[ Komentář Ivana Hoffmana, byl převzat ze zdrojů Českého rozhlasu ]
Palestinská samospráva tvrdí, že nemá nic společného se zbraněmi za patnáct miliónů dolarů, které převážela palestinská loď, na které byl kapitánem důstojník palestinské námořní policie. Irán, ze kterého zbraně pocházejí, popírá, že by je dodal.
Izraelská tajná služba přitom o akci věděla s takovým předstihem, že členové speciálního komanda mohli pečlivě natrénovat složitou operaci, při které se pak k lodi přiblížili na gumových člunech a spustili na lanech z vrtulníku, přičemž díky momentu překvapení ovládli loď bez boje. Pokud by Arafat o zbraních skutečně nevěděl, bylo by to dalším dokladem, že nemá situaci v Palestině pod kontrolou. Pokud o nich věděl, nelze věřit tomu, že když je objednával, měl zájem o mír. A jestliže po odhalení padesáti tun raket, munice, minometů, pušek a výbušnin, směřujících do Palestiny, nepovažoval za vhodné poděkovat Izraeli za přátelskou pomoc, vyvolává to podezření, že mu akce izraelského komanda radost neudělala.
Tato událost dává za pravdu těm, kdo pochybují o smyslu jednání s Jásirem Arafatem. Taková jednání jsou navíc nesmírně nebezpečná. Hrozí-li totiž mírová dohoda, následuje pravidelně nějaký sebevražedný atentát. Poté, co se s Jásirem Arafatem v pátek setkal americký vyslanec Zinni, byl další teroristický útok Hamasu na spadnutí. Poté, co ho izraelská armáda zmařila, když se jí teroristy podařilo ve vesnici Tel na západním břehu Jordánu zneškodnit, opět se palestinské samosprávě nabízela příležitost poděkovat izraelské armádě, že udělala něco konkrétního pro mír na blízkém východě. Palestinský ministr kultury a informací ovšem zásah proti teroristům odsoudil jako válku proti palestinskému lidu. Vlastně položil rovnítko mezi palestinský lid a teroristy. Snad ví, co říká, konečně – je ministrem kultury.
