Posedlost Západu „dvoustátním řešením“ může být spíše překážkou než cestou k míru. K dosažení situace, která uspokojí jak svrchovanost Izraele a potřebu bezpečnosti, tak potřeby Palestinců po autonomii, je zapotřebí…

V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu, která vyústila v největší pozemní válku v Evropě od druhé světové války, se objevilo mnoho spekulací o tom, zda má něco z toho prorocké důsledky.

„Není to, jak tvrdí téměř celý svět, nelegálně okupované území,“ píše Friedman ve svých nově vydaných pamětech.

Clinton napsal, že s mírovou nabídkou, která byla na stole: „Jsem nemohl uvěřit, že by Arafat udělal tak obrovskou chybu …“

Pokud vezmeme v úvahu, že v USA, Evropě a na Blízkém východě už existuje poměrně významné protižidovské násilí, bylo by rozumné připravit se na další. Doufám, že se mýlím.

Antisemitismus můžeme nalézt v celé Evropě, od Bruselu dolů dál. EU stále zcela otevřeně uplatňuje dvojí standard.. Židovští masochisté v Izraeli a v cizině budou všem říkat, co je špatně na Izraeli. Podle nich musí být Izrael dokonalý, ale ostatní ne.

Na Blízkém východě tato reorganizace americké politiky poskytla národům regionu – včetně Izraele a Palestinců – první šanci na dosáhnutí skutečného míru, jakou kdy měly.

V roce 1948 bylo Československo první, kdo dodal Izraeli zbraně. A to i přes mezinárodní embargo na zbraně.. Dnes se tyto dvě země nepovažují pouze za spojence, ale za něco mnohem většího.