Co by se stalo, kdyby byli tito izraelští hrdinové ze „Západního břehu“ vytrženi z kořenů a vhozeni doslova do kanálu, jako to udělal Ariel Šaron hrdinným Izraelcům žijícím v Gaze? Názor.
Autor: Mark Langfan 15. října 2023 15:30
Obecně měli Bibi Netanjahu a IDF relativně málo společného s úspěchem šokujícího nájezdu palestinských Arabů, který umožnil palestinsko-arabským teroristům z Hamásu zmasakrovat přes 1300 Izraelců a unést dalších více než 100 Izraelců. Tragický nájezd na Simchat Tóru v roce 2023, protoholocaust, byl předurčen již před více než 30 lety, 13. září 1993, v den podpisu dohod z Osla ve Washingtonu.
Izraelská vina za nájezd na protoholocaust v roce 2023 nespočívala v selhání izraelské rozvědky, ale v mesianismu Jicchaka Rabina, Šimona Perese a všech dalších milionů jejich bludných izraelských a amerických stoupenců.
Dnes není den, za který bychom se měli stydět. Dnes je den, kdy je třeba ocenit nevděčné hrdinství statisíců Židů ze „Západního břehu“, kteří se statečně vysmívali, vyhýbali se útokům, schytávali kulky a umírali, aby ochránili Izraelce z Tel Avivu před přesně takovým typem masového raketového útoku, jaký byl spáchán na židovské komunity v pásmu Gazy.
Nebýt totiž 30 let osadníků „Západního břehu“, kteří snášeli palbu jak od palestinských arabských teroristů, tak jiný druh palby od vlastních izraelských bratrů, existoval by dnes palestinský arabský stát „Západní břeh“ ovládaný Hamásem a Íránem. A namísto 1 300 mrtvých Izraelců z pásma Gazy a možného izraelského protiútoku by zde bylo 60 000 mrtvých Izraelců z Tel Avivu, 10 000 rukojmích, s nulovou šancí izraelského protiútoku a následný 6 000 000 novodobý izraelský holocaust.
Nehraji si tady na pozdního proroka. Dne 12. listopadu 1993 jsem napsal celostránkový inzerát do New York Times, který financovalo mnoho nezištných amerických Židů včetně Joea Fragera, mého otce Williama K. Langfana a dalších, kde moje skupina varovala před útoky raket ze země odstoupené palestinským Arabům. V závěru inzerátu jsem uvedl, že pokud jde o izraelské „osadníky“ ze Západního břehu a Gazy, že: „Hrdinní izraelští občané zdaleka nepředstavují ‚překážky míru‘, ale jedinou hráz Izraele proti vyhlazení. Opustit tyto vlastence a zemi, kterou chrání, je v lepším případě jen bláhové přání, v horším případě kombinace krajní bezohlednosti a národní sebevraždy. Odlišováním těchto izraelských občanů od těch, kteří se nacházejí uvnitř zelené linie, dává Rabinova vláda jasný signál, že tito židovští muži, ženy a děti jsou pro nejnesmiřitelnější nepřátele Izraele lovnou zvěří. A to je nepřijatelné!“
Tragédie Izraele a amerických Židů po druhé světové válce spočívá v tom, že Izraelci z Tel Avivu/Haify a naprostá většina amerických Židů se více než 30 let chovali k Židům na „Západním břehu“, jako by byli méně než špína. Miliony Izraelců a amerických Židů se k těmto novodobým židovským hrdinům chovali jako k vyvrhelům. Levicoví politici je nazývali „mesiášskými“, jako by „osadníkům“ záleželo více na jejich papírové Bibli než na „míru“. A co hůř, miliony Izraelců i amerických Židů reflexivně axiomaticky věřily, že izraelští „osadníci“ ze Západního břehu jsou hlavní příčinou pokračujícího terorismu palestinských Arabů proti Izraelcům a americkým Židům.
Tito oklamaní Izraelci a američtí Židé věřili, že Židé ze „Západního břehu“ mají na rukou židovskou krev, protože se prostě „nechtěli přestěhovat do Negevu“. Ještě zákeřnější byla skutečnost, že generace a generace levicových a centristických izraelských politiků využívaly „mesiášské osadníky“ jako jádro svého politického poselství k získávání hlasů.
Co by se stalo, kdyby byli tito izraelští hrdinové ze „Západního břehu“ vytrženi z kořenů a vhozeni doslova do kanálu, jako byli hrdinní Izraelci žijící v Gaze Arielem Šaronem a všemi následujícími izraelskými vládami včetně vlád vedených Likudem? Namísto počáteční salvy 5 000 raket z Gazy by palestinští Arabové vypálili počáteční salvu 40 000 raket ze Západního břehu na Šaronovu planinu v koridoru Tel Aviv/Netanja, kde žije 70 % izraelské populace a 80 % průmyslové základny. Vzhledem k dramatickému rozdílu v hustotě židovského obyvatelstva v koridoru Tel Av/Natanya ve srovnání s pásmem Gazy by místo 1 300 mrtvých Izraelců bylo 60 000 mrtvých Izraelců z Tel Avivu, 10 000 izraelských rukojmích a 100 000 vážně zraněných. Veškerá doprava do země i ze země by byla ochromena a jakákoli mobilizace IDF by byla nemožná. Stačila by na to jediná vražedná akce.
Dnes se ukázalo to, čím vždy bylo, třicet let blouznivého žvanění a tvorba obětních beránků levice proti obětavým hrdinným židovským „osadníkům“ na Západním břehu: Zlá krevní pověra vůči statisícům hrdinných Židů, kteří obětovali svou vlastní krev a krev svých rodin, aby ochránili Židy v Tel Avivu před masakrem, k němuž došlo 7. října.
Bůh žehnej židovským „osadníkům“ ze Západního břehu. Ti jsou dnes a vždy byli skutečnými hrdiny moderního státu Izrael.
Mark Langfan je předsedou organizace Americans for a Safe Israel (AFSI) a specializuje se na bezpečnostní otázky, vytvořil originální vzdělávací systém 3d topografických map Izraele, který usnadňuje jasné pochopení nebezpečí, jimž Izrael a jeho vodní zdroje čelí. Studovali ji američtí zákonodárci a je k vidění na adrese www.marklangfan.com.
Martin Koch
23. 10. 2023
Matematická pravděpodobnost, že dojde k 7 říjnu byla posledních 50 let 100%. Pravděpodobnost nám jenom neurčuje datum a přesný rozsah. Většina vrcholných politiků to v průběhu celého období věděla a logicky jedinými možnostmi bylo oddálit a minimalizovat. A účelem, či už dohod z Osla, nebo i množství dalších kroků, hrdinství osadníků z West Bank... nebylo nic jiného. Ten den přišel a znovu je tady otázka: znovu oddálit příští sedmí říjen, nebo snížit pravděpodobnost toho příštího na hodnotu výrazně pod 50%
Jaromír Vykoukal
16. 10. 2023
To je text jak z jiného světa. Otázka jediná co mě napadá zní: co tedy autor plánuje pro 2 miliony palestinských Arabů v Pásmu Gazy a co pro 3,2 milionu palestinských Arabů na Západní břehu. Jaké má Izrael řešení pro tyto lidi? Má vůbec nějaké?
Daniel Žingor
16. 10. 2023
Mno... nemůžu mluvit za autora - do hlavy mu nevidím, ale asi to bude VÝRAZNĚ jiné řešení než to, pro jaké se měli možnost rozhodnout doteď. V roce 1948 měli možnost vlastního státu - rozhodli se pro válku - skončili na tom hůř než na začátku. V roce 1967 se měli možnost rozhodnout pro vlastní stát - rozhodli se pro válku - skončili na tom hůř než na začátku. V roce 2002 opět měli možnost rozhodnout se pro vlastní stát - rozhodli se pro 2. intifádu a letos pro válku. Pro ty lidi to tedy opět dopadne tak, že na tom budou hůř než před tím, než se pustili do války a teroru - a to VÝRAZNĚ hůř. A výrazně hůř ovšem pořád neznamená, že by je někdo systematicky vraždil, znásilňoval, upaloval, mučil nebo bral jako rukojmí. Určitě to ovšem znamená definitivní konec jakékoli fikce vlastního "palestinského" státu. 2. den po útoku - 8. října, kdy ještě vůbec nebyl známý a zřetelný rozsah palestinského teroru, ale bylo známo, že je tu cca přes 100 židovských rukojmí, jsem napsal, že toto "mění všechno" a ano - tak to je - mění se opravdu naprosto všechno - mění se komplet hra a s ní i pravidla, podle kterých se hrálo do tohoto okamžiku - nic už nebude stejné jako dřív. Evropa, USA resp. celý tzv. západní svět je teprve na začátku toho procitání, co všechno je jinak.
Jaromír Vykoukal
16. 10. 2023
HIstorii neochoty dodržet slovo a nebo vzít dobrou či dokonce nesmírně dobrou nabídku a mít svůj stát znám více než dobře. Že bude po této válce vše jinak pa pro Palestinské Araby hůře než doposud je mi jasné také. Ale TI lidé ze světa nezmizí a tato další možná katastrofální porážka povede k tomu že jejich nenávist jen vzroste. Proto se snažím dopídit nějaké představě co s nimi bude... A v souladu se prostředním odstavcem věřím, že to vše neskončí bezzudným masakrem...
Daniel Žingor
16. 10. 2023
Mno to já tady přece taky píšu: "A výrazně hůř ovšem pořád neznamená, že by je někdo systematicky vraždil, znásilňoval, upaloval, mučil nebo bral jako rukojmí. Určitě to ovšem znamená definitivní konec jakékoli fikce vlastního „palestinského“ státu."
Daniel Žingor
17. 10. 2023
Abych tedy byl konkrétnější a nemohlo to být vykládáno více způsoby - palestinští Arabové budou mít po skončené této války méně autonomie, méně svobody rozhodovat o tom, co s nimi bude a zejména méně území. Je velmi pravděpodobné, že budou mít více frustrace a nenávisti, nicméně, pokud bych přistoupil na myšlenku, že jsou pouhou obětí svých vlastních režimů a nikoli také jejich spolutvůrci a spoluviníci, tak viděno touto optikou nemůže žádný národ vůbec za nic. Rusové nemůžou zato, co se děje v Rusku, Ukrajinci zato, co se děje na Ukrajině, severní Korejci, co se děje v Severní Koreji atd. atd. až k tomu, že to nejsou Rusové, kdo jsou odpovědni za hladomory, velké čistky a gulagy a nejsou to Němci, kdo by nesl odpovědnost za holocaust. Tak to není. Ani u nás Čechů, ani u žádných ze zmíněných národů a ani u palestinských Arabů, jakkoli je jejich vedení zkorumpované a indoktrinované patologickou nenávistí. Ty národy nesou odpovědnost samy za sebe a to s sebou také nese důsledky za jejich (své) jednání.
Jaromír Vykoukal
16. 10. 2023
A ještě - osobně si myslí danieli, že Záapd nepochopil zatím nic a nepochopí, protože Západ jak jsme k němu směřovali už dávno neexistuje. A čerstvě - Egypt kategoricky omítá nějaké uprchlické tábory na svém území - Hamas jakosouvěrci Muslimského bratrstva jsou pro něj hrozbou a tedy palestinské Araby na svém území nechce. tak tedy karty se rozehrávají pomalu ale co to bude za hru..
Daniel Žingor
17. 10. 2023
No pro západ to bude mít opět minimálně dva velmi silné důsledky: 1. výrazně zřetelněji než kdy dřív bude muset dát najevo, jestli stojí na straně Izraele nebo terorismu - někteří půjdou nalevo, někteří napravo. "Kulhání na obě strany" bude demaskováno víc než kdy dřív spolu s tím, že podpora terorismu není prostě nic jiného, než podpora terorismu. 2. co se bude dít v ulicích Paříže, Londýna, Bruselu a Bostonu až bude Izrael uplatňovat svoji sebeobranu - tedy hrubou a brutální sílu, když je dnes obviňován z válečných zločinů za to, že do Gazy zastavil dodávky vody?!