Autor: Uri Steinberg 4. června 2022

Šavuot je jedním ze tří poutních svátků, k nimž patří také Pesach a Sukot.

Tento jednodenní svátek je v Bibli zmiňován pod několika různými názvy:

– „Šavuot“ (Týdny)

Na rozdíl od všech ostatních svátků, které jsou v Bibli zmíněny s přesným datem, je doba svátku Šavuot uváděna pouze jako padesát dní po Pesachu:

„Ode dne po sobotě… odpočítejte celých sedm týdnů. Odpočítejte padesát dní až do dne po sedmé sobotě a pak předložte Hospodinu oběť z nového obilí….. V ten den vyhlásíte posvátné shromáždění a nebudete dělat žádnou pravidelnou práci“ (Lv 23, 15-21).

Starořecký název svátku byl „Letnice“ (doslova „padesátý den“).

– Hag haKatzir (Svátek sklizně)

V biblických dobách začínalo období sklizně obilí v izraelské zemi sklizní ječmene na svátek Pesach (na který se do chrámu přinášela oběť z ječmene, nazvaná „Omer“, získaná z první sklizně izraelské země). Sklizeň pšenice, která uzavírala toto období, se slavila o svátku Šavuot obětováním dvou chlebů z nové pšenice.

„Slavte Svátek týdnů s prvními plody pšeničné úrody.“ (Ex 34, 22).

– Jom haBikkurim („Den prvních plodů“)

Toto krásné jarní období je zároveň začátkem sklizně ovoce. V biblických dobách přinášeli zemědělci první plody z každé úrody ovoce jako oběť do chrámu. Období obětování prvního ovoce, které začínalo na Šavuot (jaro) a končilo na Sukot (podzim), začínalo veřejnou obětí prvního ovoce na Šavuot.

„V den prvních plodů, kdy během Svátku týdnů přinášíte Hospodinu oběť z nového obilí, konejte posvátné shromáždění a nedělejte žádnou pravidelnou práci.“ (Num 28, 26)

V rabínské době se svátek začal spojovat s předáním Zákona na hoře Sinaj.

Události spojené s předáním Zákona začínaly první den měsíce Sivanu:

„Prvního dne třetího měsíce po odchodu Izraelitů z Egypta – právě toho dne – přišli na Sinajskou poušť“ (Ex 19,1).

Podle židovské tradice se samotné darování uskutečnilo 50 dní po exodu, 6. dne měsíce sivanu, tedy v den svátku šavuot.

O předání Zákona se v Bibli často hovoří jako o „smlouvě“ mezi Bohem a izraelským lidem. Proto se měsíc Sivan a svátek Šavuot staly vhodnou dobou pro uzavírání smluv. Ve 2. Paralipomenon 15,10 čteme o smlouvě, která se uzavřela asi o 500 let později:

„Shromáždili se v Jeruzalémě ve třetím měsíci patnáctého roku Asovy vlády… Uzavřeli smlouvu, že budou hledat Hospodina, Boha svých předků, celým svým srdcem a celou svou duší“.

Křesťanským ekvivalentem darování Zákona izraelskému lidu je darování Ducha svatého apoštolům. Není náhodou, že obě události jsou podobně datovány (Šavuot 50 dní po Pasše, Letnice 50 dní po Velikonocích) a podobně popsány:

„Mojžíš vedl lid… a oni stáli na úpatí hory. Hora Sinaj byla zahalena dýmem, protože Hospodin na ni sestoupil v ohni… A zvuk polnice byl stále hlasitější a hlasitější…“ (Ex 19, 17).

„Když nastal den Letnic, byli všichni pohromadě na jednom místě. Najednou se z nebe ozval zvuk podobný vanutí prudkého větru a naplnil celý dům, kde seděli. Viděli cosi, co vypadalo jako ohnivé jazyky, které se oddělovaly a spočívaly na každém z nich. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky.“ (Sk 2,1)

Obě události představují božské volání, které nás vyzývá, abychom byli lepšími lidmi a učinili svět lepším místem, které si zaslouží božské zjevení. Kéž se nám podaří toto božské volání naplnit.