Hamás má poslední slovo. Co teď?

Autor: Ronen Itsik, plukovník v záloze

Přestože je stále brzy na to určovat, jak dlouho bude fungovat příměří na jihu, můžeme definitivně říct, že Izrael bez jakékoliv pochybnosti ukázal, že chce, aby pásmo Gazy zůstalo pod kontrolou Hamásu, a že na druhé straně plotu, po mnohých prosbách o uzavření příměří Hamás s radostí a uspokojením přijal rozhodnutí Izraele. Tentokrát měl Hamás poslední slovo.

Od března Hamás udává tempo událostí na jihu, zatímco Izrael projevuje zdrženlivost a hledá mechanismus, jak dát obyvatelům jihu další rok nebo dva „ticha“.

Zdůvodnění, proč takto Izrael jedná se zakládá na čtyřech faktorech:

Prvním je sebe zastrašování ze strany generálů IDF, kteří vládě předložili katastrofický scénář o znovu obsazení Gazy.

Druhým je obava, že pokud bude Hamás vytlačen, vyplní toto vakuum skupina ještě extrémnější než Hamás.

Třetím je touha zachovat oddělení pásma Gazy a Západního břehu jako důkaz, že mluvit s Palestinci je pro Izrael nemožné, když ani vůdci Fatahu a Hamásu spolu nedokážou komunikovat.

Čtvrtým faktorem je citlivá situace na severní hranici, která je mnohem výhrůžnější a napjatější a vyžaduje více pozornosti a připravenosti než Gaza.

Všechny tyto důvody jsou právem opodstatněné. Nemůžeme, ani bychom neměli, říkat politikům, že nás vedou do katastrofy – není to pravda. Nemluvě o bezvýznamných pomluvách, samozřejmě ze strany těch, kteří už nějaký čas tvrdí, že premiér podněcuje k válce, aby odvedl pozornost od svého dosud nevyřízeného vyšetřování.

S tím, co bylo řečeno, nemůžeme ignorovat vážné zásadní problémy, které se zhoršují s tím, jak se Izrael dále snaží jednat s Hamásem v rukavičkách.

Hamás školí IDF

Prvním problémem je úpadek operační efektivity IDF. Je těžké pochopit, jak vzbouřenecké skupiny můžou odpalovat masivní, dobře načasované, smrtelné raketové salvy proti sofistikovaným zbraním, obrannému raketovému systému a zpravodajským systémům, do kterých daňoví poplatníci každý rok investují majlant. Více než znepokojivé je to jednoduše zahanbující. Lze bezpečně tvrdit, že Hamás přesvědčivě školí IDF.

Druhým problémem je neschopnost odpoutat se od zakořeněného modelu, kdy se všechno musí udělat tak, aby se Hamás necítil v nebezpečí nebo tak, že ztrácí moc. Je těžké nesmát se absurdnímu oznámení mluvčího IDF o zničení budov a „významného“ majetku Hamásu, zatímco na nás dál dopadala palba. Toto je také neuvěřitelně zahanbující. Vychází najevo, že pro Hamás jsme prostě irelevantní.

Třetím problémem je neschopnost zajistit bezpečnost nebo pocit bezpečí izraelským obyvatelům na jihu. Toto je nejvážnější problém a podporuje nedůvěru v politický a vojenský systém. Je to zhoubné a má to dlouho trvající následky, v neposlední řadě pro vládní plán zvýšit populaci na jihu a osídlit Negev. Současná situace činí plán nepodstatným.

Problematické sdělení pro Írán

Čtvrtá a poslední otázka je, jak Izrael vypadá v očích svých dalších nepřátel, konkrétně v očích Íránu. Co sesbírají z toho všeho, co se tady děje? Vidí zastrašenou vládu, smolařskou armádu, civilisty žijící bez záruky bezpečnosti. Tito nepřátelé vesele přihlížejí a mlsně se oblizují. Dává jim to spousta motivace pokračovat v rozvoji svých teroristických milic na našich hranicích, v rámci strategie dlouhodobého oslabování nepřítele. To je velice zlé.

Rozhodnutí vlády přijmout příměří s Hamásem a usilovat o dohodu může být logické, ale jeho následky, zejména zdánlivá bezradnost IDF, jsou zahanbující a znepokojující a vyvolávají zmatek, proč vydáváme tolik peněz, když toto je výsledek.

A nad to všechno se ptáme, proč jsme vypudili tisíce lidí z jejich domovů, když na oplátku dostáváme toto.

Ronen Itsik, plukovník v záloze, je bývalý velitel obrněných jednotek a autor „Muž v tanku“.