Evropa dnes hostí více Židů narozených v Izraeli než kdykoli předtím a mnozí z nich přicházejí i přes rostoucí nepřátelství.

Autor: Ailin Vilches Arguello, The Algemeiner, 10. prosince 2025

I když antisemitské incidenty v celé Evropě dosahují úrovně, jaká nebyla zaznamenána po desetiletí, a to v návaznosti na masakr, který spáchal Hamas 7. října 2023 v jižním Izraeli, Židé a Izraelci se i nadále stěhují do měst, kde je židovská identita nejvíce ohrožena, a vytvářejí tak nepravděpodobný, i když často nerovnoměrný vzorec demografické obnovy v srdci dnešní židovské diaspory. Jedná se o tichou změnu, která přetrvává navzdory všem překážkám: růst tam, kde by strach mohl naznačovat ústup.

Navzdory stále nepřátelštějšímu sociálnímu a politickému klimatu se židovský život ve velké části Evropy nezmenšuje. Na některých místech se drží na stejné úrovni, na jiných roste.

Podle nedávných demografických zpráv patří izraelské imigrantské komunity v Evropě k nejrychleji rostoucím židovským komunitám na světě.

V Berlíně lze hebrejštinu slyšet na lavičkách v parcích a v coworkingových prostorech. V Amsterdamu židovské školy hlásí stabilní počet zapsaných studentů a každý semestr přicházejí noví rodiče mluvící hebrejsky.

V londýnských kavárnách izraelští studenti vyměňují skupiny na WhatsAppu za ubytování a stáže, zatímco britské židovské instituce popisují nově příchozí jako nervózní, ale dychtivé budovat komunity.

Mezitím se po celém kontinentu otevírají nové chabadské domy.

Dnes je Evropa domovem téměř 30 procent všech Izraelců žijících mimo zemi – přibližně 190 000 až 200 000 lidí – a jejich populace na celém kontinentu podle zprávy Institutu pro výzkum židovské politiky (JPR) neustále roste.

Data JPR ukazují, že Židé narození v Izraeli nyní tvoří téměř 50 procent židovské populace v Norsku, 41 procent ve Finsku a přes 20 procent v Bulharsku, Irsku, Španělsku a Dánsku.

Za poslední desetiletí počet Židů narozených v Izraeli výrazně vzrostl v pobaltských zemích (135 procent), v Irsku (95 procent), v Bulharsku (78 procent), v České republice (74 procent), ve Španělsku (39 procent), v Nizozemsku (36 procent), v Německu (34 procent) a ve Velké Británii (27 procent).

Evropa je dnes svědkem jak rostoucího antisemitismu, tak rostoucí přítomnosti Izraelců – dynamiky, která převrací dlouho udržované předpoklady o židovském životě na kontinentu a zpochybňuje populární narativy o židovské „bezpečnosti“ a migraci v období po 7. říjnu.

Demografové, židovští vůdci a noví obyvatelé popisují moment, který není definován zmizením, ale pohybem, rekalibrací a – v některých místech – opatrnou obnovou.

„V posledních letech je opravdu vidět růst,“ řekl Shai Dotish, který žije v Berlíně a působí jako ředitel pro rozvoj komunity v Israeli Community Europe (ICE) – neziskové organizaci věnované podpoře izraelských imigrantů v 16 městech po celém kontinentu.

„Naše šabatové večeře jsou stále větší, bohoslužby jsou plnější, akce jsou živější. V městech, kde působíme, můžete cítit pulzující a prosperující židovský život.“

Evropa se po 7. říjnu změnila

Paradox je zřejmý: antisemitismus dosáhl úrovně, jakou jsme neviděli desítky let, ale evropské židovské komunity se díky příchodu Izraelců stabilizují a v některých případech dokonce mírně rostou.

Evropa dnes hostí více Židů narozených v Izraeli než kdykoli předtím a mnozí přicházejí i přes rostoucí nepřátelství.

„Nelze popřít riziko a rostoucí antisemitismus, ale židovský život se nezmenšuje – naopak roste,“ řekl Doitsh pro The Algemeiner a dodal, že ICE dokonce otevírá nová centra v dalších evropských zemích, aby uspokojila vyšší poptávku po komunitních službách.

Tento tichý příliv se odehrává v jednom z nejnáročnějších období, kterému evropští Židé v 21. století čelili.

Vlády a židovské bezpečnostní organizace po celém kontinentu zaznamenaly dramatický nárůst antisemitských zločinů z nenávisti od krvavých událostí 7. října.

Německo zaznamenalo v roce 2024 více než 2 000 antisemitských incidentů – téměř dvojnásobek oproti úrovni před 7. říjnem.

Zatímco židovská populace v Německu v některých městských centrech vzrostla, nárůst antisemitských trestných činů vedl k posílení bezpečnosti ve školách, synagogách a komunitních centrech.

Ve Velké Británii zaznamenala organizace Community Security Trust (CST) – nezisková charitativní organizace, která britské židovské komunitě poskytuje poradenství v bezpečnostních záležitostech – od ledna do června letošního roku 1 521 antisemitských incidentů.

Jedná se o druhý nejvyšší počet antisemitských trestných činů, který CST kdy zaznamenala v prvních šesti měsících roku, hned po 2 019 incidentech v první polovině roku 2024.

Minulý měsíc se před synagogou St. John’s Woods v Londýně shromáždily stovky protizraelských demonstrantů, aby protestovali proti válce v Gaze.

Na videích, která se široce šířila na sociálních sítích, jsou vidět demonstranti skandující „Nechceme dva státy, Palestinu 48“ a „Od řeky k moři, sionismus je f– treif“.

Francie vykazuje podobný trend. Podle francouzského ministerstva vnitra došlo v prvních šesti měsících roku 2025 k více než 640 antisemitským incidentům, což představuje pokles o 27,5 % oproti stejnému období v roce 2024, ale nárůst o 112,5 % oproti první polovině roku 2023, před invazí Hamásu na jih Izraele.

Po celé zemi židovské rodiny hlásí, že odstranily mezuzot, změnily trasy dětí do školy a vyhýbají se synagogám, pokud v nich není přítomna ozbrojená ostraha.

Ve Francii vedl rostoucí antisemitismus a ekonomické faktory k mírnému poklesu počtu židovských domácností, zejména v Paříži a Marseille.

Zatímco francouzští Židé nadále žijí, pracují a účastní se společenského života, emigrace do Izraele a dalších evropských zemí mírně převyšuje příliv nových obyvatel.

Menší evropské národy – včetně Španělska, Belgie a států střední a východní Evropy – zaznamenaly mírnou izraelskou migraci, která někdy zdvojnásobila malé místní komunity.

Uprostřed tohoto stále napjatějšího klimatu podle Doitsha přetrvává skutečný pocit zranitelnosti, který ovlivňuje každodenní život lidí, protože členové komunity a rodiny přijímají nová opatření ohledně toho, kam chodí a co nosí.

Poprvé za mnoho let musely akce sponzorované ICE v několika zemích dokonce zavést bezpečnostní opatření. Poznamenal také, že organizátoři mění místa konání akcí a adresy drží v tajnosti.

„Komunita se nyní potýká nejen s antisemitismem, ale také s násilím, nepřátelstvím a otevřenou nenávistí. Mnoho lidí se ve svém každodenním životě cítí nebezpečně,“ řekl Dotish.

Strach však měl kontraintuitivní účinek: posílil komunitní život.

„Antisemitismus posílil vazby v komunitě,“ řekl profesor Sergio DellaPergola, předseda Evropské demografické jednotky JPR a přední odborník na studium židovské populace.

„Lidé hledají solidaritu a spojení. Když se cítí zranitelní, hledají svou vlastní komunitu.“

Pravda za čísly: nerovnoměrný trend

Ačkoli židovské komunity v Evropě, jejichž členové se narodili v Izraeli, v posledních letech výrazně vzrostly, trend v celém regionu zůstává složitý a nerovnoměrný.

„Nejedná se o období velkých vln židovské migrace,“ řekl Dr. Daniel Staetsky, vedoucí výzkumný pracovník JPR, pro The Algemeiner. „Pozorujeme mírné, ale významné pohyby, které se v jednotlivých zemích výrazně liší.“

Zatímco celková židovská populace v Evropě v absolutních číslech výrazně neroste, její složení se dramaticky mění.

Tato změna odráží dva vzájemně propojené trendy: demografický úbytek původních evropských Židů a rostoucí počet izraelských Židů, kteří se stěhují na kontinent.

I skromný přírůstek může mít významný dopad na pozadí stárnoucí židovské populace.

„V západní Evropě pomohla imigrace z Izraele stabilizovat židovskou populaci a v některých případech dokonce mírně zvýšit její počet,“ řekl Della Pergola pro The Algemeiner. „K tomuto nárůstu však dochází na pozadí demografického úbytku, zejména v zemích jako Německo a Itálie, kde je porodnost velmi nízká.“

Jinými slovy, izraelská imigrace pomáhá udržovat stabilní počet evropských Židů a maskuje tak základní úbytek „původních“ komunit, kde by nízká porodnost jinak vedla k poklesu absolutního počtu Židů.

Západní evropské země, jako je Německo a Nizozemsko, zaznamenaly v posledních letech nárůst počtu Židů díky Izraelcům, kteří hledají ekonomické příležitosti, akademické programy a paradoxně i pocit stability.

V Německu se izraelští přistěhovalci soustřeďují v Berlíně, Frankfurtu a Mnichově. Rozšířily se kurzy hebrejštiny a židovské kulturní programy, což stabilizovalo populaci, která by jinak kvůli nízké porodnosti upadala.

Bezpečnostní obavy zůstávají vysoké, ale samotné komunity hlásí novou energii.

V Nizozemsku pomáhá pomalá, ale stálá izraelská imigrace vyvažovat demografický úpadek. Amsterodamské školy, synagogy a programy pro mládež se na tento příliv stále více spoléhají.

„Imigrace z Izraele hraje stabilizační roli pro země jako Nizozemsko,“ řekl Staetsky. „Není dostatečně velká, aby zvrátila stárnutí nebo snížila porodnost, ale zpomaluje úpadek a vytváří demografickou rovnováhu.“

Britská židovská komunita mezitím zůstala víceméně stabilní na úrovni přibližně 313 000 členů, ve srovnání s přibližně 300 000–320 000 před deseti lety.

Podle studie JPR z roku 2018 je za nedávný růst počtu britských Židů po desetiletích úbytku zodpovědná vysoká porodnost mezi ortodoxními Židy haredim.

Porodnost v britské židovské komunitě údajně od roku 2006 každoročně převyšuje úmrtnost, což naznačuje „demografický růst židovské populace ve Velké Británii“.

Židovská populace ve Francii, která dnes čítá přibližně 438 500 osob, byla v polovině roku 2010 odhadována na více než 500 000 osob – postupný pokles souvisí částečně s emigrací a rostoucím antisemitismem.

Východoevropské židovské komunity, zejména v Pobaltí, také klesají kvůli nízké porodnosti a pokračující migraci, protože stále více lidí se stěhuje do Izraele.

DellaPergola řekl The Algemeiner, že tento trend odráží spíše dlouhodobé strukturální faktory než náhlou ideologickou změnu.

„Existuje dynamický tok,“ řekl. „Mnoho Izraelců se stěhuje do Evropy, ale současně se mnoho evropských [Židů] stěhuje do Izraele. Máte příjezdy a odjezdy a výsledkem je ve většině zemí relativní stabilita.“

DellaPergola však také uznal, že válka v Izraeli dramaticky změnila migrační vzorce.

V roce 2024 opustilo zemi přibližně 80 000 Izraelců, zatímco se jich vrátilo pouze 24 000, což podle izraelského statistického úřadu vedlo k bezprecedentní negativní migrační bilanci téměř 58 000 lidí.

„Očekávám, že tento trend bude pokračovat i v roce 2025, což bude znamenat druhý rok v řadě s negativní migrací, což je něco bezprecedentního,“ řekl DellaPergola.

Podle Staetskyho mohou někteří z těchto emigrantů být zodpovědní za nedávný růst izraelských komunit v Evropě.

Na začátku tohoto roku studie Izraelského institutu pro demokracii zjistila, že více než jeden ze čtyř Izraelců uvažuje o opuštění země, přičemž jako klíčové faktory uvádí vysoké životní náklady, bezpečnostní a politické obavy a „nedostatek dobré budoucnosti pro své děti“.

Z těch, kteří uvažují o emigraci, je nejoblíbenější destinací Evropská unie (43 procent), která předstihla Severní Ameriku a Kanadu (27 procent).

Demografický paradox

Staetsky zdůraznil, že většina dnešní židovské migrace není motivována pouze ideologií nebo strachem.

„Migrační trendy odrážejí rovnováhu ekonomických a sociálních faktorů,“ řekl The Algemeiner. „Lidé se stěhují tam, kde podle nich mají největší šanci.“

Budoucnost Evropy jako židovského centra není zdaleka jistá. Porodnost na celém kontinentu zůstává nízká. Politická nestabilita roste. Důvěra ve veřejné instituce se v jednotlivých zemích výrazně liší.

Pro mnoho izraelských rodin v zahraničí není Evropa nutně trvalým cílem, ale součástí globální kariérní dráhy.

Tato nejistota není abstraktní. Pro některé Izraelce žijící v Evropě se stala hluboce osobní. Vezměme si případ Benjamina Birleyho – izraelského Žida žijícího v Římě a influencera na sociálních médiích –, jehož zkušenost odhaluje napětí, které mnoho Židů podle svých slov nyní pociťuje ve svém každodenním životě.

Birley přijel do Itálie, aby zde získal doktorát, a strávil zde několik posledních let. Říká však, že se klima výrazně změnilo a izraelsko-palestinský konflikt proniká do každodenních interakcí způsobem, který popisuje jako „nesnesitelný“.

I když se musí vrátit, aby dokončil studium, rozhodl se dočasně opustit Evropu a vrátit se do Izraele, „aby se nadýchal čerstvého vzduchu“.

„V Itálii obecně panuje silná protiizraelská nálada,“ řekl Birley pro The Algemeiner. „V médiích, v kultuře, v místních kavárnách je neustále přítomný neúprosný palestinismus.“

„Pokud jste Žid nebo Izraelec a v Itálii se k tomu otevřeně hlásíte, musíte být připraveni na nekonečné rozhovory, debaty a nepřátelství s náhodnými lidmi, kteří doslova nemají ponětí, o čem mluví. A pro mě to prostě nebyl udržitelný způsob života,“ řekl.

DellaPergola varoval před dlouhodobými předpověďmi. „Věřím, že vzhledem k obtížným a nejistým časům, které evropské židovské komunity prožívají, nemá smysl dělat prognózy,“ řekl.

Pokud z toho lze vyvodit nějaký závěr, není to velkolepý demografický příběh, ale příběh složitější a lidštější: Izraelci a Židé zvažují strach proti příležitostem, identitu proti mobilitě, historii proti současné realitě.

Volí Evropu ne proto, že je jedinečně bezpečná, ale proto, že i přes hrozby stále nabízí možnosti.

Příběh Židů v Evropě po 7. říjnu není ústupem. Je to příběh přítomnosti a tichého přetváření vzorců diaspory ve světě, kde staré jistoty již neplatí.

Budoucnost evropských Židů sice zůstává nejistá, ale je přepisována, nikoli vymazána.