Proč není mír? Analýza tří nejčastějších otázek ohledně Izraele

Autor: Dr. Richard D. Small
 

Na začátku roku 2019 není konflikt mezi Izraelem a Palestinci stále o nic blíže řešení. Jakýkoliv rozumný člověk by se zeptal: „Proč není mír?“ Na to je jednoduchá odpověď. Palestinci ještě mír nechtějí.

Zastávám názor, že je několik důvodů, proč tomu tak je. Zaprvé, „svět“ ve své touze vidět Palestinský stát ho bezvýhradně podporuje. Jsou činěny výjimky a přijímány jako pravda: „‘Okupace‘ brání řešení. Izraelci nechtějí mír. Palestinci jsou obětí brutální ‘okupace‘, jež je charakteristická apartheidem a krutými vojenskými opatřeními.“ Takové představy jsou nadšeně podporovány na vysokoškolských kampusech, skupiny aktivistů a Palestinskou samosprávou prostřednictvím hnutí BDS.

Je to dobrá propaganda, ale všechna tvrzení jsou chybná. Pravda není tak schůdná jako vytváření iluze o ďábelské zemi, která utlačuje mír milující a trpící lid.

Ještě více ohromující je požadavek palestinských Arabů, aby jejich zemi definovaly hranice z roku 1967, s východním Jeruzalémem jako hlavním městem. Ohromující, protože to byly arabské národy, které začaly válku v roce 1967, definitivně prohrály a místo, aby usilovaly o mír, nyní požadují, aby se vše vrátilo do stavu, v jakém to bylo v květnu 1967 (válka začala v červnu).

Abychom přidali další pohled, navzdory plánu Spojených národů o rozdělení z roku 1947 se Jordánsko zmocnilo „Západního břehu“ a Jeruzaléma. V rozporu s úmyslem Spojených národů zabránili Židům vstup do Starého města, odkud Arabská legie rutinně ostřelovala západní Jeruzalém. Jordánská okupace trvala 19 let, stejně jako egyptská okupace v pásmu Gazy. Jakýkoliv odpor byl brutálně potlačen. To ukončila válka v roce 1967, kterou Arabové ziniciovali a prohráli.

Pravda je stejně znepokojivá, jako je jednoduchá. Chtějí Izraelci mír? Jednoznačně ano. Začali mírový proces pozváním Yassera Arafata k vrácení „Západního břehu“ (biblické Judsko a Samaří), k vytvoření vlády a vyjednání míru. Vyjednávání začalo s dobrou vůlí, Izrael navrhl a financoval sdílená průmyslová centra a návrhy, jak vytvořit společné rozvojové programy. Vyjednávání ale nikdy nepokročilo a nešťastně selhalo za přítomnosti prezidenta Clintona v Camp David. Palestinští Arabové na poslední chvíli odmítli podepsat mírovou smlouvu, kterou vyjednali. Místo toho zahájili intifádu, která nakonec stála život více než tisíc Izraelců, včetně žen a dětí, v nahodilé střelbě a bombových útocích.

Je „okupace“ brutální? Izrael připojil všechny arabské vesnice na Západním břehu, které byly bez elektřiny, k národní elektrické síti, zajistil jim rozvod vody, zaměstnání v Izraeli a založil řadu zdravotních klinik po celém Západním břehu. Tedy ne činy brutální okupace.

Rozvoj zaostalého území a přizvání vůdce národního povstání, aby ukončil konflikt mělo vést k míru. Proč to tak nedopadlo? To je obtížnější otázka.

Počáteční pomoc světa ve prospěch konečného uzavření míru na Blízkém východě poskytla podporu, jak všichni doufali, budoucímu zrodu nového národa. Do kasy Palestinské samosprávy proudily miliardy dolarů. Její vůdci objížděli světová hlavní města a sbírali podporu pro dosud nenarozený národ. Tato podpora je obohatila, ale neučinila absolutně nic pro lid. Palestinská samospráva dala vinu za chudobu Izraeli. Mnohé země – ke své hanbě- tuto lež přijali. Sami palestinští Arabové věří, že to tak je.

Krutá pravda je, že palestinské vedení mírem s Izraelem absolutně ničeho nedosáhne. Vůdci a jejich rodiny jsou bohatí díky trvalé podpoře ze strany světa, který je ochotný si myslet, že za všechno může Izrael. Přijde mi šílené, že miliardy dolarů jsou poskytovány zkorumpovanému vedení, které nevykazuje ani nejmenší předpoklady k demokracii, lidským právům, nejzákladnější rovnoprávnosti žen a které podporuje vzdělávací systém, jenž učí nenávisti a vraždám. Soudím, že zatímco záměr mnoha zemí pomoci je dobrý, dobročinný a ušlechtilý, ve skutečnosti je to pošetilost a bláznovství.

Proč je tedy příběh takový, že palestinští Arabové jsou utlačovaní, ušlechtilí a zasluhující světovou podporu? A když říkáme Palestinci, zahrnuje to také ty v Gaze, jejichž vedení musí být jedním z nejhorších na světě – spravuje „zemi“, jejíž jediným cílem je válka s Izraelem, a nemá absolutně žádnou snahu poskytnout ani nejzákladnější služby jako je čistá voda, elektřina a odpad.

Z velké části je to vina národů, které jsou ochotné věřit falešnému narativu raději než přiznat, že Izrael je dobrým členem světového společenství a že se v dobré víře snaží pomoci palestinským Arabům vytvořit stát a zapojit se do společenství národů.

Všem by nám mělo být líto palestinských Arabů, kteří byli oklamáni, okradeni o budoucnost a naučeni nenávisti raději než tomu, jak postupovat kupředu. Měli by se organizovat demonstrace na univerzitách, pochody ve městech a protesty proti zkorumpované vládě, tak aby si dobří a poctiví palestinští Arabové mohli užívat mír a příležitost prosperovat a rozvíjet silnou, pulzující demokracii.