Stejně jako mnoho lidí se středopravicovým či středolevicovým politickým smýšlením jsem posledních několik desetiletí strávil nenávistí k izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, zejména proto, že se stával stále více autoritářštějším, válkychtivějším a nelidštějším.

Autor: David Brooks, 26. června 2025

A přesto my, členové klubu kritiků Bibiho, musíme čelit nepříjemné skutečnosti: zejména v posledních deseti měsících Netanjahu působivě naplňuje svůj cíl přetvořit tvář Blízkého východu. Ponížil Hamás a Hizballáh, dva z nejohavnějších teroristických režimů na planetě.

Íránskou teokracii přivedl do ubohého a chátrajícího stavu. Izrael prokázal svou obrovskou vojenskou a zpravodajskou převahu nad svými nepřáteli a zajistil si úplnou svobodu vzdušného prostoru nad velkou částí Íránu. Ukázal, že jeho agenti jsou schopni proniknout do nepřátelských organizací a najít a zabít jejich militantní vůdce. Netanjahuovy kroky přispěly k svržení Asadova režimu v Sýrii a pomohly legitimní libanonské vládě znovu získat kontrolu nad svým územím. Osa teroru je v troskách.

To zahrnuje i izraelsko-americký útok na íránský jaderný program. Zatím nevíme, jak velké škody tento útok způsobil. Podle předběžné zprávy Pentagonu útoky íránský projekt zpozdily jen o několik měsíců, což se s velkým ohlasem objevilo na jedné straně internetu. Několik dalších zpráv, včetně jedné od Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost, však zjistilo, že útok „účinně zničil“ íránský program obohacování uranu.

Časem se možná dozvíme, čeho bombardování dosáhlo. Mezitím však víme, že Izrael a Spojené státy mají vůli a schopnost zaútočit na Írán kdykoli a kdekoli. Víme, že pokud Írán obnoví svůj jaderný program, Izrael a Amerika mají schopnost zasadit mu mnohem ničivější ránu, která ohrozí jeho režim. Víme také, že Írán a jeho spojenci od 7. října 2023 udělali několik šíleně sebedestruktivních chybných rozhodnutí, a oni to musí vědět také. To jsou zlověstná znamení pro teokraty v Teheránu.

Ne, neříkám, že podporuji všechny způsoby, jakými Netanjahu reagoval na útok ze 7. října. Podporoval jsem cíl války v Gaze – oslabit Hamás –, ale způsob, jakým to Izrael provedl, byl často necivilizovaný a barbarský, s bezohledným pohrdáním lidským životem. A neříkám, že Netanjahu a jeho spojenci z řad osadníků mají nějakou rozumnou vizi, jak vyřešit izraelsko-palestinský konflikt v příštích letech, kromě šikany, fanatismu a krutosti.

Říkám však, že lidé jako Netanjahu a Donald Trump, které obecně považuji za síly zla ve světě, se alespoň v širší otázce íránské hrozby ukazuje jako síly dobra. Říkám, že ti z nás, kteří Bibiho a Trumpa nenávidí, by měli projevit trochu pokory a přehodnotit svůj postoj.

Co ti lidé vědí, že dosáhli takového úspěchu? Co se můžeme poučit z toho, co se právě stalo?

Myslím, že Netanjahu měl pravdu, když se v posledních několika desetiletích tak soustředil na Írán. Íránská revoluce v roce 1979 byla významnou událostí světových dějin. Od té doby je Írán hlavním zdrojem nestability na Blízkém východě. Ostatní problémy v této oblasti jsou druhořadé.

Myslím si také, že Netanjahu udělal dobře, když přešel do ofenzívy a na události ze 7. října reagoval maximalisticky. V posledních několika desetiletích Írán metodicky budoval kolem Izraele smyčku pomocí teroristických armád a moderních zbraní. Ajatolláh Alí Chameneí prohlásil, že Izrael v roce 2040 přestane existovat, ale při dosahování svého životního cíle postupuje trpělivě. Například neúnavně pracoval na vybudování jaderného programu, ale byl ochoten zůstat na pokraji výroby bomby, dokud nebudou podmínky příznivé.

Po desetiletí byly Izrael i Spojené státy ochotny smyčku tolerovat. Její rozbití se zdálo příliš obtížné a riskantní. To se změnilo 7. října. Izrael s šokem a zděšením zjistil, že nemá schopnost předvídat a zabránit vražedným útokům. Najednou se hrozící oprátka začala jevit jako nesnesitelná. Netanjahu a izraelská veřejnost se rozhodli reagovat na události 7. října nikoli omezenou odvetnou kampaní, kterou mnozí z nás, vnější pozorovatelé, podporovali, ale pokusem o odstranění celé oprátky, včetně Hizballáhu a budoucí možnosti íránských jaderných zbraní, a to se nyní jeví jako správné rozhodnutí.

Občas vidím na zahradách cedule s nápisem „Válka není řešením“, ale v tomto případě byla válka řešením. V tomto případě opravdu záleželo na surové síle. Izrael dokázal porazit kdysi obávaný Hizballáh, protože je efektivnější a silnější. Írán reagoval na bombardování slabě, ne proto, že by měl dobré srdce, ale proto, že je neefektivní a méně silný.

Zatímco mnoho lidí přecenilo schopnosti Hizballáhu a Íránu, Netanjahu a Trump – oba bezohlední tyrani – zdá se mají schopnost vycítit slabost. Jiné americké vlády si představovaly, že mohou revoluční Írán neutralizovat nějakými vyjednáváními, ale Írán již více než 40 let neúprosně odmítá sblížení se Západem.

Netanjahu také správně pochopil, že někdy je důležitější porazit narativ než porazit armádu. Jedním z klíčových rozdělení v arabském světě je rozdělení mezi národy, které přijaly Izrael jako realitu, se kterou se musí vypořádat, a národy, které stále sní o tom, že Izrael může být vymazán z mapy. Jak poznamenal Jeffrey Goldberg v časopise The Atlantic tento týden, jak egyptský prezident Gamál Abdel Násir před šestidenní válkou v roce 1967, tak vůdce Hamásu Jahja Sinwar před 7. říjnem 2023 se zdáli věřit, že Izrael je spíše koloniální výspou než skutečnou zemí. Židy lze z Izraele vyhnat stejně, jako byli Belgičané vyhnáni ze svých kolonií v Africe.

Jinými slovy, mnoho nepřátel Izraele na Blízkém východě skutečně věřilo v narativ, který se šíří mezi přehřátými aktivisty na kampusech prestižních univerzit. Za svou víru v tento mýtus zaplatili drtivými porážkami a v mnoha případech, jako například Sinwar, zaplatili za tuto falešnou víru životem. Podcenili touhu Izraelců žít na zemi svých předků a míru, v jaké je Izrael legitimním státem jako každý jiný.

Po událostech uplynulého roku je těžké uvěřit, že by někdo mohl věřit v tento kolonialistický příběh o předmostí. Pokud se Blízký východ někdy stane prosperujícím a mírovým místem, bude to proto, že všichni konečně uznají, dokonce i na Kolumbijské univerzitě, že Izrael nebude vyhlazen od řeky až k moři.

Poslední poučení, které si musíme vzít, a zdá se, že se ho musíme učit znovu a znovu, je, že naši nepřátelé jsou skutečně našimi nepřáteli. Ve 30. letech minulého století velká část britské elity odcestovala do Německa a vrátila se s tvrzením, že Hitler je slušný člověk, s nímž se dá jednat. Prostě nedokázali přiznat sami sobě zlo, které v tom muži bylo, i když ho otevřeně prohlašoval ve svých projevech a spisech.

Stejný vzorec popírání převládal v reakci Západu na Lenina a Stalina, v tom, jak někteří na Západě odmítali vidět Maa jako masového vraha, kterým byl, a v reakci Západu na Írán, Hamás a Hizballáh. Na Západě je mnoho lidí, kteří nemohou uvěřit, že naši nepřátelé věří tomu, co říkají. Nechtějí se dívat do propasti a čelit důsledkům těchto realit. Netanjahu, navzdory všem svým morálním selháním, je ochoten nazývat íránskou realitu pravým jménem a vyvodit z toho zřejmé závěry.

Ne, nestávám se obdivovatelem Bibiho nebo Trumpa. Ale chybí mi doby, kdy po světě chodili liberální jestřábi. Existovala tradice – od Franklina Roosevelta přes Harryho Trumana, senátora Scoopa Jacksona až po Hillary Clintonovou – tvořená lidmi, kteří se zasazovali o demokracii a lidská práva, ale také chápali, že v nebezpečném světě je americká moc nezbytnou silou pro stabilitu, mír a civilizaci.

Pokud mohu soudit, tradice liberálních jestřábů zemřela po neúspěchu války v Iráku. Když se dívám na mnoho reakcí demokratů na americké bombardování Íránu, napadá mě následující myšlenka: Mnoho z těchto lidí instinktivně předpokládá, že americká moc je hlavním problémem světa. Mnozí z nich se zdají předpokládat, že pokud to udělá Trump, musí to být špatné, a není třeba samostatně uvažovat. Truman a Ronald Reagan věřili v použití americké moci k odvrácení zahraničních hrozeb. Tito lidé naopak mluví, jako by jejich posláním bylo chránit svět před hrozbou americké moci. Strana, která se drží těchto předsudků, je prostě nezpůsobilá vládnout zemi, která je stále vedoucí světovou supervelmocí.

Zopakuji to: Bibiho a Trumpa nesnáším. Obávám se, že Trumpův tým nemá dostatek pozornosti a kompetencí na to, aby zvládl složitou mezinárodní krizi. Byla by však katastrofou, kdybychom my, kteří jsme proti Netanjahuovi a Trumpovi, dospěli k závěru, že musíme být proti všemu, co oni podporují. To by znamenalo stáhnout se ze světa a nechat vlky volně běhat.