Koncem ledna vypukla bouře poté, co 50 záložníků izraelské armády podepsalo otevřený dopis, ve kterém odmítli sloužit na území Judska, Samaří a Gazy. Napodobujíce tu nejtemnější palestinskou propagandu, signatáři dopisu prohlásili, že se nebudou dále podílet na tom, co považují za akce namířené k vyhánění, vyhladovění a pokoření celého národa. Tento případ porušení subordinace je důvodem k vážným obavám, neboť signalizuje možnost vzniku trhlin v morálce vojska. Protože armáda bojuje na život a na smrt proti palestinskému terorismu, má náčelník generálního štábu povinnost jednat rychle a rozhodně a viníky tohoto politováníhodného incidentu potrestat.
Je opravdu těžké pochopit, co motivovalo tyto lidi v době národní krize, aby tak otevřeně a provokativně vystoupili z řady. Vojáci mají právo odmítnout splnit rozkaz, který je zjevně protizákonný, jako by byl rozkaz vraždit nebo znásilňovat, ale jinak rozhodně nemají svobodu vzepřít se rozkazům jen proto, že neodpovídají jejich osobním politickým názorům. Náčelník generálního štábu Shaul Mofaz řekl, že v této době naše země potřebuje spíše projevy síly než nesouhlasu.
Není divu, že dopis vyvolal vlnu protestů z celého politického spektra. Jak premiér Ariel Sharon (Likud), tak ministr dopravy Ephraim Sneh (Strana práce) ostře kritizovali důstojníky za porušení zásad, na nichž spočívá role armády v demokracii. Oba správně poukázali na to, že kdyby si důstojníci mohli vybírat, kde a kdy chtějí sloužit, znamenalo by to úplné zhroucení disciplíny, takže armáda by přestala být schopna plnit i ty nejzákladnější a nejdůležitější úlohy.
Kritiku si zaslouží nejen zveřejnění dopisu jako takového, ale i bezohlednost jeho načasování. Izrael je terčem soustředěné propagandistické války s Palestinci. Kritikové Izraele v zahraničí se již tohoto dopisu zmocnili a využívají jej jako nástroje pro útoky proti vládě a její politice. Ať už to bylo jejich úmyslem nebo nikoli, signatáři dopisu poskytli nepříteli pomoc a potěšení a tím se prakticky stali nástroji propagandistického stroje Arafatovy Palestinské autonomie.
Zvláště znepokojivý aspekt dopisu představuje fakt, že odmítáním služby v Judsku, Samaří a Gaze se vojáci vzdávají svého úkolu chránit a bránit více než 200 000 Židů, kteří tam žijí. Bez ohledu na to, zda sami schvalují přítomnost Izraele na těchto územích, jejich odpor chránit muže, ženy a děti, kteří se tam rozhodli mít svůj domov, je neomluvitelný. Úkolem armády je chránit občany Izraele, ať žijí v Haifě nebo v Hebronu.
Dopis však naštěstí vzbudil reakci, která zdá se nabírá na síle. Asi 140 jiných důstojníků podepsalo dopis, který kategoricky odmítá nebezpečnou a nedemokratickou iniciativu odmítat službu za zelenou hranicí. Správně poukazují na to, že armáda musí zůstat stranou debaty jak zprava, tak zleva, neboť vstupem politiky do armády vznikají pochybnosti o naší schopnosti bránit tuto zemi. Skutečnost, že tento dopis získal podpisy mnohem většího počtu důstojníků, je povzbuzující.
Ale odpovědi ve formě dopisů nestačí. Nejvyšší generalita musí rychle uplatnit svou autoritu nad těmi, kdo podepsali první dopis. Generál Mofaz oznámil, že signatáři budou povoláváni svými velícími důstojníky na individuální pohovory a v případě potřeby budou suspendováni. Doufejme, že tento proces proběhne neprodleně. Žádná armáda na světě by netolerovala takovéto otevřené porušení disciplíny a jinak by tomu nemělo být ani v Izraeli. Se stupňujícími se varováními o bezprostředně hrozících palestinských teroristických útocích si armáda nemůže dovolit nechat malou skupinu důstojníků, aby otřásala její morálkou nebo odhodlaností. Protože konec konců právě o to jim šlo. Kvůli osudu naší země se jim nesmí dovolit, aby uspěli.
ICEJ
