Židovský vojenský svaz měl v první fázi svojí existence své buňky v Lublinu, Lvově, Stanislavově a ve Varšavě. V první době své existence se snažil dostat co nejvíce polských vojáků židovského původu do polských ozbrojených sil, které se tou dobou formovaly ve Francii a po porážce Francie na území Velké Británie. Se SSSR se nepočítalo, byl poměrně jednoznačně vnímám jako nepřítel.

Na krátký čas před samotným povstáním ve varšavském ghettu došlo k navázání spolupráce mezi ŻZW a Židovskou bojovou organizací. Dle vyhodnocení pramenů vojáci předali Anieleviczovým bojovníkům 50 pistolí, dohodnuté bylo taktéž rozdělení ghetta na dvě obranné zóny náležící těmto organizacím v případě vypuknutí povstání. Prostě si rozdělili ghetto na dvě oblasti a každý potom nesl odpovědnost za své území. Tím, jak se zdá spolupráce skončila.

O ŻZW psal ve svých pamětech známý historik a tvůrce archivu varšavského ghetta, Emanuel Ringelblum, který byl podle svých slov ohromen množstvím arzenálu nashromážděného v jejím ústředí na ulici Muranowska 17. Jenže jak se zdá, i tak to bylo málo – civilistovi bez vojenských zkušeností několik desítek zbraní může připadat jako velký arzenál.

Před zahájením vyvražďování ghetta, tedy nám už známe Velké akce, nařídil Frenkel připojit budovu, ve které sídlil na adrese ulice Muranowska 7 u zdi ghetta, s árijskou stranou. Za tímto účelem nařídil pod zdí tunel, který byl vykopán při deportačních akcích do koncentračních táborů. 

Tunel byl dlouhý 50 metrů a vedl do objektu na ulici Muranowska 6 na árijské straně, kde ŻZW obsadil jeden z apartmánů. Organizace tak měla kontakt s vnějším světem i prostory sloužící jako úkryty. Tunel sloužil na cesty oběma směry a tímto tunelem se měl dostat do ghetta i Jan Karski, skutečným jménem Jan Romuald Kozielewski.

Byl to polský právník, historik, politolog a diplomat, univerzitní profesor. Před válkou vysoký úředník ministerstva zahraničních věcí. V prohrané válce bojoval jako dělostřelecký důstojník.

Po válce s Německem až do konce celé světové války pracoval jako kurýr a vyslanec orgánů Polské exilové vlády, pracoval také v radě pro pomoc Židům. Byl přímým svědkem Holocaustu, byl autorem mnoha zpráv o vyhlazování polské židovské populace.

Po druhé světové válce se usadil v USA. Zde se věnoval vědecké práci. Několik desítek let byl spojen s Georgetownskou univerzitou, kde jako profesor přednášel teorii mezinárodních vztahů a teorii komunismu a socialismu. Jedním z jeho studentů byl 42. americký prezident Bill Clinton. V roce 1957 byl poradcem ministerstev zahraničí a obrany pro posuzování událostí ve Východní Evropě.

Za svou činnost byl oceněn nejvyššími vyznamenáními – polským Řádem bílého orla, a Řádem Virtuti Militari – dvounásobný oceněný, a byl dekorován americkou Medailí svobody. Prostřednictvím organizace Yad Vashem byl poctěn titulem Spravedlivý mezi národy a byl čestným občanem Státu Izrael. 

Když začalo vyhlazování ghetta organizace byla tempem vraždění ohromena. Po posledním transportu do Treblinky (21. září 1942) začalo vedení ŻZW s výstavbou nových krytů a bunkrů v ghettu. Bylo rozhodnuto, že to budou poslední přípravy na povstání proti Německé okupační moci. Dle pramenů se zdá, že Fenkem a jeho lidé nepočítali s tím, že povstání které chystají, přežijí.

Současně byly zahájeny akce na likvidaci židovských kolaborantů gestapa, členů Judenratu a Židovské pořádkové služby. Tyto akce však nebyly koordinovány s akcemi Židovské bojové organizace pod velením Anielevicze, přestože oběma odbojovým formacím šlo o stejnou věc. V důsledku činnosti ŻZW tak zemřeli Jerzy Firstenberg, vedoucí důstojník židovské policie v ghettu a z práskačů například Anna Milewicz, informátorka gestapa. 

Ve stejné době ŻOB a ŻZW podnikly fundraisingové – z angličtiny – shromažďování zdrojů – kampaně na nákup zbraní a střeliva. Byly ve formě sbírek, ale zahrnovaly i vymáhání peněz od lidí spolupracujících s Německem nebo od pašeráků.

ŻZW také vybudoval druhý tunel vedoucí na nežidovskou stranu města na ulici Karmelická, číslo 5.

Za účelem nákupu zbraní a výcviku členů ŻZW Frenkel kontaktoval Cesara Ketling . Szmleyho z organizace Polska Ludowa Akcja Niepodległościowa – PLAN. Ten bez souhlasu ilegální Zemské armády několikrát prodal zbraně a střelivo ŻZW a dokonce prováděl výcvik v ghettu.

Szmley byl před rokem 1939 zaměstnán na ministerstvu spravedlnosti, působil v Demokratické straně. Během druhé světové války byl šéfem Polskej Ludowej Akciji Niepodległościowej. Zpočátku, kvůli podřízenosti PLANu domácí armádě, vedl četu ve struktuře Zemské armády. V důsledku udání z údajné zrady – aktivita redakce časopisu „Z dnia na dni“ – byl rozhodnutím II. vojenského zvláštního soudu při Velitelství zemské armády ze dne 21. února 1943 v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.

Podporoval činnost Židovského vojenského svazu. Jak Janusz Szemley ps. „Arpád“ se stal velitelem brigády Polské lidové armády. Později, po oddělení od Zemské armády, vstoupil do Nejvyššího lidového výboru spolu s PLAN, později přejmenovaný na Ústřední lidový výbor, podřízený Polskému výboru národního osvobození.

Za pozoruhodnou lze považovat i informaci, že se Frenkelovi také podařilo zakoupit uniformy Waffen SS. Nenašel jsem sice žádnou informaci o tom, k čemu měly sloužit, ale i tak je to počin který stojí za zmínku.

Na začátku roku 1943 se konalo několik setkání mezi ŻOB a ŻZW. Jejich cílem bylo dosáhnout dohody mezi oběma organizacemi a sloučit je v jednu. K tomu však nedospělo. ŻOB se považovala za hlavní organizaci ghetta, zatímco ŻZW se považovala za nejlépe vyzbrojenou a vycvičenou formaci. 

Překážkou k dohodě byly politické spory mezi členy obou organizací. ŻZW chtěla, aby vůdcem povstání byl muž s nejlepším vojenským výcvikem v ghettu, a nedovolila, aby zbraně povstalců byly uloženy ve společných skladech. Na druhé straně byl ŻOB připraven sloučit se s ŻZW za předpokladu, že Frenkelovi podřízení se připojí k ŻOB jednotlivě, a ne jako celá organizace. ŻZW přistupoval k Bundu nacházejícímu se v ŻOB s nedůvěrou kvůli jeho kontaktům s polskými socialisty.