Nezáleží na tom, jestli jde o bombu nebo o nájezd autem, nejsou to teroristi, pouze „bojovníci“, alespoň podle mainstreamových médií.

Autor: Stephen M. Flatow

Amir Daraj a Yusuf Anqawi se jednoho dne vydali najít Židy, které by mohli zabít.

Zdá se, že toto je způsob, jak mnoho palestinských Arabů tráví čas. Dvacetiletí lidé v jiných zemích tráví svůj volný čas na sportovních utkáních, v kinech nebo v kavárnách. Ale v palestinsko-arabské společnosti to funguje trochu jinak.

Daraj a Anqawi byli obyvatelé arabského města poblíž Ramalláhu – hlavního města Palestinské samosprávy. Daraj a Anqawi nežili pod „izraelskou okupací“. Ramalláh a jeho okolí jsou od roku 1995 pod vládou PA. Daraj a Anqawi se narodili v roce 1999. Celý svůj život tak strávili pod Palestinskou samosprávou.

Navzdory oblíbené frázi organizace J Street a mezinárodních médií o takzvané „izraelské okupaci Palestinců“ je realita taková, že 98 procent palestinských Arabů žije pod palestinskou vládou. Proto nejsou ve městech, kde Daraj a Anqawi žijí žádní osadníci ani vojáci. Když se rozhodli, že chtějí zabít nějaké Židy, museli opustit své vesnice a vydat se na cestu.

Společně s třetím kamarádem (jehož jméno nebylo dosud zveřejněno) dojeli do oblasti, kde izraelští vojáci někdy pátrají po teroristech. Není pochyb o tom, že naše trojice nemohla uvěřit svým očím, když spatřila izraelské vozidlo, které se porouchalo, a několik vojáků snažících se pomoci cestujícím.

Když normální člověk uvidí rozbité auto na kraji silnice, zastaví a podá pomocnou ruku, nebo alespoň zavolá 211. Ne však v případě, kdy lidé, kterým se auto porouchalo, jsou Židé a kolemjdoucí jsou palestinští Arabové na lovu na Židy.

Daraj, Anqawi a jejich kamarád pravděpodobně nemohli uvěřit svému štěstí. Nic netušící Židé, sedící kachny, snadné terče. A Daraj měl k dispozici perfektní zbraň – své auto. Prudce strhl volant a najel přímo do Židů, přičemž dva z nich vážně zranil.

Ale toto není rok 1939. Je rok 2019 – tito Židé se bránili. Vojáci na útočníky vystřelili, zabili Daraje a Anqawiho a zranili jejich kamaráda. V autě teroristů vojáci pak našli několik nevybuchlých bomb. Zajatý terorista přiznal, že před útokem autem jel se svými parťáky po silnici Jeruzalém – Tel Aviv, známé jako Route 443, kde se snažili zapálit nějaké Židy.

To je to, co se stane, když zápalná bomba známá jako Molotovův koktejl trefí auto. Vozidlo, řidič i pasažéři jsou pohlceni v ohnivém pekle. Takový byl záměr teroristů.

Navzdory nálezu zápalných bomb a teroristova přiznání starosta nedaleké palestinské vesnice okamžitě řekl novinářům, že to vůbec nebyli teroristé. Starosta Khaldoun Al Seek z vesnice Kafr Ni’ma oznámil, že srážka byla „dopravní nehodou, nikoliv útokem“.

Ministerstvo zahraničí PA vydalo oznámení, ve kterém obviňuje Izrael z „brutální popravy“ dvou nevinných Palestinců.

Můžete si myslet, že starosta a jeho kamarádi na Ministerstvu zahraničí PA jsou šílenci nebo psychopatičtí lháři. Nejsou ani jedním. Jsou to pouze cyničtí propagandisté, kteří přiskočí na obranu palestinsko-arabských teroristů, protože vnímají teroristy jako opravdové hrdiny a považují všechny Židy za ďábelské tvory, kteří si zaslouží být přejeti nebo zapáleni.

Nezáleží na tom, jak zřejmý je důkaz, že útok byl spáchán teroristy, hlavní západní média vždycky hledají způsob, jak palestinskou vinu zminimalizovat.

Washington Post přidělil příběhu pouze jeden odstavec s titulkem „Auto srazilo izraelské vojáky; dva Palestinci zabiti“ – jako kdyby mohlo jít o dopravní nehodu. Guardian (londýnský) zdůraznil, že „četnost takových útoků“ se v poslední době zmenšila, a že „mnohé z nich byly provedeny jedinci spíše než členy militantních skupin“. Vidíte, takže to není nic tak hrozného! A kromě toho, nejsou to teroristi, pouze „bojovníci“.

V neposlední řadě, Associated Press přišel se srovnáním, které ukazuje na jeho typickou dávku nemorální rovnocennosti. „Od roku 2015 Palestinci zabili přes 50 Izraelců ubodáním, střelbou a útoky autem, a izraelští vojáci ve stejném období zabili více než 260 Palestinců.“

Chápete to? Pokud Izraelci střílí v sebeobraně, ničím se neliší od palestinských teroristů. Oběti jsou stejné jako pachatelé. Policajti jsou stejní jako zloději.

Samozřejmě, v takovéto rovnici ta strana, která má více obětí, je ta, se kterou bychom měli soucítit. Je to tak: morálka, která se počítá životy. Tragické!