Turecký prezident Erdogan se na jedné straně snaží získat přízeň Izraele a USA, na druhé straně podporuje teroristické skupiny. Je to všechno podvod?
Autor: Burak Bekdil, Gatestone Institute, 27. ledna 2022
Provincie Konya ve střední Anatolii je historicky baštou extrémního konzervatismu a politického islámu – tedy příznivců tureckého islamistického siláka Recepa Tayyipa Erdogana. V prezidentských volbách v roce 2018 získal v tomto průmyslovém městě 75 % hlasů.
„Tato dominance je nyní ohrožena bezprecedentní plejádou výzev,“ uzavírá agentura Reuters prosincovou zprávu poté, co provedla rozhovory s místními obyvateli Konye, včetně průmyslových dělníků, zemědělců a studentů, kteří naříkají nad rostoucími cenami a menším počtem pracovních míst.
HDP Turků na obyvatele klesá již sedmým rokem v řadě, a to z 12 500 dolarů v roce 2012 na něco málo přes 7 000 dolarů v letošním roce. Turecká lira jen za poslední tři měsíce ztratila vůči hlavním západním měnám více než polovinu své hodnoty.
Erdoğan začal s Izraelem, svým ideologickým nepřítelem, když si v listopadu zahrál nejprve věznitele a poté zachránce izraelského páru Mordy a Natali Okninových. Ti byli zatčeni a drženi v tureckém vězení pro podezření ze špionáže poté, co vyfotografovali Erdoğanův palác v Istanbulu, kam zavítali jako turisté.
Po týdnu byli manželé propuštěni na svobodu. Jejich přátelé a rodina se obávali, že budou muset zůstat uvězněni v nepřátelské zemi několik let.
Izraelský premiér Naftali Bennett a ministr zahraničí Yair Lapid vydali 18. listopadu prohlášení: „Děkujeme tureckému prezidentovi a jeho vládě za spolupráci a těšíme se na přivítání páru zpět doma.“
Ve stejný den Erdogan uskutečnil vzácný telefonický rozhovor se svým izraelským protějškem, prezidentem Isaacem Herzogem.
Podle prohlášení tureckého ředitelství pro komunikaci Erdoğan vyzdvihl význam vztahů obou zemí pro „bezpečnost a stabilitu Blízkého východu“ a poznamenal, že „názorové rozdíly lze minimalizovat, pokud se v bilaterálních i regionálních otázkách jedná se vzájemným porozuměním“.
Erdoganovo pragmatické já versus islamistické já
To bylo Erdoganovo pragmatické já, které pomrkávalo na nepřátelský americký Kongres v době, kdy se cítil politicky nejslabší kvůli rostoucí chudobě a mezinárodní finanční izolaci.
V neobvyklém gestu popřál turecký velvyslanec ve Washingtonu Murat Mercan americké židovské komunitě šťastnou chanuku. Mercan se také zúčastnil večeře v židovském Chabadu, kde zapálil chanukovou menoru, a na jedné fotografii zapózoval před fotoaparáty s Levim Šemtovem, viceprezidentem ortodoxní organizace American Friends of Lubavitch.
Ostatně jen několik týdnů po jeho olivové ratolesti, 8. prosince, vystoupilo na pódium Erdoganovo islamistické já. Prohlásil, že je otevřen zlepšení vztahů s Izraelem, ale židovský stát musí nejprve projevit „citlivější“ politiku vůči Palestincům: „Musí být (Izrael) citlivý vůči Jeruzalému a mešitě Al-Aksá“.
„Problém s tímto vyprávěním,“ napsal Seth J. Frantzman v deníku The Jerusalem Post, „spočívá v tom, že neexistuje žádný důkaz, že Ankara chce lepší vztahy nebo je ochotna udělat cokoli, z čeho by Izrael měl prospěch… (Ankara) tedy chce ‚usmíření‘, aniž by ve skutečnosti cokoli udělala.“
Ačkoli je Izrael pilířem Erdoganovy šarmantní ofenzívy, není jediným protivníkem, s nímž se Turecko snaží v tichosti urovnat vztahy, nebo se snaží zapůsobit na Washington, že tak činí – všechny kroky přicházejí s perspektivou USA. Proto ta náhlá publicita turecko-arabského usmíření.
V roce 2020 Erdogan pohrozil omezením diplomatických styků se SAE poté, co uzavřely mír s Izraelem. Již dříve Erdoğan a jeho propagandistická mašinérie SAE obvinili ze sponzorování neúspěšného puče proti jeho vládě v červenci 2016.
V době, kdy turecká ekonomika stále pokračovala v pozvolném sessuvu, Erdoğan 24. listopadu hostil v Ankaře korunního prince Abú Zabí šejka Mohammeda bin Zayeda al-Nahyana. Turecko a SAE podepsaly dohody o investicích do energetiky a technologií, zatímco centrální banky Turecka a SAE podepsaly dohodu o spolupráci.
Arabský týdeník citoval tureckého představitele: „“Problémy se SAE jsou nyní za námi. Vstupujeme do období plně založeného na spolupráci a vzájemném prospěchu,“ a dodal, že investice SAE se nakonec budou pohybovat v miliardách dolarů. Několik dní po návštěvě korunního prince v Ankaře přijela do Turecka delegace SAE, aby jednala o spolupráci v obranném průmyslu.
Získávání srdcí ve Washingtonu
Erdogan se zjevně snaží získat srdce a mysl Washingtonu a zároveň se honí za penězi v Perském zálivu. Na začátku prosince byl Erdoğan daleko od domova: Katar, jediný spojenec Turecka v Perském zálivu. Erdoğan a katarský emír šejk Tamim bin Hamad Al Thani podepsali 12 memorand o porozumění v různých oblastech, mimo jiné v oblasti vojenství, zdravotnictví, cestovního ruchu a vzdělávání.
Jaký je to vzkaz Washingtonu? Katarský ministr zahraničí, šejk Mohammed bin Abdulrahman Al Thani, vysvětlil: „Katar bude spolupracovat se spojencem Tureckem a představiteli Talibanu, aby zajistil, že mezinárodní letiště v Kábulu, místo chaotických scén po převzetí moci Talibanem, bude nadále fungovat.“
Americký prezident Joe Biden zjevně dává přednost tomu, aby kábulské letiště spravovaly síly NATO, než aby připravovaly půdu pro další ruskou a čínskou nadvládu. „Zastřešující motivací Erdoganovy vlády bylo využít Afghánistán k nápravě vztahů s Bidenovou administrativou,“ uvádí se ve zprávě Chatham House.
„Skutečnost, že se Erdogan vrátil z nedávné cesty do USA, aby se zúčastnil zahájení Valného shromáždění OSN, aniž by si zajistil schůzku s Bidenem, ilustruje, jak velký význam USA přikládají tureckým aspiracím v Afghánistánu.“
Erdoganova okouzlující ofenziva s cílem získat srdce a mysl Washingtonu se však neomezuje na změnu agresivního kurzu vůči Izraeli nebo nepřátelským státům Perského zálivu. Spekuluje se, že jeho dalším cílem pro usmíření v Perském zálivu by mohla být Saúdská Arábie. Ještě předtím však, a pro jeho snahu o zahraniční peněžní toky zcela irelevantně, přišla na řadu Arménie.
Arménie je pro Bidena důležitou kauzou, neboť v dubnu 2021 ve svém prohlášení jako první americký prezident uznal arménskou genocidu, čímž Turecko rozzuřil.
Biden vytrvale vybízí Turecko k normalizaci diplomatických vztahů s Arménií, a dokonce během dřívějšího setkání obou lídrů v Římě vybídl Erdogana k otevření tureckých hranic s Arménií. Arménie si tedy zaslouží další mystifikační olivovou ratolest.
Konec hry
O jaký hoax se zde jedná? Erdoganův krok předstírat, že Turecko nyní podniká kroky k normalizaci, je falešný. Zahájí proces, který nehodlá nikdy dokončit – pro případ, že by jiné snahy zůstaly ve Washingtonu bez povšimnutí.
Turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu 13. prosince prohlásil, že Turecko a Arménie vzájemně jmenují zvláštní vyslance, kteří budou jednat o krocích k normalizaci vztahů, a dodal, že také obnoví charterové lety mezi Istanbulem a Jerevanem. O tři dny později Ankara jmenovala zvláštním vyslancem pro Arménii Serdara Kılıçe, bývalého velvyslance ve Washingtonu.
Jmenování zvláštních vyslanců je oficiálním zahájením normalizačního procesu. Tímto krokem se formálně zvýšil status vztahů z „bez diplomatických vztahů“ na „probíhající normalizaci vztahů“.
Konečně někdo ve Washingtonu vyslyšel Erdoganův apelující hlas. Americký ministr zahraničí Antony Blinken prohlásil, že tento krok „vítají a silně podporují“.
Peníze SAE (a potenciálně i Saúdské Arábie) proudící do churavějící turecké ekonomiky budou pro Hamás a Muslimské bratrstvo špatnou zprávou – v krátkodobém horizontu. Chudé turecké hospodářství nutí Erdogana usmiřovat se s protivníky a usmíření znamená, že tito protivníci budou požadovat, aby Erdogan přestal podporovat Hamás a Muslimské bratrstvo. To se stane „v krátkodobém horizontu“.
Při první příležitosti však Erdoğan od usmíření upustí a obnoví podporu těchto teroristických skupin.
Erdoğanovo pragmatické já se objevilo až po zhruba 12 letech, kdy se připravuje na boj o své politické přežití ve volbách v roce 2023. Pokud bude mít pocit, že peníze z Perského zálivu a určitý druh politické podpory ze strany USA posílily tureckou ekonomiku natolik, aby mohl v roce 2023 zvítězit, sundá svou masku usmiřovatele a znovu si oblékne obvyklou islamistickou košili.
