Generálmajor Geršon Hacohen vysvětluje, jaké mylné představy stojí za pokusy o mír a jak je napravit.

Od: Israel National News – generálmajor v záloze Gershon Hacohen, 5. září 2023, 22:55

Z „Konference Oslo – poučení a poznatky pro budoucnost“ hnutí Bithonistim, Jeruzalémského centra pro veřejné a státní záležitosti a Projektu izraelského vítězství mluvil generálmajor Geršon Hacohen pro Israel National News o poučení a podstatě těchto dohod a jejich dlouhodobých důsledcích.

Podle něj by se minulost neměla podceňovat a má velký význam pro budoucnost. „Všichni jsme, jak se říká, postaveni na vrstvách snů, které byly v minulosti potlačeny, a falešný sen, s nímž přišli architekti z Osla, spočíval v tom, že kdybychom jen chtěli, mohli bychom zde vybudovat ráj na zemi. Myšlenka byla taková, že pokud jste nedošli k míru, pravděpodobně jste se dostatečně nesnažili, a pokud budete myslet pozitivně, bude to pozitivní… A to je samozřejmě halucinace,“ říká Hacohen.

Podle jeho názoru se díky takovému myšlení stalo Oslo experimentem s beznadějnými politickými procesy podobným alchymii, o níž se mluvilo ve středověku, a nyní se musí Izraelci poučit, jak byli oklamáni na základě falešných snů, za nimiž stojí nepochopení základní otázky, co hledají Izraelci ve své zemi a co hledají Palestinci a za co bojují. Včetně pochopení, že jde o starobylý náboženský konflikt, který začíná otázkou, kdo je Abrahamův vyvolený syn, zda Izmael, nebo Izák, a všechny pokusy vyhnout se definování konfliktu jako náboženského byly marnými pokusy odtrženými od reality.

„Když ignorujete náboženské aspekty a když nechápete, že v islámu neexistuje nic takového jako sekularismus, že neexistuje žádný sekulární Arab, i kdyby během ramadánu potají jedl, potom nepochopíme hloubku příběhu, který se skrývá za náboženskými sny, a když dojde na diskusi o urovnání, o snech se nediskutuje – snů se nikdy nevzdáváme.“

Podle Hacohena bylo odpoutání pokračováním koncepce z Osla a podpory, které se Šaronovi dostalo za vykořenění osad, což byl krok, proti němuž se postavil Rabin – a Cohen v této souvislosti zmiňuje, že Strana práce byla proti vykořenění osad, které bylo součástí dohody s Egyptem podepsané Beginem – tato podpora, kromě Šaronových právních potíží a jejich důsledků pro jeho politické kroky, „pramenila z představy, že nás v Guš Dan a jeho okolí nechají sedět a klidně žít“.

Hacohen „jednoznačně“ prohlašuje, že se katastrofa z Osla může opakovat, ´“protože jsme si dosud neřekli příběh o tom, že návrat k suverenitě je návratem do světa odpovědnosti za boje, které se mezi národy odehrávají věčně, že suverenita je vždy s mečem v ruce a že židovský národ, který žil dva tisíce let pod ochranou nežidů, nepochopil, že suverén dělá práci za něj vždy s mečem v ruce, dokud ho nezavraždí jako v Osvětimi. Svrchovanosti se dosahuje bojem. Základní existenční podmínkou lidstva je boj.“

Hacohen tyto myšlenky vztahuje k realitě bojů v Rusku a na Ukrajině, kdy se Evropanům ukázalo, že nebe na zemi nebude a bez armády se nedá přežít. „To je základní realita, kterou si Židé odmítají zvnitřnit, a proto došlo k Oslu, došlo k odpoutání a mohly by se objevit i další věci, například dát Palestincům něco v rámci dohod, které organizují Američané se Saúdskou Arábií. Oni se sápou po našich primárních a nejdůležitějších zájmech.“