Praha Jeruzalém

Kapitola šestá – první část: 5 a 27 neuvěřitelných dnů

Vážení přátelé, blížíme se pomalu ale jistě ke konci této rozsáhlé práce. V této části probereme to, o čem toho víme poměrně málo. Podíváme se na samotný bojový střet, který dnes známe pod názvem Povstání ve varšavském ghettu. O ghettu jsem toho napsal moc. Myslím, že tato práce podává ucelenou informaci a já se ji pokusím dokončit tak, aby si tento status udržela.

Pravdou je, že vysocí němečtí představitelé chtěli zrušit varšavské ghetto původně do konce roku 1942. Tempo vyvražďování, tak jak jsem ho pravdivě popsal, děsí a bere dech i po těch desítkách let. Likvidace ale byla pozastavena. Mělo to více důvodů, mezi jinými ale převážil fakt, že to tempo vyčerpávalo logistické možnosti celého toho vražedného aparátu, a i vrazi si prostě museli odpočinout. Takže konečná likvidace byla určena na začátek roku 1943. 

Tyto stránky píšu dne 18. ledna 2023. Tedy přesně 80 let poté, co Němci chtěli zahájit likvidaci ghetta a to způsobem jaký měli zaběhnutý. Takže v tento den, před osmdesáti lety, 18. ledna 1943 vpochodovalo na tisíc německých vojáků do ghetta, ale nikdo ze Židů se k deportaci nehlásil. Shromaždiště bylo prázdné. Když se Němci rozešli, aby začali lidi vyhánět z domů, nečekaně byli napadáni skupinami na smrt odhodlaných lidí, mužů i žen. Byli biti, sráženi na zem, zabíjeni a odzbrojováni. Byli to zkušení vojáci, a židovské úderné skupiny měly katastrofální ztráty. Až do 22. ledna 1943 byli němečtí vojáci a vojáci jiných národností partyzánským způsobem přepadáváni. Přestože měla zbraň pouze desetina Židů, podařilo se jim německé vojáky zahnat, židovské ztráty však dosahovaly až 80 procent.  

Němci nakonec prostor ghetta opustili a začali se připravovat na razantní vojenský zásah. Při jejich aroganci a přesvědčení o vlastní nadřazenosti, věděli že vyhrají, ale nebylo jim jedno jak vyhrají. Zničení Ghetta a jeho obyvatel nesmělo vzbudit velkou pozornost velkými ztrátami na německé straně, aby to nebylo podlidmi vnímáno jako znak židovské rovnocennosti. Zahájili tedy důkladný průzkum ghetta, vyslali kolaboranty na zvědy a pronikali za zdi ghetta za účelem získání zajatců, aby bylo gestapu umožněno získat informace. 

Deportace tedy na čas přestaly, ale obyvatelé ghetta si byli vědomi, že je další ozbrojený konflikt nevyhnutelný a začali se na něj intenzivně připravovat. 

Bylo postaveno mnoho úkrytů a bunkrů, které byly navzájem propojeny kanalizační sítí nebo rozvodem vody či elektřiny


Jeden z úkrytů – bunkr se spodním vstupem, pravděpodobně tunelem ze stoky.



Dvě fotografie jednoho krytu, dal jsem je, aby bylo vidět jak byly vybaveny a že umožňovaly do jisté míry i život.

Jeden z bunkrů postavených povstalci…pokud by bylo dost výzbroje, byl by to kvalitní opěrný uzel.

Podpora z vnějšku byla omezená, ale polské odbojové organizace Zemská armáda a komunistická Lidová garda útočily na německé jednotky poblíž ghetta a pokoušely se pašovat dovnitř zbraně. Některým židovským partyzánům se také podařilo s polskou pomocí uprchnout ven z ghetta varšavskými stokami. 

Neumím si představit co prožívali obyvatelé ghetta, nezapojení do obranných aktivit. Ti určení k boji měli motivaci, měli schopnosti a i nějakou výzbroj. Těm zbývajícím toho moc nezbylo, vlastně jim nezbylo vůbec nic. Bylo jasné, že až Němci dokončí přípravy a udeří, nemají šanci a nic je nemůže ochránit před těžkým osudem…

Co bylo jasné, že přijde, se skutečně stalo 19. dubna 1943…

Dne 19. dubna 1943 v 6 hodin ráno vstoupily do ghetta německé vojenské a policejní jednotky a také vojenské jednotky ukrajinských a lotyšských kolaborantů. Celé akci v tento den velel Ferdinand von Sammern-Frankenegg. 

Fotografie z německého archivu. Popis uvádí, že jde o Askari – Askarie, zde myšleno neněmečtí vojáci, Lotyši a Ukrajinci při vraždění lidí v ghettu.

Zde jde ale o jednotku kterou se podařilo jasně identifikovat. V jednom případě německá SS a policie před koncem roku 1944 povolala a vycvičila 5 082 strážců Hiwi neboli  Hilfswilliger v divizi výcvikového tábora SS koncentračního tábora Trawniki zřízené u stejnojmenné vesnice jihovýchodně od Lublinu. Byli známí jako „muži z Trawniki“ a šlo o bývalé občany Sovětského svazu, většinou Ukrajince. Byli posílání na všechna hlavní vražedná místa „Konečného řešení“, což byl jejich primární účel výcviku. Aktivně se podíleli na popravách Židů v Bełżci, Sobiboru, Treblince II, Varšavě dokonce třikrát včetně likvidace povstání a samotného ghetta, Čenstochové, Lublinu, Lvově, Radomu, Krakově, Bělostoku, Majdanku i Osvětimi a samotných Trawniki.

Tento německý důstojník se narodil 17. března 1897, byl to původně právník. Stal se důstojníkem zbraní SS – SS Oberführer, byl členem Reichstagu a byl velitelem jednotek SS a policie ve varšavském distriktu. Funkci zastával od března 1942 do 23.dubna 1943. 


Ne zrovna kvalitní fotografie tohoto zabijáka.

Za I. světové války byl příslušníkem pěchoty. Při bojích na Italské frontě padl do zajetí. V roce 1922 promoval na právech v Innsbrucku a získal titul doktora práv. Kromě toho byl členem Freikopsu Oberland. Od roku 1929 pracoval jako advokát. V prosinci 1932 vstoupil do Schutzstaffel – SS. V březnu následujícího roku vstoupil do nacistické strany. Byl několikrát odsouzen za protistátní nacionálně socialistickou činnost a tři měsíce vězněn v internačním táboře. 

Od roku 1935 už byl velitelem pluku SS. Od roku 1943 sloužil jako velitel pořádkové policie v Osijeku. V roce 1944 byl však povýšen do hodnosti Brigadeführera. 

Byl určen jako velitel prvního náporu okupačních sil za účelem likvidace ghetta. Tento útok skončil neúspěchem a byl po ústupu jeho sil odvolán a nahrazen Jürgenem Stropem a po pár dnech přeložen do Chorvatska. Zde byl zabit partyzány Jozova Broze Tita, když jeho vozidlo s doprovodem vjelo do léčky u Banja Luky. 

Němci zahájili nápor ze dvou směrů. Postupovali ze dvou stran – branou ghetta v ulici Nalewki a druhou branou na křižovatce ulic Zamenhofa a Gęsia. Obránci byli seskupeni na třech místech: na křižovatce Nalewki a Gęsia, potom na křižovatce Zamenhofa a Gęsia (zde se na odpor postavili bojovníci Židovské bojové organizace-ŻOB), a na potom hlouběji v ghettu v domech okolo Muranovského náměstí. Zde zaujali postavení bojovníci ze Židovského vojenského svazu – ŻZW.

Němce postupující od brány v ulici Nalewki zaskočila poměrně přesná palba jednotek ŻOB, kterým veleli Zacharia Artstein, Henryk Zylberberg a Lejb Rotblat. Jakmile se ale probili na dohod, zasypala je lavina zápalných láhví a ručních granátů. Po dvou hodinách tvrdého boje Němci zaskočeni silou odporu a po ztrátách, které neočekávali, ukončili boj a stáhli se za bránu mimo prostor ghetta.


Fotografie Lejba Rotblata, padl v boji 8. května 1943 ve věku 25 let.

Kratší byl boj na křižovatce Zamenhofa a Gęsia, kde vojáci ŻOB vedení Berlem Braudem, Aronem Bryskinem, Mordechajem Growasem a Leonem Gruzalcem napadli německou jednotku pohybující se v obrněných autech. Něco to říká o aroganci Němců a jejich pomahačů – ve městě s vysokou zástavbou se pohybovala kolona vozidel bez doprovodu pěchoty. Výsledek byl dle očekávání – dvě vozidla byla zapálena granáty a lahvemi s benzínem a asi po půl hodině se nacisté stáhli. 

Na Muranovském náměstí se rozvinuly těžké boje. Tam jednotky ŻZW střílely z kulometů na Němce blížící se z ulice Nalewki. Německé jednotky, které našly slabinu v obraně na rohu ulic Gęsia a Nalewki, se sem přiblížily beze ztrát a příval střel z několika směrů je zaskočil. Po ztrátách se ale raději také stáhly mimo ghetto.


Muranowské náměstí – před válkou, zde se odehrávaly nejtěžší boje v povstání.

Neúspěch byl považován jak za porážku, tak i za potupu. Odpoledne toho dne byl zbaven velení Ferdinand von Sammern-Frankenegg, přestože za počáteční debakl nenesl vinu.

Velení německých jednotek nově převzal Jürgen Strop, a to byl zkušený voják. Jako první reorganizoval otřesené jednotky. Následovalo rozmístění dělostřelectva – útočníci postavili děla na náměstí Krasińskich a začali ostřelovat ghetto, poté znovu vstoupili do ulice Nalewki. Těžké boje se rozpoutaly opět okolo opěrných bodů ZOB v Nalewki a na velitelství ŻZW právě na Muranowském náměstí.

Tam Němci zaútočili na dům číslo7-9, kde sídlilo velitelství ŻZW. A zde došlo k neuvěřitelné akci. Dva velitelé ŻZW, Paweł Frenkel a Leon Rodal, převlečení za důstojníky SS, přistoupili ke skupině vojáků z ukrajinské jednotky a díky tomu s překvapením na ni zaútočili. Tato dvojice rozpoutala takový chaos, že Ukrajinci ztratili elán, jejich linie se rozpadla, obkličovací kruh byl prolomen a to vedlo k tomu, že židovští bojovníci opět získali v boji převahu.

Němci po dalších ztrátách nakonec celé ghetto opustili a ve 21 hodina začali vyhodnocovat situaci a plánovat co dál. Ztráty, které utrpěli, nejsou známé – údaje kolísají od 12 do 100 mrtvých a raněných německých vojáků.  

Toho dne prohledali nacisté nechráněné části ghetta při hledání civilistů a poslali 580 lidí do vyhlazovacích táborů.

Zemská armáda v rámci operace Ghetto podnikla kolem 19 hodiny první akci na podporu obránců ghetta a pokusila se vyhodit do vzduchu velký úsek zdi v ulici Bonifraterskiej. Nedopadlo to dobře. Poláci pod velením poručíka Józefa Pszennyho měli dva padlé a 4 raněné vojáky. Bylo zabito několik Němců, ale zeď vydržela. 

Fotografie – civilní – poručíka Zemské armády Józefa Pszennyho, původně příslušníka ženijního vojska polské armády. Statečného vojáka, který po válce musel opustit rodnou zemi.

Příště se pustíme do popisu dalšího vývoje boje o ghetto a podíváme se, co za člověka byl druhý velitel německých sil a jejich pomahačů.

04.02.2023 07:05 Jaromír Vykoukal60Zdroj: Redakce Israel.cz

Klíčová slova