Chanukové svíčky na Ukrajině plní dvojí roli, a to uprostřed rozsáhlých výpadků elektřiny.

Autor: Steve Lipman, JTA 18. 12. 2022 19:37

Ve dnech před Chanukou, která začala v neděli večer, se několik mužů a žen ze dvou konzervativních institucí v Izraeli vydá do malé židovské komunity v ukrajinském městě Černivci se zásobou potřebných věcí.

Uprostřed výpadků proudu způsobených ruskými útoky budou mít dobrovolníci k dispozici přikrývky a mikiny do mrazu, stejně jako menory a kipy pro účely náboženských obřadů.

Na 300 krabic chanukových svíček bude sloužit dvojím způsobem.

V těchto dnech v Černivcích, městě s přibližně 250 000 obyvateli (před válkou) na západě Ukrajiny, elektřina spíše nejde než jde. Svíčky tak budou více než jen odkazovat na příběh Makabejců – pomohou osvětlit židovské domovy v celém městě.

„Letos je opravdu důležité“ mít a používat chanukové svíčky, řekl v nedávném rozhovoru pro Zoom Lev Kleiman, vůdce městské konzervativní židovské obce.

Přestože je potřeba je naléhavá, „budeme svíčky držet až do Chanuky,“ dodal Kleiman a jeho slova v ruštině tlumočila rabínka Irina Gricevská, v Rusku narozená a v Jeruzalémě žijící „obvodní rabínka“ Schechterových institutů konzervativního hnutí a výkonná ředitelka jeho Midreshet Schechter Ukraine. Tyto organizace koordinují přepravu svátečních zásob do Černivců.

Mezi několika „kurýry“, kteří přivážejí potřebné věci židovským komunitám na Ukrajině, je i Gricevská, která tam za posledních deset měsíců podnikla několik cest. Na začátku války vyzývala Židy v jiných městech, aby se vydali do Černivců, které jsou daleko od intenzivních bojů na východní hranici.

Černivci, kteří za druhé světové války sloužili jako útočiště pro tisíce vysídlenců z jiných částí Sovětského svazu ohrožených nacistickou armádou, opět přitahují uprchlíky z celé země. Na začátku současné války Kleiman přeměnil svou synagogu na uprchlické centrum pro některé z milionů Ukrajinců prchajících z vlasti. Město se také stalo místem setkání světových náboženských vůdců, kteří odsoudili násilí a vyjádřili solidaritu s bojujícími Ukrajinci.

Město Černivci (svého času známé jako „Jeruzalém na Prutu“ pro sílu své židovské komunity), ležící na řece Prut, se nachází 25 mil severně od rumunských hranic a je domovem jedné z nejaktivnějších konzervativních komunit v zemi. Počet židovských obyvatel města se před začátkem války odhadoval na 2 000, včetně mnoha lidí, kteří přežili holocaust.

A dnes, po invazi? Číslo může být větší nebo menší, nikdo to nepočítá – ale některá západní města zaznamenala díky veškeré migraci nárůst počtu obyvatel.

„To nikdo neví,“ řekl Kleiman. „Mnozí odešli, ale mnozí přišli.“

Stejně jako v jiných ukrajinských městech, i v Černivcích migrovalo mnoho Židů – zejména ženy, senioři a děti, všichni kromě mužů v odvodním věku. Ale nepočítaně dalších přišlo na místo relativního bezpečí, buď si pronajali byty, nebo se ubytovali v těch, které zaštiťuje židovská obec. Většinu Židů v Černivcích nyní tvoří ti, kteří jsou osvobozeni od vojenské služby, řekl Kleiman. Jiní zůstali, aby byli se svými manžely a otci, kteří po začátku války vstoupili do ukrajinské armády, nebo aby se starali o své staré rodiče.

Navzdory příznakům války – vojákům s puškami a policistům na ulicích, prázdným regálům v obchodech kvůli nedostatku zboží, lidem spěchajícím do bezpečí, když uslyší sirény – tam podle Kleimana židovský život pokračuje. Nejaktivnějšími organizacemi ve městě jsou místní pobočka chasidského hnutí Chabad-Lubavič, sociální centrum Hesed Šošana podporované JDC a Kleimanova synagoga Kehillat Aviv (jeho oficiální titul je koordinátor), která sponzoruje každodenní židovské aktivity.

Synagoga, která se nachází v blízkosti centra Chabad, s nímž spolupracuje na humanitárních aktivitách, sídlí v malé dvoupatrové budově, v níž je kancelář, kuchyň a velký multifunkční sál. Kleiman říká, že chanuka v roce 2022 bude důležitější než v minulých letech, protože kromě schopnosti sbližovat lidi tento svátek také potvrzuje židovské přežití.

„Je tu mnoho paralel,“ řekl Kleiman o svátku a současné situaci své komunity.

Elektřina v Černivcích teče jen několik hodin denně a v noci nesvítí žádné pouliční osvětlení, a to díky neustálému ruskému bombardování ukrajinské infrastruktury a vládou nařízeným omezením, jejichž cílem je šetřit i to málo dostupných zdrojů.

Svátek světel bez světel? „To jsme ještě nikdy nedělali,“ řekl Kleiman a dodal, že Židé v jeho městě chápou symboliku tohoto svátku.

Někteří z nich podle Kleimana přijdou do synagogy na společné zapálení svíček. Jiní si zapálí svíčky doma v oknech. Stejně jako ve všech ostatních budovách v Černivcích i v Kleimanově kanceláři a bytě dochází k pravidelným výpadkům elektřiny, které jsou často předem ohlášeny.

„S pomocí Boží budeme mít brzy generátor“ – a v synagoze se bude nepřetržitě svítit a topit, řekl. Do té doby se on i ostatní obyvatelé Černivců budou třást. Během rozhovoru pro Zoom bylo ve městě 29 stupňů Celsia a lehce sněžilo.

Ačkoli v samotném Černivci žádné ruské rakety nespadly, některé se dostaly na předměstí a způsobily škody na infrastruktuře a inženýrských sítích v oblasti. Ruskému náporu neunikly ani další části země; před dvěma měsíci došlo k výpadkům ve více než 4 000 ukrajinských obcí, vesnic a měst a 40 % rozvodné sítě v zemi bylo ochromeno. Bombardování elektráren je významnou součástí plánu Vladimira Putina, jak s příchodem zimy využít ukrajinské počasí k zastrašování země. (Kromě svíček a dalších zásob posílají některé židovské skupiny také generátory a ohřívače).

Černivci, kde v minulých letech žili tak významní Židé jako herečka Mila Kunisová, zesnulý izraelský spisovatel Aharon Appelfeld, bývalý předseda Knesetu Yuli Edelstein a zesnulý básník a překladatel Paul Celan (rodným jménem Paul Antschel), mají v historii země čestné místo. V předvečer druhé světové války žilo ve městě asi 45 000 Židů, což byla asi třetina celkové židovské populace v zemi. Kolaborantské rumunské úřady, které oblast ovládaly, zřídily v Černivci ghetto, kam bylo internováno 32 000 Židů, včetně mnoha Židů z okolí, odtud byli Židé posíláni do koncentračních táborů v nedalekém Podněstří, kde jich 60 % zahynulo.

Třetina Židů ve městě válku přežila. Počet obyvatel vzrostl na přibližně 17 000, když koncem 80. let začala rozsáhlá migrace ze SSSR. Stejně jako mnoho měst v bývalém Sovětském svazu zažilo i Černivci po pádu komunismu a opětovném povolení otevřeného projevu judaismu mírné židovské oživení. Oživení bylo do značné míry podníceno příchodem emisarských párů Chabadu a programy sponzorovanými americkým Židovským společným distribučním výborem.

Ačkoli je však ortodoxní hnutí Chabad hlavním hybatelem židovského života na Ukrajině, v zemi je stále více přítomno i neortodoxní hnutí. Izraelská odnož konzervativního hnutí vyslala své první stálé zástupce na Ukrajinu před deseti lety. Organizace Masorti Olami se sídlem v Jeruzalémě sponzoruje síť synagog, škol, táborů, mládežnických skupin a košer certifikačních služeb po celé Ukrajině. Před několika desetiletími navštěvoval Kleiman denní školu Midreshet Jerušalajim v Černivci a tábor Ramah Ukrajina.

Kromě toho Světový svaz progresivního judaismu reformního hnutí založil v zemi 10 kongregací, hnutí odhaduje, že se k němu hlásí 14 000 ukrajinských Židů.

Na jihozápadě Ukrajiny jsou dnes nudné dny. Televize a rádio jsou k dispozici pouze tehdy, když je k dispozici elektřina, a internetové a mobilní služby jsou stále poruchové. Kleiman označuje válku za zkoušku odvahy lidí, za podnět k jejich rostoucí národní jednotě. Mnozí z nich na znamení solidarity změnili jazyk, ve kterém se baví, z ruštiny, která byla za sovětských časů lingua franca, na ukrajinštinu.

Nikdo z černivské židovské komunity nehladoví, řekl Kleiman. V synagoze jsou k dispozici košer potraviny a dobrovolníci vozí zásoby lidem, kteří nemohou cestovat. Celkově je podle něj morálka židovské komunity dobrá. Rodilí členové komunity se „navzájem podporují“, zatímco někteří lidé z jiných částí země, odloučení od svých rodin, s menšími osobními vazbami, jsou deprimovaní, řekl.

V krabicích s materiály, které má rabínka Gricevská přivézt z Izraele do Černivců, jsou také drejdly v izraelském stylu, jejichž hebrejská písmena znamenají slova „Nes gadol haya po“: „Zde se stal velký zázrak.“ Na drejdlech používaných v diaspoře je poslední slovo obvykle šam, „tam“.

Jazyková symbolika v zemi v obležení je jasná, řekl Kleiman, který plánuje vysvětlit toto poselství členům komunity, kteří si drejdl odnesou domů.

„Já tomu rozumím – oni tomu budou rozumět také,“ říká. „Doufám, že se zázrak stane i na Ukrajině.“