Praha Jeruzalém

V íránském Sanandaji pokračují protirežimní protesty, při střetech s policií byli zabiti dva demonstranti a několik jich bylo zraněno.

Autor: Samya Kullab a Salar Salim, The Associated Press, 9. října 2022

Pětatřicetiletá absolventka univerzity Sharo, která vyrůstala v represivním systému, si nikdy nemyslela, že uslyší slova otevřené vzpoury vyslovená nahlas. Nyní sama skanduje hesla jako „Smrt diktátorovi!“ se zuřivostí, o které neměla tušení, když se připojuje k protestům vyzývajícím ke svržení vládců země.

Sharo říká, že po třech týdnech protestů, které vyvolala smrt mladé ženy ve vazbě obávané mravnostní policie, hněv na úřady jen roste, a to navzdory krvavému zásahu, který si vyžádal desítky mrtvých a stovky zadržených.

„Situace je zde napjatá a nestálá,“ řekla s odkazem na město Sanandaj ve stejnojmenném okrese na severozápadě Íránu, kde žijí převážně Kurdové a které je jedním z horkých míst protestů.

„Čekáme jen na to, až se něco stane – jako časovaná bomba,“ řekla v rozhovoru s agenturou Associated Press prostřednictvím služby Telegram messenger.

Protivládní protesty v Sanandaji, vzdáleném 300 mil (500 km) od hlavního města, jsou mikrokosmem protestů bez vůdců, které zmítají Íránem.

Protesty vedené převážně ženami a mládeží se vyvinuly ze spontánních masových shromáždění v centrálních oblastech v rozptýlené demonstrace v obytných oblastech, školách a na univerzitách, protože se aktivisté snaží vyhnout stále brutálnějšímu potlačování protestů.

Napětí v sobotu v Sanandaji opět vzrostlo poté, co pozorovatelé uvedli, že po obnovení demonstrací byli dva protestující zastřeleni a několik jich bylo zraněno. Obyvatelé uvedli, že ve městě je silná bezpečnostní přítomnost, na hlavních ulicích jsou neustále rozmístěny hlídky a bezpečnostní pracovníci.

Agentura Associated Press hovořila se šesti aktivistkami v Sanandaji, které uvedly, že taktika potlačování, včetně bití, zatýkání, používání ostré munice a přerušování internetového připojení, občas ztěžuje udržení tempa. Přesto protesty přetrvávají, stejně jako další projevy občanské neposlušnosti, jako jsou stávky obchodníků a troubení řidičů na bezpečnostní síly.

Aktivisté ve městě hovořili pod podmínkou, že jejich celá jména nebudou zveřejněna, protože se obávají represí ze strany íránských úřadů. Jejich výpovědi potvrdili tři lidskoprávní aktivisté.

POHŘEB

Před třemi týdny se zpráva o smrti dvaadvacetileté Mahsy Aminiové ve vazbě mravnostní policie v Teheránu rychle rozšířila po její domovské provincii Kurdistán, jejímž hlavním městem je Sanandaj. Reakce v této chudé a historicky marginalizované oblasti byla rychlá.

Když 17. září probíhal pohřeb v Aminiho městě Sakkéz, protestující již zaplnili hlavní dopravní tepnu Sanandáje, uvedli aktivisté.

Přítomní lidé všech věkových kategorií začali skandovat hesla, která se měla opakovat ve městech po celém Íránu: „Žena. Život. Svoboda.“

Rodina Amínů byla pod tlakem vlády, aby Mahsu pohřbila rychle, než se vytvoří kritická masa protestujících, řekla Afsanah, 38letá oděvní návrhářka ze Sakkázu. Toho dne byla na pohřbu a sledovala davy lidí ze hřbitova na náměstí.

Rozan, 32letá žena v domácnosti, Aminiho osobně neznala. Když se však dozvěděla, že mladá žena zemřela ve vazbě teheránské mravnostní policie a byla zatčena za porušení pravidel islámské republiky o nošení hidžábu, cítila nutkání vyjít toho dne do ulic.

„Stalo se mi to samé,“ řekla. V roce 2013 se stejně jako Aminiová vydala s kamarádkou do hlavního města, když ji zadržela mravnostní policie, protože její abája neboli volný šat, který je součástí povinného oděvu, byl příliš krátký. Byla převezena do stejného zařízení, kde později zemřela Amini, byly jí odebrány otisky prstů a musela podepsat prohlášení o vině.

„Mohla jsem to být já,“ řekla. V následujících letech byla Rozanová, bývalá zdravotní sestra, propuštěna z místního vládního oddělení zdravotnictví za příliš hlasité názory na práva žen.

Po pohřbu viděla, jak jedna starší žena udělala krok vpřed a jedním rychlým gestem si sundala šátek. „Cítila jsem se inspirovaná udělat totéž,“ řekla.

REPRESE

V prvních třech dnech po pohřbu byli demonstranti z demonstrací v Sanandaji vytrháváni při zatýkacích akcích. Koncem týdne se zatýkání zaměřilo na známé aktivisty a organizátory protestů.

Právnička Dunya uvedla, že patřila k malé skupině aktivistů za práva žen, kteří pomáhali protesty organizovat. Žádali také majitele obchodů, aby respektovali výzvu k obchodní stávce na hlavních ulicích města.

„Téměř všechny ženy z naší skupiny jsou nyní ve vězení,“ řekla.

Výpadky internetu ztěžovaly protestujícím vzájemnou komunikaci napříč městem i s okolním světem.

„Ráno jsme se probudili a neměli jsme tušení, co se děje,“ řekla Sharo, absolventka univerzity. Internet se s přestávkami vracel, často pozdě v noci nebo v pracovní době, ale pozdě odpoledne, v době, kdy se mnozí scházeli k protestům, se rychle přerušil.

Masovým shromážděním bránila také silná přítomnost bezpečnostních složek.

„Téměř v každé ulici jsou hlídky, které rozdělují skupinky, i když jde jen o dva nebo tři lidi,“ řekl Sharo.

Během demonstrací bezpečnostní síly střílely do davu z kulových zbraní a slzného plynu, což mnohé přimělo k útěku. Bezpečnostní pracovníci na motocyklech také vjížděli do davů ve snaze je rozehnat.

Všichni dotazovaní aktivisté uvedli, že byli svědky nebo slyšeli ostrou munici. Íránské úřady to dosud popíraly a v případech, kdy bylo použití ostré střelby ověřeno, obviňovaly separatistické skupiny. Podle sítě pro lidská práva Kurdistánu se sídlem ve Francii byli dva protestující, kteří byli v sobotu v Sanandaji zabiti ostrou střelbou.

Podle protestujících je jejich blízkým společníkem strach. Zranění se často zdráhali použít sanitky nebo jít do nemocnic v obavách, že by mohli být zatčeni. Aktivisté měli také podezření, že se vládní informátoři snaží vmísit do davu.

Projevy odporu však pokračovaly.

„Ujišťuji vás, že protesty ještě neskončily,“ řekla Sharo. „Lidé jsou rozzlobení, oplácejí policii způsobem, jaký jsem ještě neviděla.“

NEPOSLUŠNOST

Hněv je hluboký. V Sanandaji se sešly tři faktory, které z města učinily zralou půdu pro protestní aktivity – historie kurdského odporu, rostoucí chudoba a dlouhá historie aktivismu za práva žen.

Přesto se protesty nedefinují podle etnických nebo regionálních hranic, přestože byly vyvolány v převážně kurdské oblasti, uvedla Tara Sepehri Fars, výzkumná pracovnice organizace Human Rights Watch. „V tomto smyslu to bylo velmi unikátní,“ řekla.

V posledních letech se v Íránu objevily vlny protestů, z nichž největší v roce 2009 přivedla do ulic velké davy lidí poté, co se protestující domnívali, že volby byly ukradeny. Zdá se však, že pokračující vzdor a požadavky na změnu režimu během současné vlny představují pro islámskou republiku nejvážnější výzvu za poslední roky.

Stejně jako většina Íránu, i Sanandaj trpěl v důsledku amerických sankcí a pandemie koronaviru, které zdevastovaly ekonomiku a podnítily inflaci. Daleko od hlavního města, na okraji země, jsou jeho většinově kurdští obyvatelé režimem sledováni s podezřením.

Ve třetím týdnu, kdy byly otevřeny univerzity a školy, začali studenti pořádat malá shromáždění a připojili se k hnutí.

Na sociálních sítích kolovala videa, na nichž studenti posmívají ředitelům škol, školačky si na ulici sundávají šátky a skandují: „Jednu po druhé nás zabijí, pokud se nespojíme“.

Jeden ze studentů univerzity uvedl, že plánují úplně bojkotovat výuku.

Afsanah, návrhářka oblečení, řekla, že šátek nosí ráda. „Ale protestuji, protože to nikdy nebyla moje volba.“

Její rodiče se ji v obavách o její bezpečnost snažili přesvědčit, aby zůstala doma. Ona je však neuposlechla a předstírala, že jde ráno do práce, jen aby vyhledala protestní shromáždění po městě.

„Jsem naštvaná a beze strachu – jen je potřeba, aby se ten pocit přelil do ulic,“ řekla.

10.10.2022 05:47 Daniel Žingor85Zdroj: World Israel News

Klíčová slova