Pokud budou USA a Západ jednat nyní, mohou potenciální Erdoganovu říši ještě v zárodku zničit a ochránit Kurdy bez přímé vojenské intervence. Názor…

Autor: Gary Willig 10. prosince 2024 16:59

Historie se opět zapsala do dějin z velké části díky Izraeli. O víkendu syrští povstalci svrhli režim Bašára Asada, který uprchl do Ruska, a ukončili tak více než půl století trvající tyranskou a krvavou vládu Asadovy rodiny.

Příležitost k tomuto náhlému obratu osudu v Sýrii se naskytla díky oslabení Íránu a jeho zástupců, zejména Hizballáhu, a díky pokračující válce Ruska proti Ukrajině. Hizballáh, který se před téměř deseti lety podílel na záchraně Asada, mu tentokrát nemohl pomoci vzhledem k nedávným ztrátám proti Izraeli. Stejně tak Rusko, které stále vězí na Ukrajině a které samo utrpělo v posledních třech letech velké ztráty, nebylo tentokrát schopno ušetřit prostředky na pomoc svému spojenci.

Největší význam Asadova pádu spočívá v tom, že představuje další domino, které padlo v pokračujícím rozpadu íránského impéria. Vzhledem k tomu, že Hamás byl téměř zničen, Hizballáh dekapitován a jeho síla je třetinová oproti dřívějšku a jeho vlastní vojenská slabost byla odhalena po dvou útocích na Izrael a izraelské odvetě, Írán zoufale potřeboval, aby Asad zůstal u moci.

Írán již mnoho let využívá Sýrii jako prostředníka pro dodávky zbraní Hizballáhu v Libanonu. Po svržení jeho loutky a jejím nahrazení silami, které strávily roky bojem proti Hizballáhu, a po útěku jeho představitelů ze Sýrie stejně jako Asada bude pro Írán zásobování jeho nejmocnější zástupné armády mnohem obtížnější a pro Hizballáh bude znovuzískání jeho dřívějšího postavení nejmocnější teroristické organizace na světě mnohem obtížnější.

Íránští zmocněnci zůstávají vážnou hrozbou v Iráku a Jemenu, ale „osa odporu“ nyní vypadá podobně jako osa z roku 1944, expanzivní a genocidní říše na útěku a v rozkladu.

Nyní je čas zvýšit tlak na Írán pomocí dalších ochromujících sankcí, aby se Írán nemohl ani pokusit obnovit Hamás a Hizballáh. Naštěstí se zdá, že právě to je záměrem nastupující Trumpovy administrativy.

Jakkoli je pád diktátora, který má na rukou krev statisíců lidí, skvělý a bez ohledu na to, jak obrovské škody to íránskému režimu a Hizballáhu způsobilo, situace není jen samé „slunce a růže“. Síly, které dobyly Damašek od Asada, nejsou spravedliví povstalci z původní trilogie Hvězdných válek. Hlavní silou odpovědnou za znovudobytí Sýrie od Asada je Haját Tahrír aš-Šám (THS), islamistická milice vedená Abú Mohamedem al-Goláním, teroristou s dlouholetými vazbami na al-Káidu.

Navíc se západem slunce nad íránským impériem může na jeho místo vyrůst nová hrozba, stejně jako Írán vyrostl jako hrozba v roce 1979, tedy ve stejném roce, kdy největší nepřítel Izraele po první tři desetiletí jeho existence, Egypt, uzavřel s židovským státem mír. Touto potenciální hrozbou je Turecko.

Turecká vláda pod vedením represivního autokrata Recepa Tayyipa Erdogana přijala islamismus, radikalismus a imperialismus. Erdogan otevřeně podporuje a ukrývá Hamás a byl klíčovým podporovatelem islamistických povstalců, kteří svrhli Asada. Zárodky politiky podpory zástupných teroristů, kteří vraždí Židy a další „nevěřící“, a šíření svého vlivu destabilizací jiných zemí, jak to dosud činil Írán, jsou již na místě, zejména ve světle Erdoganovy touhy obnovit slávu Osmanské říše. Vzhledem k podpoře této genocidní teroristické organizace by nebylo překvapivé, kdyby se Erdogan snažil převzít roli íránského patrona Hamásu.

Dokud budou přijímat Erdoganovu záštitu, nelze brát za bernou minci žádnou snahu syrských povstalců tvářit se umírněně. Bude-li Erdogan pokračovat v nastoupené cestě, může se v příštích letech pokusit prosadit svou vůli v regionu nová imperiální hrozba. Izrael, USA, umírněné arabské státy a celý svět musí být připraveny reagovat, pokud se Erdogan stane dalším Chameneím.

I kdyby se Erdogan zastavil před budováním impéria nebo ohrožováním Izraele, jeho válka proti Kurdům bude pokračovat, dokud se mu nepodaří etnicky je vyčistit ze severovýchodní Sýrie. Takové vítězství by mohlo povzbudit jeho chuť k dalšímu vojenskému dobrodružství.

Nic z toho se nemusí stát. Zhroucení íránské říše bylo přímým důsledkem toho, že Izrael odmítl sedět v klidu a nechat se po masakru 7. října znovu napadnout. Kdyby Izrael poslechl Bidenovu administrativu, EU nebo OSN – Hamás, Hizballáh a Írán by zůstaly stejně silné jako 6. října 2023 a íránská říše by stále vzkvétala, místo aby se rozpadla. Poté, co 40 let nečinnosti Západu umožnilo Íránu vybudovat své impérium, jeden rok akce jediného malého státu přivedl toto impérium na pokraj.

Příklad Izraele dokazuje, že expanzivní diktátoři, jako je Erdogan, mohou uspět pouze tehdy, pokud národy světa přijmou nečinnost, jako to udělaly vůči Íránu. Pokud budou USA a Západ jednat nyní, mohou potenciální Erdoganovu říši ještě v zárodku zničit a ochránit kurdský lid bez přímé vojenské intervence.

Jak bude tedy Blízký východ vypadat za rok?

– Bude Íránu umožněno vzpamatovat se ze svých ztrát a začít znovu budovat impérium, nebo bude jeho kolaps pokračovat, či dokonce bude dokončen, čímž skončí hrozba islámské republiky a její obyvatelé budou po 45 letech utrpení pod brutální diktaturou osvobozeni?

– Osvobodí se Libanon konečně ze železného sevření Íránu a Hizballáhu, a umožní si tak přejít od zkrachovalého státu k prosperujícímu?

– Změní se Sýrie z loutky Íránu na loutku Turecka? Budou Kurdové ponecháni napospas smrti, nebo budou podporováni a budou vzkvétat?

– A začne Erdogan uskutečňovat svůj sen o obnovení Osmanské říše a vytvoří tak další velkou regionální hrozbu pro nadcházející desetiletí, nebo bude jeho impérium zastaveno v zárodku Amerikou, kterou již nevedou zbabělci?

Historie se píše každý den, a to i přes veškerou snahu Bidenovy administrativy zmrazit dějiny v posledním roce. Svět zítřka bude utvářen dnešními činy, takže se tyto činy musí počítat.

Gary Willigje dlouholetý člen redakce Arutz Sheva.