Co si jen myslel, že je cílem této ekonomické konference? Předat jim celý Izrael na talíři?
Autor: Barry Shaw
Jako první krok v nové iniciativě za usnadnění rozdělení Izraele a Palestinské samosprávy oznámila americká vláda s Bahrajnem, že 25. a 26. června 2019 uspořádají v hlavním městě Bahrajnu Manamě ekonomický workshop s názvem „Mírem k prosperitě“.
Cílem bylo dát dohromady vlády, světové instituce a obchodní vůdce, aby sdíleli své nápady, diskutovali o strategiích a podpořili ekonomické investice a iniciativy, které mají umožnit mírový proces.
„Mírem k prosperitě“, přesněji popsáno jako prosperita za mír, má v plánu vytvořit ambiciózní rámec pro prosperující budoucnost pro palestinské Araby. Pokud bude zrealizován, bude mít potenciál otevřít jim úplně novou budoucnost.
Bohužel, a jak se dalo očekávat, Palestinská samospráva této iniciativě zabránila tím, že odmítla představu jakéhokoliv míru s Izraelem. Po desetiletích stížností znovu ukázala svou neochotu učinit kompromis ohledně politických a teokratických dogmat, které brání míru a lepší budoucnosti pro palestinský lid.
Jak zní staré klišé, Palestinci si nikdy nenechají ujít příležitost, aby si nechali ujít příležitost.
Špatné vedení, chudoba, plýtvání, bující korupce a provozování antisemitského násilí a teroru vládnoucími kleptokraty (zkorumpovanými vůdci) zanechala jejich lid zcela bez prostředků.
Vkládání peněz do výstavby teroristických infrastruktur a odměňování vrahů s jejich politikou „Zaplatit za zabití“ má přednost před normalizací a mírem s Izraelem.
Toto je vážné porušení mezinárodního práva, stejně jako deklarace OSN požadující po státech a režimech, aby se zdrželi financování teroristických aktivit.
Pokud vezmeme v úvahu zoufalou ekonomickou situaci v oblastech ovládaných PA a Hamásem, asi bychom předpokládali, že logika bude určovat daleko ochotnější přístup k trvalému světovému řešení izraelsko-palestinského konfliktu. To ale na palestinské straně není ten případ.
Palestinské vedení se rozhodlo summit v Bahrajnu bojkotovat. Místo toho sklouzlo zpátky ke svému obvyklému narativu odmítnutí a urážkám vůči těm, kteří se shromáždili s cílem pomoci najít Palestincům lepší budoucnost.
Saeb Erekat, hlavní vyjednavač PLO, řekl: „Nikoho nepověřujeme, aby vyjednával v náš prospěch. Plného ekonomického potenciálu Palestiny lze dosáhnout pouze ukončením izraelské okupace…“
Co si jen myslel, že je cílem této ekonomické konference? Předat jim celý Izrael na talíři?
V jiné ukázce naprosté negativity řekl palestinský představitel Nabil Sha’ath: „Setkání v Manamě je jednou fází ve větší snaze oslabit palestinská práva a normalizovat izraelské porušování zákona, a zároveň propagovat izraelsko-arabskou normalizaci.“
Právě normalizace s Izraelem byla po staletí v srdci palestinského odmítavého přístupu. To je to, co z nich dělá trn na Blízkém Východě, který frustruje nejen Izrael, ale i jejich kdysi přátelské arabské sousedy.
Tento přístup opožděně vyvolává vážné obavy ohledně schopnosti a způsobilosti palestinského vedení zajistit jakoukoliv naději na mír a vyhlídku lepší budoucnosti pro svůj lid.
Všechny dřívější dohody požadují od Palestinců, aby se zavázali mírové rezoluci konfliktu, což by umožnilo, aby všechny dosud nevyřešené záležitosti byly projednány prostřednictvím vyjednávání. A to je něco, co rozdělené palestinské vedení tvrdohlavě odmítá udělat po desetiletí. PA vedená PLO a Fatahem a islámský džihád Hamásu spolu nemluví a obě strany odmítají představu života v míru vedle židovského státu.
Tuto pravdu můžeme jasně vidět na dopise ze září 1993, ve kterém Yasir Arafat souhlasil, že „po podepsání Deklarace zásad PLO volá palestinský lid na Západním břehu a v pásmu Gazy k tomu, aby se zúčastnil kroků vedoucích k normalizaci života, k odmítnutí násilí a terorismu, přispívajících k míru a stabilitě, a k aktivní účasti na obnově, ekonomickém rozvoji a spolupráci.“
Arafat podepsal, že Palestinci uznají „legitimní a politická práva Izraele, a zavážou se k tomu, že budou usilovat žít v míru, vzájemné důstojnosti a bezpečnosti, a dosáhnou spravedlivého a trvajícího mírového vyrovnání a historického usmíření prostřednictvím domluveného politického procesu.“
Místo toho, aby dělal pokroky v míru s Izraelem nazval Arafat dohodu z Osla, podepsanou na trávníku Bílého domu před mezinárodním shromážděním, svou smlouvou Hudaibiya. Tím odkázal ke zdánlivému příměří, které podepsal Mohamed s židovským kmenem v Mece ve slabé chvilce, zatímco se připravoval na to, že se vrátí a vyhladí ho.
Dohoda z Osla byla každý den roztrhána vražednými aktivitami, klamnou diplomacií a odmítnutím uznat právo Izraele existovat jako židovský stát, jak ze strany Mahmouda Abbase, tak ze strany Hamásu.
Na straně palestinského vedení, v Ramalle i v Gaze, byla jasná povinnost zavázat se k mírovému procesu v zájmu rozvoje a prosperity jeho vlastního lidu, stejně jako v zájmu bezpečnosti Izraelců. Nakonec to budou palestinští Arabové, kdo z toho budou mít ekonomický užitek, spíše než Izraelci, kteří navzdory probíhajícímu konfliktu vybudovali pozoruhodný vyspělý stát v tak krátkém čase a navzdory všem předpokladům.
Tím, že bojkotuje bahrajnskou konferenci Mírem k prosperitě, palestinské vedení znovu napadlo Izrael a USA a urazilo své arabské sousedy.
Co je ale nejhorší, znovu zradilo své vlastní lidi.
Jak napsal velvyslanec Jeruzalémského centra veřejných věcí Alan Baker: „Jedná se o smutný obraz pomýleného a nezodpovědného vedení, které dává přednost konfliktu, podněcování k násilí a nenávisti před nadějí na mír a zlepšení ekonomické situace pro palestinský lid.“
Palestinci se stále vidí v čele arabské války proti Židům. Můžete to vidět v jejich zakládajících listinách a denně to slyšet v jejich veřejném podněcování k násilí proti „Židům a jejich odporným nohám“ a ve svatém příkazu neušetřit „ani kapku krve“ při očišťování Palestiny od Židů, Palestiny „od řeky k moři“. Toto, od PA, našeho budoucího „mírového partnera“ s jeho systémem odměn „zabij Žida“, a od jeho smrtelného nepřítele Hamásu.
Sice můžeme ocenit Trumpovu iniciativu, ale žádný mír není ani vzdáleně možný s tak nesmiřitelným nepřítelem.
Toto šikovně shrnul Jason Greenblatt, vyslanec prezidenta Trumpa na Blízkém východě, který tweetoval: „PA svolává demonstrace proti workshopu v Bahrajnu. To vypovídá vše o jejich prioritách a záměrech. Jejich vedení je šťastné se statem quo a raději nechá Palestince trpět, než aby alespoň prozkoumalo jinou cestu k lepší budoucnosti.“
Přední diplomat Izraele Abba Eban v roce 1973 slavně řekl, že Palestinci si nikdy nenechají ujít příležitost, aby si nechali ujít příležitost. Tím, že se otočili zády jak k Americe, tak ke svým ochotným arabským sousedům, se jedná pravděpodobně o poslední příležitost pro PA na zajištění lepší budoucnosti pro svůj lid.
Tím, že odmítli Bahrajn, vedou sami sebe, svůj lid a celý region na temnější a mnohem nejjistější místo.
