Finanční prostředky na letenky a další podporu shromáždili křesťané a Židé z celého světa.

Autor: Maayan Hoffman 26. února 2023

„Sním o tom, že znovu uvidím své děti a vnoučata,“ řekla 63letá Jelena, když se chystala nastoupit do charterového letadla z moldavského Kišiněva do Tel Avivu. Let organizovaný Mezinárodním společenstvím křesťanů a Židů a Židovskou agenturou měl dopravit Jelenu, jejího manžela a dalších 88 židovských uprchlíků do Izraele, kde se modlili, aby mohli začít nový a bezpečnější život.

„Před válkou mě často navštěvovala vnoučata. Teď sledují zprávy a dělají si o mě starosti. Nechci, aby si dělaly starosti. Chci být s nimi,“ řekla pro ALL ISRAEL NEWS Jelena z Kyjeva.

Ona a její spolucestující prožili posledních 12 měsíců války, která začala 24. února.

Někdy docházelo k denním raketovým útokům. Kvůli poškozené kritické infrastruktuře byli až 22 hodin denně bez elektřiny. Vody byl takový nedostatek, že byli nuceni cestovat na obecní stanici a plnit si obří džbány na pití.

Její děti se do Izraele přestěhovaly před osmi lety, ale ona s manželem zůstali, aby se postarali o jeho starou matku, která na podzim zemřela. Jelena říká, že si nikdy nedokázali představit, jaké trauma jim válka za posledních 12 měsíců přinese.

„Tolik mě bolí, i když mám jen popsat, co se stalo,“ řekla plačící Jelena. „Seděla jsem ve svém domě a venku jsem slyšela výbuchy. Znám mladé lidi, kteří šli bojovat a zemřeli. Snažila jsem se žít dál, ale plakala jsem.“

Řekla, že bydlí v 15. patře výškové budovy bez elektřiny a tekoucí vody. Sotva mohla sejít dolů, protože bez elektřiny nefungoval výtah a cesta zpět nahoru byla náročná.

„Trpěli jsme ve tmě,“ řekla.

Shromažďování z národů

Od začátku války se do Izraele přistěhovalo asi 15 000 Ukrajinců. Největší příliv, většinou starších žen a dětí, přišel během prvních měsíců po útocích. Podle IFCJ však je stále tisíce Židů, kteří usilují o přestěhování z Ukrajiny do Izraele. Jejich doklady se vyřizují přes hranice v zemích jako Moldavsko ve spolupráci s izraelskou vládní organizací Nativ a ministerstvem pro aliju a integraci.

Jen od začátku války pomohlo společenství více než 5 000 přistěhovalců, a to téměř 30 standardními charterovými lety, dvěma dalšími smíšenými charterovými lety pro přistěhovalce a pacienty upoutané na lůžko a sedmi malými zdravotnickými lety řízenými ve spolupráci s izraelskou mezinárodní pátrací a záchrannou jednotkou ZAKA.

Finanční prostředky na tyto lety a další podporu byly získány od křesťanů a Židů z celého světa.

Dalším účastníkem charterového letu byl čtyřiatřicetiletý Oleksiimr Šukarat, jehož široký úsměv přilákal mnoho cestujících.

„Jedu do Izraele, protože jsem Žid,“ řekl Shukarat pro ALL ISRAEL NEWS. „Izrael mám opravdu rád a chci do něj přivézt své kontakty a co nejvíce židovskému státu pomoci.“

Pouliční umělec, který v posledních letech pomaloval více než 100 metrů čtverečních zdí. Řekl, že chce v Izraeli uspořádat festival pouličního umění. A doufal, že jednoho dne bude moci malovat s izraelským prezidentem Isaacem Herzogem.

„Myslím, že se to stane,“ řekl.

Lev Vikneanski se znovu setkal se svou 101letou matkou, kterou neviděl od roku 2016. Rodina udělala aliju (emigrovala do Izraele) před více než 30 lety a jeho děti už dávno odešly z Ukrajiny do Izraele a Londýna. Stejně jako Jelena, i on se svou ženou zůstal, aby se postaral o svou starou matku. Na rozdíl od Jeleny však ve Vikneanského případě zůstala jeho žena na Ukrajině.

„Když začala válka, přemýšleli jsme o odchodu z Ukrajiny,“ řekl Vikneanski. „Ale pak moje žena řekla, že nemůže opustit svou matku. Tak jsme to odsunuli. Pak už jsme to, ale nemohli odsunout.“

„Jsem šťastný i smutný zároveň,“ řekl pro ALL ISRAEL NEWS. „Jsem šťastný, že vidím svou rodinu, kterou jsem tak dlouho neviděl, ale zároveň jsem smutný, protože moje žena (41 letá) zůstává vzadu a já nevím, kdy se jí podaří přijet.“

Vikneanského matka přežila holocaust. Podle jeho slov jen o vlásek unikla válce, když ji chytili ukrajinští kolaboranti. Řekl, že až do války na Ukrajině nikdy plně nepochopil, co to znamená přežít.

„Teď mám svůj zázrak,“ řekl.

Podle statistik, které sdílelo Společenství, se přistěhovalci v letadle navzájem velmi lišili: pět přistěhovalců bylo mladších šesti let a 21 starších 60 let. Imigranti se pohybovali na 27 místech po celém Izraeli: Z toho 59 do severního Izraele, 17 do Haify a okolí, 23 do středního Izraele a 11 na jih.

Katarina, která nedávno dokončila vysokou školu, uvedla, že hledá uplatnění v izraelských špičkových technologiích. Její rodina odešla do Izraele, když začala válka, ale ona zůstala, aby získala diplom na kyjevské Národní univerzitě Tarase Ševčenka. Pak však Rusové školu bombardovali.

„Už nemá žádná okna,“ řekla Katarina. „Není kde studovat.“

Navíc uvedla, že ruská raketa dopadla jen 100 metrů od jejího domu a zanechala ji ve strachu. Zároveň však ví, že i Izrael se potýká s terorismem.

„Mám dvě země,“ řekla ALL ISRAEL NEWS, „jednu svých rodičů a druhou své duše. Izrael byl tak dlouho ve válce. Nyní je ve válce i Ukrajina. Je to tak bolestné, že obě země, které miluji, jsou v boji.“