Boje o ghetto 23. dubna
Nejtěžší boje toho dne byly svedeny na náměstí Muranowského, které stále bránily bojovníci ŻZW. V tento den byly tyto síly posilněny těmi, co přežili boje o kartáčovnu, kterou Němci nakonec obsadili. ŻZW se nějakou dobu bránila v prostoru tohoto náměstí, ale ke konci pochopili velitelé, že to dále nejde. Bylo rozhodnuto ukončit boj, celou formaci rozdělit na malé skupiny a ty dostaly za úkol pokusit se uniknout mimo ghetto. Obrana Muranovského náměstí skončila.
Toto zbylo z Muranosvkého náměstí po skončení přímých bojů a totální demolici varšavského ghetta
Povstalci ŻOB, tváří v tvář drtivé nepřátelské přesile a německé taktice vypalování celých ulic, museli opustit otevřenější konfrontace a uchýlili se do bunkrů. Ty byly po všech prostorech, které bylo v plánu bránit, vybudovány s předstihem a byla do nich uložena část výzbroje a munice, potraviny a voda. ŻOB používal takové bunkry k boji a palebným přepadům Němců v oblasti ulice Mila.
Jednotka Zemské armády, v síle 35 osob, se toho dne znovu pokusila vyhodit do povětří zeď ghetta v ulici Bonifraterska. Bohužel, díky pečlivé hlídkové činnosti Němců, byla tato skupina obklíčena a vzdala se do zajetí. O jejich dalším osudu se nic neví, ale jelikož zmizeli, byli nejspíše povražděni.
Tohoto dne došlo také k další významné události:
23. dubna 1943 totiž vydala Židovská bojová organizace provolání k polskému obyvatelstvu Varšavy, které žilo mimo prostor ghetta, v takzvané arijské straně.
Jelikož jsem nesehnal tento text v oficiálním překladu, požádal jsem kamaráda, který je částečně Polák o pomoc. Možná to nebude jako od profíka, ale jde o celkové vyznění, o ducha tohoto prohlášení.
Poláci, občané, vojáci svobody.
Za rachotu děl, s nimiž se německá armáda valí do našich domovů, do bytů našich matek, dětí a manželek;
Uprostřed rachocení kulometů, které slyšíme při boji proti zbabělým četníkům a esesákům;
Uprostřed dýmu ohňů a prachu krve vražděného varšavského ghetta vám my – vězni ghetta – posíláme srdečné pozdravy.
Víme, že v upřímné bolesti a slzách soucitu, že s obdivem a strachem o výsledek tohoto boje sledujete náš boj, který už mnoho dní vedeme proti krutému okupantovi.
Ale vězte také, že každý obránce ghetta, stejně jako doposud, bude vytrvale tvrdit, že všichni můžeme zemřít v boji, ale nevzdáme se; že lapáme po dechu jako věříte v pomstu a trest za všechny zločiny našeho společného nepřítele.
Probíhá boj za vaši i naši svobodu.
Bojujeme pro vaši i naši – lidskou, společenskou, národní – čest a důstojnost.
Pomstíme zločiny Osvětimi, Treblinky, Bełzecu a Majdanku.
Ať žije bratrstvo zbraní a krve bojujícího Polska!
Ať žije Svoboda!
Smrt katům a mučitelům!
Ať žije boj na život a na smrt proti okupantovi!
Židovská bojová organizace
Vážení přátelé, lépe to nedovedu ale snad máte stejný pocit jako já. Ti lidé věděli, že svůj boj nepřežijí a s nimi nepřežije nikdo z lidí, v této době se nacházejících v ghettu. Těchto pár řádků říká: My bojujeme a víme že zemřeme… Bojujte i vy a jako národ přežijeme…
Téhož dne generál Jürgen Stroop zakázal Polákům vstup do ghetta, čímž zrušil platnost všech propustek vydaných před 23. dubnem. Každý, kdo vstoupil do „bývalé židovské rezidenční oblasti“ bez platného nového průkazu, měl být zastřelen.
V tento den se také podařilo lidem kolem Mordechaje Anielewicze zachytit rádiové zprávy, ve kterých se svět dověděl o jejich boji.
23. dubna došlo k dalšímu pokusu Zemské armády vyhodit do povětří zdi ghetta skupinou mjr. Jerzy Lewińskeho na křižovatce ul. Okopowa a Paska.
Boje od 24. dubna do 7. května
Po 23. dubnu se frontová linie, kterou dříve drželi židovští povstalci, rozpadla. 23. nebo 24. dubna skupina partyzánů ŻZW zničila celou nacistickou jednotku na ulice Lezsno. ŻOB vedl partyzánské boje z bunkrů na ulici Franciszkańska a z hlavního bunkru na ulici Miłej 19.
V dalších dnech potom Němci postupně obsazovali pomocí plamenometů, náloží, dělostřelectva další a další části ghetta a odváděli další zajištěné civilisty, často velmi vyčerpané hladem, žízní a nedostatkem vzduchu a po krátkém zadržení je odváděli na shromaždiště a následně byly odváženi do vyhlazovacích táborů…
Jedna ze mnoha skupin zadržených civilistů při přesunu na shromaždiště.
1. a 2. května probíhaly prudké boje na Franciszkańské ulici, kterou bránili povstalci bojující dříve v továrně na výrobu kartáčů. Boj byl tvrdý a poprvé Němci zajali větší množství povstalců. Byly mezi nimi i ženy a dívky a jejich odhodlání a statečnost Němce překvapila.
Zajatci byli po krátkých výsleších zastřeleni jako bandité, na pohlaví nebyl brán zřetel.
Jedna z mnoha fotografií zajatců
Zajaté dívky – bojovnice
Dne 5. května se vrchní velitel polských ozbrojených sil a předseda exilové vlády generál Władysław Sikorski prostřednictvím rádia BBC obrátil na své krajany v zemi o pomoc pro Židy:
„V polovině dubna ve 4 hodiny ráno Němci zahájili likvidaci varšavského ghetta. Policejním kordonem zamykali zbytky Židů, vjížděli dovnitř s tanky a obrněnými auty a prováděli své destruktivní práce. Boj od té doby trvá. Výbuchy bomb, výstřely, požáry pokračují dnem i nocí. Je spáchán největší zločin v historii lidstva. Víme, že pomáháte zabíjeným Židům, jak jen můžete. Děkuji vám, krajané, jménem svým i jménem vlády. Žádám vás, abyste jim všem poskytli pomoc jménem svým i jménem vlády. Žádám vás, abyste jim poskytli veškerou svou pomoc a zároveň vymýtili tuto hroznou krutost.
Generál Władysław Sikorski v době druhé světové války
Projev vytiskla Rada na pomoc Židům v nákladu 25 000 kusů. V květnu byly vyvěšeny na zdech a distribuovány mezi obyvatelstvo mimo ghetto v takzvané arijské části.
Akce vyhodit do povětří hradby provedené domácí armádou selhaly kvůli velkým německým silám rozmístěným kolem ghetta.
Od 23.dubna Kedyw změnil strategii a začal útočit na německé základny umístěné kolem zdi ohraničující ghetto. Kedyw, neboli Kierownictwo Dywersji Komendy Głównej Armii Krajowej bylo velitelství speciálně cvičených a vybavených oddílů různé velikosti, jejichž hlavním úkolem byla přesně směrovaná diverzní činnost.
Velitel organizace KEDYW – plukovník August Emil Fieldorf , 20. března 1895 v Krakově , zemřel 24. února 1953 ve Varšavě – voják Polských legií, podplukovník pěchoty Polské armády Druhé Polské republiky a zástupce vrchního velitele Zemské Army, brigádní generál polských ozbrojených sil. Obviněn, odsouzen k smrti a popraven komunistickými orgány Polské lidové republiky. Rytíř Zlatého kříže a Stříbrného kříže Řád Virtuti Militari, posmrtně vyznamenán Řádem bílého orla.
Cílem bylo zajistit rovnoměrné rozmístění těchto jednotek v jednotlivých teritoriích, zajistit mezi nimi funkční spojení a dle aktuální situace a plánů provádět diverze a likvidaci Němců a kolaborantů.
V hlášení organizace KEDYW k 6. květnu 1943 stojí: „Od 24. dubna denně útočily naše hlídky proti Němcům v ghettu s cílem způsobit Němcům ztráty a nabrat bojové zkušenosti. Akce zatím proběhly bez vlastních ztrát. Němcům byly způsobeny ztráty několika padlých a zraněných Němců každý den.“
