Izrael musí odstoupit od úmluv, které podepsal před padesáti lety a které mohou být použity v politickém boji vedeném nepřátelskými subjekty, jejichž nároky mohou být předloženy zaujatému MTS. Názor…

Avraham Shalev 23. července 2024 13:17

Advokát Avraham Russell Shalevis je výzkumným pracovníkem právního oddělení Kohelet Policy Forum a specializuje se na veřejné právo. Získal bakalářský titul v oboru politologie a blízkovýchodních studií na McGillově univerzitě v Kanadě a bakalářský a magisterský titul v oboru blízkovýchodních studií na Bar-Ilanově univerzitě.

S ohledem na poradní stanovisko týkající se „okupace“ v Judeji a Samaří musí Izrael přehodnotit svůj vztah k Mezinárodnímu soudnímu dvoru (MTS). Přestože je MTS orgánem OSN se všemi z toho vyplývajícími systematickými a zabudovanými protiizraelskými předsudky, stát Izrael poskytuje soudu pravomoc, skrze kterou ho může stíhat. V prosinci byl Izrael zaskočen, když Jihoafrická republika podala na Izrael žalobu na základě Úmluvy o genocidě, a to navzdory předvídatelnosti takové žaloby. Není důvod tuto chybu opakovat.

V případě právního sporu mezi státy může MTS získat pravomoc rozhodovat dvěma způsoby. Takové rozsudky MTS ve věcech sporů mezi státy jsou podle mezinárodního práva závazné, na rozdíl od poradních stanovisek, jako je to, které se týká „okupace“. Státy mohou předem prohlásit, že přijímají jurisdikci MTS v jakýchkoli budoucích sporných případech. Taková cesta je známá jako „povinná jurisdikce“ a Izrael v roce 1950 povinnou jurisdikci skutečně přijal. Odstoupil však v roce 1985 po Spojených státech, které odstoupily poté, co soud rozhodl, že má pravomoc projednat nárok Nikaraguy vůči USA.

Jediným dalším způsobem, jak může stát donutit Izrael, aby se dostavil k soudu, je využití úmluv, které Izrael podepsal a které umožňují řešení sporů Mezinárodním soudním dvorem.

V současné době jsou státy při podepisování doložek o příslušnosti velmi opatrné a Izrael se takovým ustanovením spíše vyhýbá. Od svého vzniku do sedmdesátých let však Izrael podepsal téměř deset úmluv, podle nichž byla jurisdikce MTS přijata bez výhrad.

Právníci zjistili rostoucí trend, kdy jsou starší úmluvy s jurisdikčními doložkami používány jako „háček“ k namotání širšího konfliktu do působnosti MTS. Ačkoli se takto využívané úmluvy týkají pouze menšího bodu konfliktu, samotné předstoupení před MTS poskytuje žalujícímu státu platformu pro propagandu, z níž může soudcům a médiím vysílat svá tvrzení s nadějí, že pro svou stranu konfliktu získá i nějaké výhodné soudní rozhodnutí.

Arménie a Ázerbájdžán jsou například zapojeny do několik let trvajícího krvavého konfliktu o oblast Náhorního Karabachu, území s většinovým arménským obyvatelstvem, které bylo v dobách Sovětského svazu pod ázerbájdžánskou nadvládou a které si dnes nárokuje Ázerbájdžán. V roce 2021 podaly oba státy vzájemné žaloby na základě jurisdikčních ustanovení Úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD) z roku 1996. Ačkoli je konflikt mezi státy národnostně-strategický, obě strany jej „vtěsnaly“ do škatulky etnické a rasové diskriminace. Arménie i Ázerbájdžán se v obou svých žalobách odvolávaly na porušování, které nespadá pod ustanovení úmluvy, například na arménskou politiku etnických čistek v letech před podpisem dohody nebo na azarské porušování zákonů o válečných zajatcích.

Úmluvou, která je po úmluvách CERD nejužitečnější pro popotahování jiného státu před MTS, je úmluva o genocidě. Na základě této úmluvy Gambie popotahovala Myanmar před MTS a Ukrajina popotahovala Rusko v roce 2021. Izraelské ministerstvo zahraničních věcí se mělo na podobnou událost předem připravit odstoupením od úmluvy. Možnost opětovného přistoupení s výhradami je vždy k dispozici.

Je zřejmé, že soudním rámcem nejvhodnějším pro posouzení války v Gaze je právo ozbrojeného konfliktu, ale Jihoafrická republika využila důkazní mezery mezi fázemi řízení podle úmluvy o genocidě. Důkazy potřebné k prokázání, že stát provádí genocidu, musí být nepochybné a humanitární činnost Izraele v Gaze takovou tezi podkopává. Aby však Jihoafrická republika přiměla Mezinárodní soudní dvůr k vydání předběžných opatření ve fázi před zahájením řízení, musela pouze prokázat, že práva, kterých se domáhá, jsou v úmluvě „údajná“, a předložit skutková tvrzení, která soud ponechal nepřezkoumaná. Jihoafrická republika tak získala velmi úctyhodnou platformu, z níž mohla celosvětově šířit antisemitskou lež, že Izrael páchá v Gaze genocidu.

Mezi úmluvy, od nichž musí Izrael odstoupit, patří Úmluva o právním postavení uprchlíků a její dodatkový protokol, Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti a Úmluva proti diskriminaci ve vzdělávání.

Je docela dobře možné, že se brzy ocitneme v boji před Mezinárodním soudním dvorem proti tvrzení o pronásledování palestinských Arabů bez státní příslušnosti nebo palestinských arabských uprchlíků. A po rozsáhlém ničení v Gaze není příliš vzdálené představit si tvrzení, že Izrael porušil základní právo Palestinců na vzdělání zničením škol a univerzit, které sloužily jako základny pro teroristické aktivity.

Je načase, aby se Izrael probudil a jednal na obranu svých občanů tím, že odstoupí od úmluv, které mohou být zneužity k politickému boji proti nim.