Ruku v ruce s tlaky na Jásira Arafata, aby reformoval Palestinskou samosprávu, jde návrh Fatáhu na jmenování palestinského ministerského předsedy, který by se dělil o moc s palestinským vůdcem. Je to zatím nejtvrdší zásah Arafatovy autority z vlastních řad, protože předpokládá, že by Arafatovi byla připsána spíše symbolická role, kdežto ministerský předseda by vykonával každodenní vládu. Avšak po opětovném vzrůstu popularity palestinského vůdce u jeho lidu je nevhodné se proti němu stavět. Fatáh si uvědomuje i to, že by konfrontace prospěla spíše izraelským zájmům, takže nelze očekávat radikální změny vnitropolitické situace v palestinské samosprávě.