Strana Likud premiéra Ariela Šarona dosáhla volebního vítězství se ziskem 37 křesel ve 120-ti členném Knessetu, tj. více než předpokládaly nejoptimističtější odhady, a takřka zdvojnásobila své zastoupení z původního počtu 19 křesel. Konkurent Likudu, Amramem Mitznou vedená Strana práce, naopak ztratila – namísto původních 25 křesel bude mít 19. Další strana, Merec, na politickém spektru ještě levicovější než Strana práce, také propadla, a to z 10 na 6.
Volba ukazuje na podporu Šaronovy politiky u izraelských občanů. Šaronův postoj je nevést mírové rozhovory dokud nedojde ke skončení teroru. Mitzna by naopak okamžitě a bezpodmínečně jednání s Arafatem obnovil. Izraelci mají Arafata dost a nejsou ztotožněni ani s Mitznovými záměry.
Šaron ve svém projevu apeloval i přes své jasné vítězství na smíření a sjednocení, protože by chtěl, aby se Strana práce a další sionistické strany spojily do vlády národní jednoty. Mitzna je však rozhodnut na Šaronovu výzvu nepřistoupit – nemá v úmyslu se připojit, ale spíš ho vystřídat – a nevyslyšet ani veřejné mínění, které si správě vládu národní jednoty přeje. Chce, aby Strana práce zůstala bojující opozicí a alternativou.
Další volební vítěz je protináboženská strana Šinui, vedená Tomy Lapidem, která získala 15 křesel. Ta je proti privilegování ultraortodoxních stran, jimž jako odměna za podporu vlády plynou značné finanční prostředky. Šinui je také proti vynětí ortodoxních Židů z povinnosti sloužit v armádě.
Vzhledem k neochotě strany Šinui jít do koalice s náboženskými stranami a odmítnutí Strany práce účastnit se na vládě, bude pro Šarona obtížné sestavit stabilní vládu. Mohl by zformovat úzkou pravicovou koalici se 68 křesly, ale ta by byla pod silným tlakem krajní pravice. Šaron je proti takovéto koalici, protože by její politika mohla vyvolat napětí v životně důležitých vztazích s USA.
Šaron má nyní na vytvoření vlády šest týdnů. Analytici očekávají ještě větší nestabilitu a nové volby do dvou let. Od konce 80. let žádná vláda nedokončila své čtyřleté funkční období a časté opakování voleb se nyní projevilo ve volební apatii – k urnám přišlo pouze 68,5 procent voličů, zatímco při minulých volbách 80.
O Šaronovi je řečeno, že jej Palestinci rádi nenávidí. Proto vyjadřovali o volby hluboký zájem a výsledek hodnotili negativně jako „ránu mírovému soužití“ a „historickou chybu“, jíž budou Palestinci litovat. Jako kdyby to nebyla právě teroristická válka a sebevražední atentátníci, co vyneslo Šarona k moci…
