Výbor Palestinské samosprávy tento krok odsoudil s tím, že renovace je útokem na výlučné právo muslimů na vstup do tohoto místa. Neexistují snad postižení muslimové, kteří by si přáli vstoupit?

Autor: Maurice Hirsch, Palestinian Media Watch, 7. listopadu 2021

Rozhodnutí izraelských úřadů zpřístupnit Jeskyni patriarchů v Hebronu pro zdravotně postižené rozzuřilo Palestinskou samosprávu. Zrovna nedávno výbor Palestinské samosprávy tento krok odsoudil s tím, že „poškodí mešitu Ibráhímí“ – což je název, který Palestinci pro toto místo používají – a že rekonstrukce je útokem na výlučné právo muslimů na vstup do tohoto místa:

„Prezidentský výbor (Palestinské samosprávy) pro církevní záležitosti ve Státě Palestina odsoudil opakované porušování, zločiny a akty judaizace, kterých se okupační úřady dopouštějí vůči mešitě Ibrahímího … a falšování její islámské a kulturní povahy výstavbou výtahu pro osadníky v rámci svého deklarovaného plánu převzít nad ní kontrolu a posílit své osídlení v Hebronu. V prohlášení, které včera, v pátek (13. srpna 2021), vydal jeho předseda a generální ředitel Palestinského národního fondu (PNF) Ramzi Khouri, výbor zdůraznil, že poškozování Ibrahímího mešity je útokem proti výlučnému právu muslimů na ni.“

[Oficiální deník Palestinské samosprávy Al-Haját al-Džadída, 14. srpna 2021].

V rámci kampaně, která má zabránit bezbariérovému zpřístupnění místa, se PA kontrolovaná obec Hebron spolu s dalšími proti rozhodnutí dokonce odvolala k izraelskému soudu. Poté, co jeruzalémský okresní soud jejich odvolání zamítl, se obec následně obrátila na izraelský Nejvyšší soud (Administrative Petition Appeal 1883/21 municipality of Hebron Et. al v The Israeli Minister of Defense).

Nejvyšší soud svým rozhodnutím ze 4. listopadu odvolání zamítl, čímž otevřel cestu k tomu, aby byly konečně zajištěny potřeby zdravotně postižených osob při návštěvě tohoto místa.

Při představení otázky přístupnosti soud uvedl, že v současné době je Jeskyně patriarchů pro osoby se zdravotním postižením nepřístupná. Aby se člověk dostal na venkovní nádvoří do areálu, musí nejprve vyjít tři schodiště, z nichž každé má 8 schodů. Z tohoto nádvoří je pak třeba sejít po dalších 59 schodech. Plochy, které jsou předmětem odvolání, by sloužily k vybudování rampy podél prvních 3 sad schodů a výtahu do samotné budovy.

Poté, co soud představil základní problém, přistoupil k podrobnému popisu tvrzení obce Hebron – v jejímž čele stojí odsouzený vrah šesti dětí Tayseer Abu Sneineh – a důvodů pro jejich zamítnutí.

Při odmítnutí tvrzení Palestinské samosprávy, že zpřístupnění místa pro osoby se zdravotním postižením by poškodilo posvátný charakter místa, soud poznamenal, že vzhledem k tomu, že místo je svaté nejen pro islám, ale také pro judaismus, pokud by práce skutečně poškodily charakter místa, namítali by proti tomu také něco Židé.

V reakci na tvrzení Palestinské autonomie, že rozhodnutí o zpřístupnění místa pro osoby se zdravotním postižením zasahuje do její jurisdikce, soud vysvětlil, že v průběhu let došlo ze strany izraelských orgánů k několika pokusům o koordinaci prací s obcí Palestinské autonomie a Waqf, ale obě organizace odmítly reagovat.

Soud poznamenal, že je obtížné sladit skutečnost, že na jedné straně se obec Palestinské autonomie odmítla podílet na zpřístupnění místa, ale na druhé straně si stěžuje, že si izraelské orgány „uzurpovaly“ její nárokovanou pravomoc a jurisdikci.

Při odmítnutí tvrzení, že rozhodnutí o bezbariérovém zpřístupnění Jeskyně patriarchů by porušilo Protokol o přesídlení v Hebronu, jehož bylo dosaženo v lednu 1997 (viz níže), soud převzal odůvodnění okresního soudu s tím, že zachování stávajícího stavu náboženských míst nevylučuje provedení nezbytných prací na bezbariérovém zpřístupnění těchto míst.

Poté, co soud odmítl předchozí argumenty, poznamenal, že během jednání obec následně vzala zpět svou námitku proti bezbariérovému zpřístupnění místa, ale pokračovala ve svých námitkách proti konkrétním zvoleným plánům.

Soud sice poznamenal, že v zásadě neslouží jako alternativa k orgánům územního plánování, nicméně přezkoumal jednotlivá zohledněná hlediska – mezi něž patří technická složitost, vliv na životní prostředí z archeologického/ochranářského hlediska, snadnost použití a náklady – a shledal je přiměřenými a v souladu se zákonem.

Pokud jde o stavbu, soud rovněž vzal na vědomí závazek izraelských orgánů, že práce na výstavbě výtahové šachty budou prováděny pečlivě, za použití ručního nářadí a pod stálým dohledem pracovníka pro archeologii.

Nakonec soud poznamenal, že ačkoli je každodenní užívání Jeskyně patriarchů rozděleno mezi Židy a muslimy – Židé mají pravidelný přístup do relativně malých síní Abraháma a Sáry, Jákoba a Ley a na nádvoří mezi nimi a muslimové mají přístup do mnohem větší síně Izáka a Rebeky a na okolní nádvoří – existuje 10 dní v roce, během nichž je celá Jeskyně využívána pouze muslimy. V těchto dnech by kromě již existujícího bezbariérového přístupu do Izákovy a Rebečiny síně mohli muslimští věřící využívat i nová ustanovení.

Jak odhalila organizace Palestinian Media Watch, rétorika Palestinské samosprávy proti kroku zpřístupnit Jeskyni patriarchů bezbariérově zahrnovala dokonce obvinění Izraele ze spáchání „válečného zločinu“ a tvrzení, že se tento krok „rovná rozpoutání náboženské války“. Zatímco Palestinská samospráva tvrdí, že zpřístupnění Jeskyně patriarchů pro tělesně postižené je „judaizací“ tohoto místa, rozšířenou historii 3000 let staré židovské přítomnosti v Hebronu si je možné přečíst ve zprávě PMW.