„I dnes se musíme postavit a hlasitě křičet proti jakémukoli fenoménu rasismu, politiky nenávisti vůči druhým,“ řekl Ahmed Tibi, který se postavil za teroristy.
Autor: Aryeh Savir, TPS, 26. ledna 2022
Poslanec Knesetu Ahmed Tibi z většinově arabské strany Společný seznam využil svého projevu na plénu Knesetu před Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu k tomu, aby zaútočil na Izrael.
V projevu k pouhým 12 poslancům Tibi prohlásil, že holocaust „je lidský produkt. Pokleslý bod pramenící z pokřiveného myšlení, které se zrodilo tam na Západě, nikoliv u nás, na úrodné antisemitské půdě a přerostlo v hrůzný zločin proti celému lidstvu. Jsme povinni naslouchat minulosti, která nepominula a žije zde mezi námi.“
Když spojoval nacisty s Izraelem a Izraelci, prohlásil, že „nacismus usiloval o zničení židovské rasy a poté i ostatních Semitů. I dnes se musíme postavit a hlasitě křičet proti jakémukoli fenoménu rasismu, politiky nenávisti vůči jiným, Arabům, Palestincům. Musíme protestovat proti násilným útokům, ničení, vnikání do vesnic, bití, vypalování stromů, poškozování palestinských stád ze strany (izraelské) mládeže z hor“.
Poslanec Šlomo Karhi (Likud) v reakci označil Tibiho za „podporovatele terorismu, který využívá svého projevu v Mezinárodní den památky obětí holocaustu k děsivému srovnání situace palestinských výtržníků se situací Židů během holocaustu. Žádné další hranice už neexistují. Neexistuje žádná lidskost.“
Karhí poté zaútočil na poslance Eitana Ginzburga (Modrá a bílá), který předsedal zvláštnímu zasedání a nechal Tibiho „pokračovat dál a dál, i když mu došel čas – styďte se! Jak hluboko ještě klesnete? Dokonce i v den, jako je tento?“
Zastánci palestinské věci často přirovnávají politiku a činy Izraele k politice a činům nacistického Německa. Vypůjčují si útržky z historie holocaustu a používají je vůči palestinskému narativu.
Při svém inauguračním projevu na plénu Knesetu v dubnu 2021 arabská poslankyně Ibtisam Mariana ze Strany práce prohlásila, že „palestinská arabská společnost v Izraeli trpí trvalým posttraumatickým stresem, takovým, který nikdy nebyl léčen a nikdy nebyl otevřeně přiznán“.
Zjevně poskytla omluvu pro kriminální násilí v arabské společnosti a uvedla, že „jako při každém posttraumatickém stresu jednáme na základě spouštěčů, záchvatů úzkosti, hněvu, strachu, nedůvěry, osamělosti a zoufalství. (Cítíme, že) brzy dojde k vyhnání, brzy nás odsud odvezou“.
„Vyhnání“, kterého se to týkalo, je podle všeho masový transfer Arabů izraelskou vládou, což je politika, která nikdy nebyla nabídnuta ani realizována. Možná tím také narážela na válku za nezávislost v roce 1948, během níž Izrael vítězně vyšel z konfliktu a porazil několik arabských armád, které se snažily rodící se židovský stát zlikvidovat.
Tento posttraumatický stres vyvolávající strach z vyhnání „se netýká jen mě a mého národa, ale i vás, moji židovští bratři a sestry. I vy máte rány a nemenší bolest. Šest milionů Židů bylo krutě vyhlazeno během holocaustu, vojáci byli posláni na bojiště a nevrátili se domů, lidé byli zavražděni při teroristických útocích, občané se stali obětí nenávisti,“ řekla.
