgun vznikl štěpením dominantní židovské vojenské organizace Hagana, kdy někteří její členové nesouhlasili s její vojenskou strategií zdrženlivosti vůči arabským protižidovským útokům, ale dílem i proto, že se skládala vesměs ze stoupenců levicového sionistického hnutí. Zpočátku tak byla nová revizionistická skupina označována jako Hagana Bet, ha-Hagana ha-leumit nebo ha-Ma’amad. Jenže jak ukazuje i dnešní svět, levičáci jsou velmi nesourodí a vždy se najdou levičáci levičáčtější než většina a ti cítí potřebu také projevit a ukázat, kdo je větší bojovník proti zlu, které si, když to nelze jinak, klidně vymyslí.
Proto k došlo k dalšímu rozpadu a tentokrát se štěpil Irgun. Došlo k němu v roce 1940 poté, co se Irgun po dohodě s velením Hagany zavázal k tomu, že během druhé světové války nebude útočit na britské vojenské cíle. To vedlo skupinu radikálních členů kolem Avrahama Sterna k založení vlastní skupiny s názvem Lechi, známé je i označení též Sternova skupina či pokud jste byl Brit – Sternův teroristický gang.
Jenže i ten závazek Irgunu této skupině nevydržel po celou válku. Poté, co se koncem roku 1943 ujal vedení skupiny Menachem Begin, vyhlásil Irgun v únoru 1944 odboj proti Britům. Mezi aktivity Irgunu patřily mimo jiné tyto akce:
Za prvé: Bombový útok na hotel Krále Davida v Jeruzalémě, který se uskutečnil 22. července 1946. V tomto hotelu sídlily orgány britské mandátní správy v Palestině. Útok byl namířen na křídlo, ve kterém sídlilo kromě vládních kanceláří i CID (Criminal Investigation Division) a vojenské velitelství, jako odveta za „Černý Šabat“ a následné protižidovské zátahy z 29. 6. 1946. na ten Černý Šabat se podíváme dále.
Útok nařídil velitel Irgunu Menachem Begin. Čas výbuchu byl stanoven na 11:00. Členové Irgunu Josef Avni a Jisra’el Levi podminovali hotel pomocí dynamitu umístěného ve velkých konvích na mléko. Tyto konve se jim podařilo pronést v přestrojení za Araby a číšníky do spodních pater budov, do kuchyně. Když odcházeli, byli odhaleni, ale podařilo se jim prostřílet ven a utéct. Konví si nikdo nevšímal. Podle Beginova líčení byl CID varován telefonicky, ale podle Britů žádné varování nedostal.
Přesně 25 minut po údajném telefonickém varovaní došlo k explozi, která celé křídlo rozmetala a zabila 91 lidí, z toho počtu bylo 28 Britů, 41 Arabů, 17 Židů a 5 příslušníků dalších národností a 45 bylo zraněno. Některé zdroje uvádějí 92 zabitých.
Ve dnech následujících po útoku bylo CID prošetřováno několik tisíc lidí, byla zadržena řada nelegálních přistěhovalců, včetně uprchlíků před nacismem, kteří byli i s rodinami a dětmi internováni ve sběrných táborech na Kypru. Útok je považován ze jeden z momentů, po kterém se Britové rozhodli složit svou správu nad mandátem Palestina a předat záležitost OSN.
Fotografie hotelu Král David po útoku
– bombový útok na britské velvyslanectví v říjnu 1946
– osvobození židovských vězňů z věznice v Akku v květnu 1947, což já bych osobně nepovažoval za terorismus
– masakr v arabské vesnici Dejr Jásin 9. dubna 1948. V ten den Irgun a Lechi zaútočili na tuto arabskou vesnici. Stalo se v rámci operace Hagany Nachšon, která měla vytvořit koridor do obklíčeného Jeruzaléma. Vesnice se tvrdě bránila. Útoky byly odraženy a ztráty rostly. Nakonec došlo k útoku pomocí náloží a granátů a k vybíjení obyvatel dům od domu. Počet obětí se různí; některé zdroje uvádí přibližně 200 až 250 obětí, zatímco jiné, kupodivu hlavně arabské, uvádí přibližně 110 obětí. Britská encyklopedie potom tvrdí, že při útoku oddílů Irgunu a Lechi bylo zabito všech 254 obyvatel vesnice. Tento útok měl v krátké době dalekosáhlé důsledky a přinesl krutou smrt pro mnoho židů.
Dobová mapa ukazující polohu vesnice Dejr Jásin vůči Jeruzalému, na ploše Jeruzalém je vidět i Staré Město
Po vzniku Izraele byl Irgun rozpuštěn v izraelské armádě. Jeho poslední vůdce Menachem Begin následně založil stranu Cherut, která byla v prvních izraelských parlamentních volbách zvolena do Knesetu. Díky svým postojům, předsedovi a provázanosti s Orgánem, se ale Cherut dostal do izolace a na dlouhá léta se stal hlavní opoziční stranou. V 60. a 70. letech se Cherut sloučil s několika středovými a pravicovými stranami nejprve v alianci Gachal, posléze ve stranu Likud, která je na izraelské politické scéně dodnes. Ve volbách v roce 1977 vyhrál Beginův Likud parlamentní volby a on se tak stal prvním izraelským pravicovým premiérem. I přes obavy z radikalismu to byl nakonec právě Begin, kdo uzavřel vůbec první mírovou smlouvu s arabským státem, tedy Egyptskou arabskou republikou.
A nyní se podíváme na Avrahama Sterna a jeho organizaci.
Lechi je akronym pro Lochamej cherut Jisra’el, t. j. Bojovníci za svobodu Izraele a byla to ozbrojená podzemní sionistická skupina v mandátní Palestině. Jejím cílem bylo násilně vyhnat britskou správu z Palestiny, umožnit neomezenou imigraci Židů a vytvoření židovského státu.
Fotografie Avrahama Sterna
Rozchodem s Orgánem a přeneseně i s Haganou, se Lechi odřízla od zdroje financí, neboť Hagana byla financována Židovskou agenturou. Lechi tak musela získávat prostředky různým pokoutním a nezákonným způsobem, ze soukromých darů, výpalného a bankovních loupeží. V očích Britů i většiny představitelů sionistického hnutí byla Lechi skutečným zločineckým gangem. Mezi jejími oběťmi tak kromě britských vojáků a Arabů byla i řada Židů, kteří zahynuli při útocích buď náhodně nebo byli přímo cílem akce. Z pohledu terorismu se zapsala do historie zejména dvěmi vraždami.
Dne 6. listopadu 1944 byl v Káhiře zavražděn Walter Edward Guinness, první baron Moyne, což byl britský státník, vlastník pivovaru Guinness, a politik. Byl zavražděn dvěma příslušníky židovské podzemní radikální skupiny Lechi.
Guinness se narodil v Irsku a stal se členem Konzervativní strany. Byl hrdinou búrské a první světové války. Od roku 1929 byl baronem. Během druhé světové války sloužil, mimo jiné, též jako ministr kolonií.
Jeho fotografie následuje
Dne 10. ledna 1945 byli oba pachatelé usvědčeni a oběšeni. Sionistické hnutí se od vraždy distancovalo a odsoudilo jí, Hagana a Irgun vydaly řadu příslušníků Lechi britské policii. Přesto vražda znamenala velké ochlazení vztahů s britskou Churchillovou vládou a znamenala i ochladnutí Churchillových sympatií k sionismu. Tento muž byl totiž Churchillův osobní přítel a tento atentát britský buldog bral doslova jako útok na sebe samého.
Obětí druhé vraždy se stal 17. září 1948 Folke Bernadotte, hrabě z Wisborgu, což byl švédský diplomat, který získal reputaci svým vyjednáváním o propuštění 15 000 vězňů z německých koncentračních táborů během druhé světové války, včetně asi 10 000 Židů.
Fotografie následuje
Jako místopředseda švédského červeného kříže a občan neutrálního státu pracoval Bernadotte jako prostředník mezi Německem a spojenci. Na sklonku války obdržel nabídku kapitulace Heinricha Himmlera pod podmínkou pokračování společného boje proti Sovětům. Tato nabídka byla postoupena jak Churchillovi tak Trumanovi, avšak byla okamžitě odmítnuta.
Po druhé světové válce byl jako renomovaný diplomat povolán jako prostředník v arabsko-židovském konfliktu během první arabsko-izraelské války. 17. září 1948 poblíž budovy YMCA – křesťanského sdružení mládeže v západním Jeruzalémě při jízdě vozidlem, mu cestu přehradil jeep s muži oblečenými do izraelských armádních uniforem. Jeden z ozbrojených mužů, Jehošua Kohen, seskočil z jeepu, prostrčil oknem Bernadotteho vozu samopal MP40 a vypálil dovnitř dlouhou dávku. Bernadotte a jeho pobočník, plukovník André Serot, byli na místě mrtvi.
Tato vražda poznamenává švédsko-izraelské vztahy dodnes. Málokterý evropský stát je tak programově protiizraelský jako Švédské království.
Já osobně si myslím, že stupidnější nápad představitelé Lechi ani nemohli dostat. Je možné, že nesouhlasili s jeho plány, ale ten člověk zachránil před jistou smrtí tisíce židů, měl být na rukou nošen, ne zavražděn…ale co už s tím.
