Íránské úřady po příletu Elnaz Rekabiovou odsoudily a donutily ji omluvit se.

Od: All Arab News 19. října 2022

Po zprávách, že íránská horolezkyně Elnaz Rekabiová bude zatčena a uvězněna za to, že v Jižní Koreji závodila bez pokrývky hlavy, se sportovkyně od domnělého aktu vzdoru distancovala a označila ho za „neúmyslný“.

„Protože jsem byla zaneprázdněná obouváním a oblékáním výstroje, zapomněla jsem si vzít hidžáb a pak jsem šla soutěžit,“ řekla o svém zážitku na mistrovství Asie v Soulu.

„Do Íránu jsem se vrátila s klidem, i když jsem měla velké napětí a stres. Ale zatím se díky bohu nic nestalo,“ dodala.

Zatímco internetové mediální kanály, včetně IranWire, spekulovaly, že horolezkyně bude po příletu odvezena do nechvalně známé věznice Evin za to, že se vzdala hidžábu, dav Íránců na teheránském letišti Imáma Chomejního ji vítal a tleskal jí.

Záběry Rekabiové, jak se účastní výstupu bez pokrývky hlavy, byly hojně šířeny po internetu, protože po celém Íránu se rozšířily protirežimní protesty po brutálním zabití 22leté Mahsy Aminiové za to, že nenosila hidžáb. Aminiová zemřela ve vazbě íránské „mravnostní policie“ po tom, co jeden z úředníků označil za „převýchovu“.

Přátelé a rodina Rekabiové uvedli, že až do jejího středečního návratu do Íránu se jim s ní nepodařilo navázat kontakt, a to i přes příspěvek na sociálních sítích připisovaný horolezkyni, v němž se omlouvala za to, že „všechny znepokojila“.

„Kvůli špatnému načasování a neočekávané výzvě, abych vylezla na stěnu, mi nechtěně spadla pokrývka hlavy,“ stálo v příspěvku Rekabiové a dodala, že odlétá zpět do Íránu „spolu s týmem na základě předem dohodnutého harmonogramu“.

Podle perského zpravodajství BBC „dobře informované zdroje“ uvedly, že Rekabiové byl zabaven pas i mobilní telefon. 

V úterý íránské velvyslanectví v Jižní Koreji zveřejnilo fotografii Rekabiové z dřívější soutěže, na níž má na hlavě šátek, a popřelo „všechny falešné, nepravdivé zprávy a dezinformace“ o jejím návratu.

Mezinárodní federace sportovního lezení uvedla, že je v kontaktu s Rekabiovou a Íránskou lezeckou federací a „snaží se zjistit fakta“.

„Podle našich informací se vrací do Íránu a my budeme nadále sledovat vývoj situace po jejím příjezdu,“ uvedla tehdy federace. „Je důležité zdůraznit, že bezpečnost sportovců je pro nás prvořadá a podporujeme veškeré snahy o to, aby byl v této situaci ceněný člen naší komunity v bezpečí. IFSC plně podporuje práva sportovců, jejich volbu a vyjádření svobody projevu.“

Rekabiové zjevné zmizení přimělo anonymní Íránku, aby v deníku The Independent zveřejnila článek o životě žen v Íránu po islámské revoluci v Íránu v roce 1979.

„Od svých šesti let jsem měla nařízeno mlčet a nezpochybňovat nošení hidžábu v dívčích školách,“ napsala anonymní žena. „Když jsem byla malá, moje matka a teta byly před mýma očima zadrženy na ulici za ‚přestupky‘ spojené s nošením hidžábu a drženy ve vězení po dobu jedné noci.“

Spisovatelka narozená v Teheránu uvedla, že i nemuslimské Íránky nosí na ulici hidžáb, „protože každý, kdo prohlásí, že nevěří v islám, bude buď zabit, nebo zbaven vzdělání a zaměstnání. Mnozí, kteří to tak cítí, jsou nuceni emigrovat, i když svou zemi milujeme.“

„O to skutečně jde, když vidíte naše protesty a když se díváte na záběry, na nichž si sundáváme hidžáb,“ dodala. „Když vidíte íránské ženy na sociálních sítích bez šátků – nebo na večírku, při pití a tanci – tak to ještě nesvědčí o naší svobodě a volnosti. Ne, každá íránská žena, která to dělá, to dělá na občanský protest. Děláme to s obrovským rizikem. Děláme to proto, abychom bojovaly za svobodu.“