Pokud konference mnohé překvapila, reakce na ni nikoliv – zatykače, výhrůžky smrtí a plakáty s hledanými účastníky. Přesto se na ní sešlo více než 300 Iráčanů, kteří měli zájem navázat vztahy s Izraelem.
Autoor: David Isaac, JNS.org, 14. října 2021
Bylo to stejně pozoruhodné jako nečekané. Více než 300 Iráčanů, sunnitů i šíitů, se 24. září sešlo na konferenci v tanečním sále hotelu v iráckém kurdském městě Erbíl, aby požadovali připojení své země k Abrahamským dohodám a navázání vztahů s židovským státem.
Ještě překvapivější je, že mezi účastníky nebyli Kurdové, jak by se dalo očekávat, vzhledem k tomu, že se konference konala v hlavním městě Kurdistánu a Kurdové mají dlouhou historii spolupráce s Izraelem. Místo toho účastníci pocházeli ze šesti iráckých guvernorátů: Bagdád, Mosul, Al-Anbar, Salahuddin, Diyala a Babel.
„Přijeli ve flotile 60 aut více než 12 hodin před konferencí,“ řekl Joseph Braude, zakladatel a prezident Centra pro mírovou komunikaci, skupiny se sídlem v USA, která konferenci organizovala.
Vyjádřil sice vděčnost regionální vládě Kurdistánu za poskytnutí logistické a bezpečnostní podpory, ale dodal, že konference se týkala těch částí Iráku, které se neangažovaly ve vztahu k Židům a Izraeli, „kde je nyní nejnaléhavěji zapotřebí kulturní změny“.
Pokud konference mnohé překvapila, reakce na ni nikoliv – zatykače, výhrůžky smrtí a plakáty hledaných osob velikosti budovy namířené proti účastníkům.
Málokdo, kdo si poslechl projevy na konferenci (některé z nich jsou k dispozici na YouTube s anglickými titulky), mohl pochybovat o odvaze účastníků.
Nejznámější z řečníků, šejk Wisam al-Hardan, který vedl hnutí „Synové probuzení Iráku“, sunnitské kmeny bojující proti ISIS a Al-Káidě, požadoval „plné diplomatické vztahy se Státem Izrael“.
Odmítl irácké zákony proti normalizaci, které kriminalizují styk se sionisty, a prohlásil, že „zde a nyní prohlašujeme, že žádná moc, ať už zahraniční nebo domácí, nemá právo bránit nám ve vydání této výzvy a v jednání podle ní“.
„Chtějí se připojit k vítěznému týmu“
V den konání konference zveřejnil deník The Wall Street Journal Al-Hardanův článek, v němž zopakoval výzvu k arabsko-izraelskému sblížení s tím, že dalším krokem budou „osobní rozhovory s Izraelci“.
Nicméně hybná síla, kterou konference doufala vybudovat, narazila na překážku. Po skončení konference se stupňoval tlak – Al-Hardan a další účastníci čelili zatykačům irácké vlády a výhrůžkám smrtí ze strany Íránem podporovaných milicí – a šejk se své účasti zřekl s tím, že byl „podveden“.
Braude, který JNS řekl, že ho Al-Hardan den po konferenci informoval o svém záměru odvolat účast, řekl: „Představte si, že jedete po silnici a na billboardu velikosti domu jsou fotografie řečníků na konferenci a výzvy k jejich smrti. Věděli, že se tím vystavují obrovskému riziku.“
Al Hardanovo zřeknutí se naznačuje, že si neuvědomovali, jak velké to riziko je.
Šlo o íránskou intervenci, řekl Robert Greenway, výkonný ředitel Mírového institutu Abrahamských dohod, který byl za Trumpovy vlády v Radě národní bezpečnosti zodpovědný za americkou vládní politiku pro Blízký východ a severní Afriku. Írán to vnímal jako útok na své pronikání do Iráku, řekl.
„Vyslovení se pro mír v regionu a pro mír s Izraelem je pro Iráčany způsob, jak říci: „Jsme ochotni učinit jakoukoli volbu, abychom vyvážili íránský vliv v regionu.“ Myslím, že to tak bylo interpretováno. Tak to bylo myšleno,“ řekl Greenway v rozhovoru pro JNS.
Není „pochyb“, že odmítání Íránu je hlavním důvodem, proč Iráčané chtějí spolupracovat s Izraelem, připustil Braude. „Iráčané se přirozeně ztotožňují s lidmi jinde v regionu, kteří rovněž odmítají íránské vnucování svých životů.“
Podle Braudeho je to však jen část příběhu.
V regionu se podle něj „objevuje rozdělení“ na neúspěšné státy, které upadly do chaosu, a stabilní státy, které se vyznačují rozvojem. „Iráčané se rozhlížejí a vidí, že jejich země se může vydat jedním nebo druhým směrem, a chtějí se přidat k vítěznému týmu.“
„Bagdád je městem židovských duchů“
Pro účastníky konference hraje roli také židovské dědictví Iráku staré 2600 let. „Kromě samotného Izraele je židovská historie v zemi dvou řek hlubší než v kterékoli jiné zemi na světě,“ řekl Braude.
„V předvečer druhé světové války bylo čtyřicet procent města Bagdád židovského původu. Bylo to mnohem židovštější město než Brooklyn,“ dodal. „Bagdád je dnes městem židovských duchů. A ukázalo se, že není možné je ze země vymýtit.“
Právě tato část příběhu dává Braudeho úsilí v Iráku osobní rozměr. Jeho matka, která konferenci sledovala online, je irácká Židovka, která byla nucena ve svých pěti letech uprchnout z bagdádského domova. „Jsem hrdý na to, že jsem synem matky narozené v Bagdádu … vychovávala nás s láskou k Iráku a jeho lidem,“ řekl na konferenci.
Další účastníci konference odsoudili špatné zacházení Iráku s židovským obyvatelstvem, z něhož většina uprchla v letech 1950-1951 do Izraele. „Tato ohavná historie vyvlastňování Židů se v podstatě rovnala také přetnutí jedné z hlavních žil iráckého těla,“ řekl Al-Hardan. „Uznáváme tuto nespravedlnost a ze všech sil ji odsuzujeme.“
Další řečník, Sahar Karim al-Ta’i, vysoký představitel iráckého ministerstva kultury, řekl o iráckých Židech: „Vzhlížejí k Iráku a stále k němu vzhlížejí, čekají na oči své příslovečné matky, která projeví náklonnost ke svým ztraceným dětem.“
Braude zůstává optimistou i přes Al-Hardanův vynucený obrat. Podle něj „obrovský trend“ v irácké společnosti směřuje k míru s Izraelem, přičemž podle jednoho průzkumu veřejného mínění je 42 procent Iráčanů pro okamžitou normalizaci.
Jako další důkaz uvedl zájem Iráčanů o arabskou prezentaci izraelského ministerstva zahraničních věcí (MZV) na sociálních sítích. „Například na Facebooku provozuje dvě stránky. Jedna se jmenuje „Izrael mluví arabsky“. V celém regionu ji sleduje asi 3,5 milionu lidí. Jediná stránka MZV na Facebooku zaměřená na konkrétní zemi je „Izrael v iráckém dialektu“, která vznikla na základě obrovské poptávky Iráčanů, kteří sledovali celoarabskou stránku,“ uvedl.
„Před několika měsíci počet sledujících „Izrael v iráckém dialektu“ přesáhl 500 000 lidí. Jinými slovy, MZV v arabštině sledovalo více Iráčanů, než kolik Židů žije v Tel Avivu,“ poznamenal. Podle Braudeho byly dychtivostí Iráčanů po spojení s Izraelem znepokojeny milice podporované Íránem, které se začaly zaměřovat na osoby sledující tuto stránku.
Pro Greenwaye hovořilo mlčení irácké veřejnosti po konferenci. Nepopulární prohlášení se v Iráku „vždy setkávají“ s širokou nespokojeností; „kdybyste například odsoudili fotbalový tým, uslyšeli byste o tom,“ řekl.
Jiný druh mlčení o konferenci, které Greenway označil za nešťastný, se týkal Spojených států. Poznamenal, že to bylo částečně způsobeno jejich obavou, aby to nevypadalo, že se před volbami vměšují do irácké politiky (irácké volby se konaly 10. října). Přesto však podle něj měly Spojené státy ukázat, že stojí „po boku těch, kteří volají po míru“.
Vyslání tohoto poselství bylo podle něj obzvláště důležité po stažení z Afghánistánu, které otřáslo vírou amerických partnerů v americký závazek vůči regionu.
Doufají, že USA budou stát při nich
Greenway, který spolupracoval s Al-Hardanem a Syny Iráku „ještě předtím, než byli známi pod tímto názvem“, řekl: „Spolupracovali jsme konkrétně s tímto mužem, jeho rodinou a organizací. Podstoupil obrovské riziko. I nyní podstupuje obrovská rizika. A já si jen myslím, že je nešťastné, že ho hlasitě nepodporujeme, jako když se postavil na naši stranu proti ISIS.“
Braude řekl, že nepředstírá, že ví, proč Spojené státy nevyjádřily mírové konferenci svou podporu, ačkoli doufá, že „americká vláda se postaví na stranu Iráčanů, kteří sdílejí její závazek k arabsko-izraelskému míru a rozšíření Abrahámských dohod“.
Greenway poznamenal, že ti, s nimiž v regionu hovořil a kteří jsou součástí Abrahamských dohod, byli konferencí povzbuzeni. „Očekáváme, že se ozve mnohem více hlasů pro normalizaci a pro mír,“ řekl. „Doufám, že v příštích dnech a týdnech (účastníci konference) zjistí, jak široká a daleká jsou podpora, přátelství a povzbuzení.“
Braude poskytl první příklad takové podpory. V Sýrii vydala strana s arabskou většinou, Strana modernosti a demokracie, k výročí jomkippurské války z roku 1973 prohlášení „na znamení solidarity s lidmi z konference v Erbílu, v němž vyzvala Sýrii, aby rovněž nastolila mír a partnerství s Izraelem a jeho občany“.
