Sedmdesát čtyři procent izraelských židovských voličů mladších 35 let se označuje za politicky pravicové. Izraelské levicové strany se v příštích desetiletích pravděpodobně nedočkají výrazného volebního vítězství.
Autor: Lauren Marcus, World Israel News, 14. února 2023
Potenciální reformy izraelského soudního systému, včetně omezení pravomocí Nejvyššího soudu, bouřily izraelskou levici v míře nevídané už po celá desetiletí.
Levicoví vůdci vyzvali ke krveprolití a násilné vzpouře proti vládě vedené premiérem Benjaminem Netanjahuem. Zablokovali Ayalonovu dálnici a další hlavní dopravní tepny v Tel Avivu a Jeruzalémě.
Svolávali autobusy lidi z celé země na shromáždění před Knesetem, zapojovali se do stávek, protestovali před domem pravicového ministra, lobbovali u diaspory a proizraelských skupin, aby vystupovaly proti reformám, a další.
Je zřejmé, že izraelští liberálové bojují zuby nehty za to, aby Nejvyšší soud měl i nadále v podstatě nekontrolovanou moc.
Na otázku, proč je tento boj tak důležitý, odpovídají, že schopnost soudu jednostranně rušit právní předpisy, které považuje za nepřijatelné, je zásadní pro zachování bezpečnosti izraelské demokracie.
Tvrdí, že bez možnosti Nejvyššího soudu rušit nepohodlné zákony by se Izrael mohl dočkat nové legislativy, která by porušovala základní občanské svobody a lidská práva.
Bezprecedentní snaha o zastavení soudní reformy je rámována jako boj proti diktatuře a jako nezbytná pro zachování statusu Izraele jako demokracie.
Starosta Tel Avivu Ron Huldai prohlásil, že protesty proti soudní reformě jsou scénářem „hodní proti zlým“ (a jako levičák zjevně patří k těm hodným). Pravdou však je, že ve hře je mnohem víc, co si levice nechce připustit.
Od roku 2023 si nelze představit, že by izraelská levice ještě někdy zažila drtivé volební vítězství. Strana levého středu by sice teoreticky mohla v budoucnu vstoupit do široké koalice, ale pravděpodobně by se omezila na okraj vlády a nemohla by přijímat zákony, které by prosazovaly její program.
Důvod je prostý: masivní demografické změny odsunuly izraelskou levici do menšinové orientace s malou politickou vůlí a mocí.
Protože se Nejvyšší soud přiklání k levici, jsou izraelští liberálové závislí na tom, zda soud přijme opatření, která jsou v souladu s jejich základními hodnotami.
Izraelská levice potřebuje soud k prosazení opatření, kterých nelze dosáhnout legislativní cestou vzhledem k jejím dlouhodobým neúspěchům při získávání většiny v Knesetu a pravděpodobnosti, že již nikdy nezíská více než hrstku křesel ve vládní koalici.
Levičáctví je mezi mladými Izraelci mrtvé
Podle izraelského indexu demokracie z roku 2022 se naprostá většina izraelských Židů (62 %) hlásí k politické pravici. Tato čísla však prudce stoupají při pohledu na voliče z generace Z a mileniály.
Na rozdíl od USA jsou mladší Izraelci pravicovější než jejich starší kolegové, což má pro izraelskou levici vážné důsledky.
Zarážející je, že 73 % izraelských Židů ve věku 18 až 24 let se označuje za pravici a 75 % ve věku 25 až 34 let se řadí k pravici.
Tato čísla se zmenšují podle starších věkových kategorií, přičemž pouze 46 procent židovských voličů starších 65 let se označuje za pravici.
Tento vývoj má řadu důvodů. Věřící lidé, kteří v drtivé většině volí pravicové strany, mají více dětí než levicové rodiny. Ultraortodoxní ženy mají v průměru 6,7 dětí, zatímco sekulární židovské ženy mají obvykle 3 děti.
Dalším důvodem tendence starších voličů být více levicoví mohou být jejich vzpomínky na dohody z Osla z roku 1994 a pocit, že mír s Palestinci je na obzoru.
Je možné, že se této naděje stále drží, zatímco většina voličů mladších 30 let je příliš mladá na to, aby si toto období pamatovala, a přijala neřešitelnou a krvavou povahu konfliktu jako nevyhnutelnou realitu.
Nemluvě o tom, že starší voliči vyrůstali v době, kdy izraelskou politiku a kulturu ovládaly levicové, včetně socialistických stran, které se významně podílely na vzniku státu a jeho prvních letech.
Kromě toho v posledních letech emigrovaly desítky tisíc vysoce vzdělaných Izraelců, kteří jsou v průměru liberálnější, a lidí pracujících v tvůrčích profesích, kteří se rovněž přiklánějí k levici.
Promarněná příležitost
Izraelské levicové strany Merec a Labor spolu se stranami, které se definují jako levostředové, včetně Ješ Atid opozičního lídra Jaira Lapida, měly rozhodující příležitost ukázat se, když v roce 2021 vstoupily do široké koalice vedené Naftalim Bennettem.
Jakmile se však levicové strany dostaly k moci, projevily hrubou neschopnost, když došlo na skutečné vládnutí. Vedoucím představitelům stran chyběla vůle k úspěšnému prosazení legislativy, kterou svým voličům slibovali po celá léta.
Rozsáhlé vnitrostranické boje, diametrálně odlišné názory na zásadní otázky, jako je osídlování a náboženský status quo, a hádky, které přerostly v uchvácení moci (viz války o Chamec), způsobily, že eklektická vládní koalice nebyla schopna dospět ke konsenzu téměř v ničem důležitém.
Nemluvě o slabosti, kterou projevilo mnoho levicových stranických lídrů, včetně předsedy Merecu Nitzana Horowitze. Jeho neschopnost kontrolovat svou odpadlickou stranickou kolegyni Ghaidu Rinawie Zoabiovou byla selháním, které vedlo k pádu vlády.
Zoabiová, která prohlásila, že nezná slova izraelské hymny, protože ta nezahrnuje její arabskou identitu, dramaticky odešla z koalice otevřeným dopisem, v němž tvrdila, že vláda neplní své sliby arabským Izraelcům.
Umístění Zoabiové tak vysoko na seznamu levicové strany bylo mezi voliči Merecu od počátku kontroverzní, protože její politické názory byly v přímém rozporu s většinou stranické platformy. Zoabiová například veřejně prohlásila, že nebude hlasovat pro zákony podporující LGBT, včetně sňatků homosexuálů, protože „zastupuje arabskou veřejnost“ a její tradiční hodnoty. Horowitz, který je sám gay, musel Zoabiové připomenout, že „zastupuje voliče Meretzu“.
Je pravděpodobné, že Horowitz tyto obavy ignoroval, protože doufal, že ona a bývalý ministr pro regionální spolupráci Essawi Freij pomohou diverzifikovat základnu strany a přilákat arabské voliče.
Tato strategie se mu vymstila a rezignace Zoabiové posloužila jako poslední hřebíček do rakve tzv. vlády změny.
Voliči Merecu byli těmito chybnými kroky zjevně odrazeni a straně se ve volbách v listopadu 2022 nepodařilo překročit volební práh.
Předsedkyně strany práce Merav Michaeliová byla později obviněna novou šéfkou Meretzu Zehavou Galonovou a předsedou Ješ Atid Jairem Lapidem, že nesouhlasí s kandidaturou na společné kandidátce s Meretzem, což vyvolalo další kolo levicových bojů.
Jaká budoucnost čeká izraelské levičáky?
Je pozoruhodné, že definice „pravice“ v Izraeli nemá stejnou konotaci jako v Severní Americe nebo Evropě.
„Když (Izraelci) říkají, že jsme pravicoví, mluvíme o bezpečnosti, ne o sociálních věcech, jako jsou sňatky osob stejného pohlaví nebo legalizace marihuany,“ řekl Yoni (pseudonym), 39letý Izraelec, který se označuje za politicky pravicového. „Myslím, že hodně pravicových voličů to cítí podobně jako já. Jde o důraz na silnou bezpečnost, ne nutně na kulturu nebo podobné (konzervativní) hodnoty.“
Yoni říká, že jeho otec, 74letý celoživotní volič Likudu, sdílí stejný pohled na sociální otázky. „Můj otec se o tyto věci nezajímá. Chce bezpečnost a dobrou ekonomiku, to je vše.“
Průzkum z roku 2021 ukázal, že většina voličů Likudu není proti manželství osob stejného pohlaví. Strana má prominentní členy z řad LGBT, početnou a aktivní frakci LGBT a také frakci, která se věnuje dekriminalizaci marihuany. Je možné, že levicové strany se dočkají uskutečnění některých svých sociálních programů, byť díky Likudu a jeho voličům.
Ačkoli budoucnost izraelských levicových stran vypadá neradostně, je možné, že díky partnerství s pravicovými stranami v sociálních otázkách dosáhnou vítězství pro své voliče. Vzhledem k chaotické politické mapě Izraele, která se neustále mění, by posílení jejich voličské základny a dodržování jejich základních programů mohlo vést ke scénáři, v němž by měly vliv jako koaliční vládci.
V roce 2021 získala islamistická strana Ra’am pouhá čtyři křesla v Knesetu, ale hrála rozhodující roli při Bennettově nástupu k moci. Pokud levicové strany přehodnotí svůj ideologický odpor vůči partnerství s konkrétními pravicovými stranami, existuje šance, že by mohly opět vstoupit do vlády široké jednoty.
