Praha Jeruzalém

Variace na téma. Názor.

Autor: Bruce Brill 29. ledna 2024 22:46

Situace palestinských Arabů v Gaze byla od začátku hrozná. Počet chudých se od roku 2000 ztrojnásobil a polovina pracovní síly byla bez práce. Ze zprávy OSN z roku 2018 vyplývá, že 53 % jejich obyvatel žilo v chudobě, do roku 2022 se toto číslo vyšplhalo na 80 %. Palestinští Arabové byli závislí na potravinové pomoci více než kdykoli předtím. Organizace sociální péče zaznamenaly „všudypřítomnou a prohlubující se chudobu“, „zhoršující se podmínky a ekonomiku v troskách“, „konflikt vytvářející velkou humanitární krizi“ a „rozsáhlé psychologické trauma“. (To se samozřejmě netýkalo vrcholných představitelů Hamásu a jejich přátel, kteří žili v přepychu, pozn. red.)

Dnes je to stokrát horší. S ohledem na statisíce Gazanů, kteří jsou nyní bez domova, sir John Sawers, bývalý šéf MI6 a velvyslanec Spojeného království při OSN, naléhavě prohlásil: „Je třeba řešit velmi chmurné podmínky, v nichž v Gaze žijí.“

Ke zmírnění utrpení Gazanů je třeba udělat něco víc než jen mluvit. V souvislosti se syndromem mluvení versus konání Herbert Hoover, prezident Spojených států v letech 1928-32, v roce 1920 řekl: „Slova bez činů jsou vrahy idealismu.“

Hoovera nelze obvinit z vraždy idealismu: byl zodpovědný za záchranu, výživu, ošacení a přesídlení více obětí přírodních katastrof a válek než kdokoli jiný v historii. Během první světové války vedl Komisi pro pomoc v Belgii, která živila 10 milionů lidí a prováděla poválečnou obnovu Belgie. V roce 1917 Hoover zastával funkci správce potravin v USA.

Po válce vyslal prezident Woodrow Wilson Hoovera do Evropy, aby řídil Americkou správu pro pomoc. V roce 1927 jako ministr obchodu úspěšně zachránil a přesídlil 325 000 Američanů, kteří přišli o střechu nad hlavou v důsledku povodní na řece Mississippi. Po druhé světové válce přinesl pomoc milionům lidí jako koordinátor Evropského potravinového programu.

Hoover byl kvaker, vášnivě věřil v mír, byl zděšen lidskými náklady války a zasvětil svůj život veřejné službě. I při svých nejvelkolepějších projektech si zachovával prvořadou hodnotu jednotlivce. Jeho titul „velký humanista“ byl zasloužený. Když v Evropě znovu vypukla válka, Hoover, v té době sedmdesátiletý, založil Polskou komisi pro pomoc, která v okupovaných zemích živila 300 000 dětí. Stal se předsedou Komise pro mimořádné situace při hladomoru a v roce 1945 ho prezident Harry S. Truman požádal, aby zorganizoval potravinovou pomoc pro válkou zničené země.

Pozornosti velkého humanisty neunikl ani osud palestinských Arabů: V prosinci 1945 předložil Anglo-americkému vyšetřovacímu výboru pro Palestinu plán. Podle Hoovera šlo o „proces, z něhož by měli materiální prospěch jak Židé, tak Arabové, a který by mohl přispět k vyřešení palestinské otázky a poskytnutí dostatečného množství židovských útočišť“. Trval na tom, že nabízí „konstruktivní humanitární řešení“, a výbor souhlasil, že návrh si zaslouží pečlivé prostudování.

Hoover navrhoval, „aby se Irák… stal místem přesídlení Arabů z Palestiny, a to pro jejich okamžitou pomoc a dlouhodobý prospěch“. Implicitně se předpokládalo, že to bude zcela dobrovolné.

V roce 1949, kdy vzniklo půl milionu palestinských arabských uprchlíků, nabyl Hooverův plán zvláštní naléhavosti. Napsal Bílému domu, že „jsou v žalostném stavu“ a že je lze absorbovat v Iráku. „To by přineslo trvalé řešení problému těchto nešťastných lidí,“ uvedl Hoover. Uvedl také, že jeho plán „by posílil iráckou ekonomiku“.

Možná před 20 lety, kdy bylo obyvatelstvo Iráku zdecimováno vleklou íránsko-iráckou válkou v 80. letech, válkou v Perském zálivu v roce 1991, následnými sankcemi OSN, invazí a okupací vedenou Spojenými státy a mezistátními boji Isis, které si vyžádaly miliony Iráčanů, to bylo nejen proveditelné, ale i prospěšné.

Přesídlení utlačovaných palestinských Arabů do Iráku by zmírnilo jejich utrpení a bylo by pro Irák souběžným požehnáním.

Ale to bylo tehdy. A co dnes?

Člověk se diví arabskému bratrství, když dnes v Gaze žijí statisíce lidí bez domova a neslyšíme o tom, že by arabské národy nabízely, že se svých bratrů bez domova ujmou. Vždyť mají stejný jazyk, náboženství a kulturu. Některé arabské národy jsou navíc nejbohatší na světě, zejména státy Perského zálivu.

Jak pozoruhodné by bylo, kdyby Katar, hlavní podporovatel Hamásu a více než třicetkrát větší než pásmo Gazy, otevřel svou zemi pro přesídlení Gazanů. Uvažujme: 85 % současného katarského obyvatelstva tvoří migrující pracovníci, kteří nejsou arabského původu. Co by mohlo být vhodnějším a humanitárnějším řešením pro Gazany bez domova a zároveň požehnáním pro Katar.

Na co Katar a svět čekají? Připomeňme: „Slova bez činů jsou vrahy idealismu.“

Bruce Brillis je nezávislý novinář a bývalý analytik americké Národní bezpečnostní agentury pro Blízký východ. Publikoval v denících Jerusalem Post, Washington Times, Christian Science Monitor, Midstream, Jewish Spectator, Jerusalem Report a dalších.

01.02.2024 05:14 Daniel Žingor373Zdroj: Arutz Sheva - Israel National News

3 komentáře

  1. Karel

    1. 2. 2024

    Odpovědět

    je to hodně divné,že na nás se chce abychom pomáhali, ale ani slůvko omluvy za útok té smečky která si říká Hamás. Stále nás zasobují utrpením paletinců. Proboha to čekali, že izraelci si to nechají líbit? A ty jejich slavné tunely stály asi hodně peněz , které ta svoloč získala od lidí ,kteří jim chtěli pomoct. Tak takhle končí dobré skutky, věřím , že lidé procitnou a tyto chyby nebudou opakovat.

    • Jaromír Vykoukal

      2. 2. 2024

      Odpovědět

      Víte mě na tom všem nejvíc leze na nervyskutečnost, že po nás, myšleno EU, USA, VB či Kanada se chce - pomáhat. za každou cenu. Přehlížet zločiny, přehlížet lži. A přitom ti, co jim máme pomáhat nás nenávidí.. My se prostě chováme jako idioti..

  2. Jaromír Vykoukal

    1. 2. 2024

    Odpovědět

    Imlicitně mohl pan Hoover předpokládat co chtěl ale jestli si v roce 1945 že palestinsští Arabové násáklí nacionalismem a tvrdý antisemitismem by dobrovolně odešli do Íráku, tak se hodně pletl. Po válce mezi Irákem a Íránem, byla situace taková, že celý arabský svět kategoricky - stejně jako celou dobu od roku 1949 kategoricky odmítal dám občanství palestinský Arabům. Výjimka byla Jordánsko. Proč, když byla mantra dva státy - západ, vyhlazení židů a zničení Izraele - Arabové jako celek a Írán? Katar nikdy nepřijme ani jednoho Palestince. Nikdy. Katar je kosmopolitní ale Palestinci zatím napomohly rozvrátit každý stát kde se jich nějak ujali. A to si Katar určitě nepřeje.

Přidání komentáře

Váš email nebude zveřejněn.
Abychom zabránili spamu, musí být Váš první komentář schválen. Mějte prosím strpení.

O profilový obrázek se stará Gravatar.