Nyní, když nad námi všemi visí stín války, si již nemůžeme dovolit luxus „slušnosti“ nebo „vyváženosti“. Nyní je čas říkat pravdu. Musíme začít nahlas říkat to, o čem v hloubi duše víme, že je pravda.

Autor: Elie Mischel 27. října 2023

Ze’ev Jabotinskij jednou popsal rozhovor s Dr. Maxem Nordauem, Herzlovým partnerem při zakládání sionistického hnutí. Frustrován pasivitou židovského národa v době, kdy bylo zoufale zapotřebí, aby Židé dosáhli své vlasti, se Nordaua zeptal, jak je možné, že Židé nic nedělají. Nordau mu vysvětlil: „Židé se neučí rozumem, ale z katastrof. Nekoupí si deštník jen proto, že vidí na obloze mraky, počkají až promoknou a dostanou zápal plic – pak se rozhodnou.“

My Židé jsme v dobrém i zlém zatvrzelý národ. Naše tvrdohlavost je zdrojem naší síly a klíčem k našemu přežití. Zároveň to však znamená, že jsme často pomalí žáci, kteří lpí na ideologiích a iluzích, jež byly dávno rozbity ošklivou realitou tohoto stále ještě nevykoupeného světa.

Náboženští Židé nejsou výjimkou. „Kdo je slepý, ne-li můj služebník, a hluchý jako můj posel, kterého pošlu?“ (Izajáš 42,19).

I poté, co 7. říjen odhalil odporné zlo našich nepřátel a jejich příznivců milujících genocidu po celém světě, příliš mnoho z nás odmítá vyvodit logické a nezbytné závěry. Nyní, když nad námi všemi visí stín války, si však již nemůžeme dovolit luxus „slušnosti“ nebo „vyváženosti“. Nyní je čas říkat pravdu. Musíme začít nahlas říkat to, o čem v hloubi duše víme, že je pravda.

Imaginární „nevinní Palestinci“

Několik týdnů před 7. říjnem mi přes WhatsApp napsal jeden můj dobře naladěný přítel – říkejme mu Daniel – který žije v New Yorku:

„Neobviňuji Palestince obecně, spíše jejich vedení a další ‚spojence‘, kteří je nechali v situaci, kdy kromě terorismu nemají moc jiných možností, jak fandit… V jakou alternativu může průměrný Palestinec věřit pro své děti?… Vůdci jsou odpad a teroristé jsou odpad, ale je spousta lidí, kteří prostě chtějí lepší život pro své děti, a jedinou možností, kterou vidí jako možnou, je ozbrojený odpor. Není to takový rozdíl oproti tomu, jak jsme to viděli ještě nedávno. To ale neznamená, že je to správné, je to prostě normální a my bychom se měli snažit poskytnout lepší alternativu, protože nikdo jiný to nedělá…“

Od 7. října Daniel jen utvrdil svůj názor, že většina Palestinců jsou dobří lidé, kteří jen chtějí lepší život pro své rodiny. Když moje rodina utíkala do našeho protiatomového krytu, četl jsem od něj další texty, v nichž tvrdil, že na vině je pouze Hamás a další teroristické skupiny.

Chápu touhu tomu věřit. Měl jsem doma arabské dělníky a alespoň někteří z nich se mi zdáli přátelští. Chceme věřit, a já nejsem výjimkou, že Palestinci jsou dobrý národ ovládaný zlými teroristy. Kéž bychom je mohli osvobodit od jejich vedení!

Uvažovat o alternativě – že jsou vinni oni sami – je pro dobré Židy děsivé a těžko vstřebatelné. Židé jsou vychováváni k laskavosti a milosrdenství; je pro nás těžké uvěřit, že průměrné palestinské matky a otcové vychovávají své děti k nenávisti a vraždění Židů jen proto, že jsou Židé. Jsme zvyklí dívat se dovnitř, obviňovat sami sebe. A tak se Daniel přesvědčil o uklidňujícím vyprávění, že většina Palestinců je nevinná.

Ale teď není čas na zbožná přání. Náš život závisí na tom, zda se na svět díváme jasně a zda se díváme zlu do očí. Když žijete v Judeji jako já, obklopeni statisíci Arabů, není to žádná nadsázka. A v těchto dnech, kdy masové davy Palestinců a jejich příznivců volají po genocidě Židů po celé Americe, ohrožují bludné perspektivy, jako je Danielova, i životy amerických Židů.

Kdo jsou doopravdy tito „nevinní“ Palestinci?

Teroristé z Hamásu nepadají z nebe. Teroristé Hamásu – a podle zpráv se jich v tunelech v Gaze skrývá přes 40 000 – byli vychováni a vzděláni ve společnosti mužů, žen a dětí, která je posedle zaměřena na vraždění Židů a vymazání Izraele z mapy.

Jaká kultura produkuje tisíce mužů, kteří se hrdě natáčejí na video, jak znásilňují dospívající dívky, než je popraví? Jaká společnost oslavuje vrahy dětí, kteří pálí těla svých dětských obětí a korunují je jako hrdiny? Teroristé nejsou provinilá menšina, která terorizuje nevinnou většinu. Nejsou to „osamělí herci“, ale spíše poslové a zástupci svého národa – stejně jako já jsem zástupcem a poslem židovského národa.

V roce 2006 v demokratických volbách získal Hamás – teroristická skupina, jejíž charta otevřeně vyzývá ke genocidě Židů a likvidaci Izraele – většinu 74 ze 132 křesel v Palestinské zákonodárné radě. Podle průzkumu Washingtonského institutu z července letošního roku se 57 % Palestinců v Gaze vyjádřilo o Hamásu pozitivně, a to navzdory zkáze, kterou v pásmu Gazy způsobil. Hamás je nepochybně vyvoleným a preferovaným vůdcem obyvatel Gazy.

Velká většina Palestinců podporuje terorismus a vraždění Židů, což bylo opakovaně prokázáno průzkumy. Po letošní vraždě židovských bratrů Hallela a Yagela Yanivových v Huwaře ukázal průzkum Palestinského centra pro výzkum politiky a vyšetřování (PCPSR), že 71 % Palestinců uvedlo, že vraždy podporuje. Další průzkum PCPSR ukazuje, že v poměru 58 % ku 20 %,

Palestinci by dali přednost obnovení intifády. „Od řeky k moři“ není heslo Hamásu. Je to palestinské heslo. To jsou ti „nevinní“ Palestinci, o kterých neustále slyšíme v médiích!

Pokud vás však čísla nedojímají, zvažte následující: Od 7. října izraelské úřady zadržely a vyslechly více než 4 000 gazanských Arabů, kteří měli pracovní víza v Izraeli a pracovali v obcích, kde teroristé z Hamásu páchali svá nelidská zvěrstva. Tito „obyčejní Palestinci“ jsou lidé, kteří poskytovali Hamásu potřebné zpravodajské informace. Existují zprávy o tom, že bývalí pracovníci zmapovali komunity, do kterých vtrhli, a identifikovali domy bezpečnostních pracovníků, které rodiny měly psy, a dokonce i to, kolik dětí žilo v jednotlivých domech.

Washington Free Beacon informoval o davu obyčejných Palestinců, kteří se 7. října spontánně připojili k vraždění, znásilňování a únosům nevinných Židů. Tisíce gazanských civilistů vtrhly do izraelských měst na pomoc Hamásu, kde stínaly hlavy židovským dětem a znásilňovaly židovské ženy. To je skutečnost, kterou potvrdil mluvčí IDF Jonathan Conricus.

Gadi Yarkoni, který byl zvolen starostou regionální rady Eškol za středolevou stranu Modrá a bílá, přišel během války v Gaze v roce 2014 o nohy při minometném útoku. Jeho idealismus byl otřesen: „Druhá vlna Arabů, která přišla do země, byla stejně krutá jako teroristé z první vlny. Viděli jsme, že to nebyl jen Hamás, kdo nás přišel vyvraždit. Byli to všichni obyvatelé Gazy, včetně lidí, kteří pracovali v našich kibucech.“

V izraelských Channel 12 news reagoval Jarkoni na tvrzení televizní moderátorky, že většina Palestinců je nevinná, slovy: „Změnil jsem se. Nemluvím jako vy. Nevím, co se děje s našimi rukojmími a pohřešovanými lidmi. Jejich rodiny pláčou a lidé v Gaze, o kterých jsme si kdysi mysleli, že jsou dobří, jsou za to zodpovědní. Nejde jen o Hamás a Islámský džihád. Tito obyčejní lidé z Gazy unesli naše občany.“

„Ubohé matky“ z Gazy nejsou nevinné. Novinář Jotam Confino informoval o teroristovi Hamásu, který v den útoku volal své matce. „Vlastníma rukama jsem zabil deset Židů. Používám telefon mrtvé Židovky, abych ti teď zavolal.“ Jeho matka mu odpověděla: „Ať tě Bůh ochraňuje.“

Ačkoli to média ignorují, Arabové v Judeji a Samaří dali jasně najevo, že stojí na straně Hamásu. V arabských vesnicích sousedících s židovskou obcí Karmei Tzur v Judeji se opakovaně rozezněly falešné raketové sirény z reproduktorů vysokou hlasitostí, aby vyděsily své židovské sousedy. Muezíni z jejich místních mešit otevřeně troubí výzvy k pomstě a vraždění Židů. Slovy Šlomo Ne’emana: „Arabové z Judska a Samaří se rozhodli postavit na stranu těch nejodpornějších vrahů, kteří dnes chodí po zemi.“

Kdyby izraelští vojáci a dobrovolní strážci, kteří chrání mé město Efrat před Araby z nedalekého Betléma, opustili svá stanoviště, pochybuje snad někdo, že by tisíce – desetitisíce – „nevinných Palestinců“ zaútočily na Efrat a všechny nás povraždily?

Dr. Einat WIlfová, bývalá členka Strany práce a samozvaná feministka a ateistka, je ochotna vidět to, co tolik věřících Židů odmítá přijmout. „Říkají nám, že většina Palestinců Hamás nepodporuje. Velmi dobře. Kde jsou tedy rozsáhlé palestinské protesty požadující, aby Hamás okamžitě a bezpodmínečně propustil unesená rukojmí – děti, batolata, prarodiče, civilisty? Kde je tedy jediný palestinský protestující stojící na Times Square nebo Trafalgar Square s nápisem „Ne mým jménem“? Kde je jediný palestinský intelektuál, který napíše článek vyjadřující hluboké zahanbení nad tím, že ve jménu „Svobodné Palestiny“ a „Od řeky k moři“ byly provedeny činy největší krutosti v dějinách lidstva? Pokud OOP, Fatah a Palestinská samospráva zastupují umírněné Palestince, kde je ten křik? Zděšení? Srdceryvné odsouzení? Proč musí být bezvýsledně vyvíjen mezinárodní tlak, který se snaží vyvolat alespoň jejich bledý stín? Pokud Hamás nemá podporu v Gaze, kde je tedy Palestinec v Gaze, který vystoupí s informacemi o rukojmích? I v nacistickém Německu, když někteří Němci pochopili, že Hitler přináší jejich zemi katastrofu, se našli tací, kteří se ho pokusili zavraždit. Kde jsou Palestinci v Gaze, kteří zakročí proti Hamásu? A proč je instinktivní reakcí tolika lidí na tyto otázky výmluva, proč se ani jedna z těchto věcí nedá očekávat od žádného Palestince kdekoli?“

A co izraelští Arabové, problém třetí koleje Izraele, o kterém se nikdo nechce zmiňovat? Copak jsme zapomněli na povstání z května 2021, kdy se tisíce izraelských Arabů vzbouřily a ničily židovské čtvrti a synagogy? Zapomněli jsme, že většina izraelských Arabů volí strany podporující terorismus, jako je Společný seznam?

Dne 19. října zahájili izraelští arabští řidiči autobusů společnosti Extra v Jeruzalémě stávku. Tvrdili, že jejich stávka je reakcí na incident, při kterém jeden z cestujících před řidičem proklel Mohameda. Na výmluvném videu je vidět, jak se zástupce obce řidičům dlouze omlouvá, načež vůdce arabských stávkujících nařídil řidičům, aby se vrátili do práce. Pak však přešel do arabštiny a řekl pravdu: že stávkují na podporu teroristů z Hamásu.

Přesto si stále něco nalháváme. Tak zoufale chceme věřit, že Palestinci jako národ chtějí mír. A nejde jen o mého přítele Daniela.

Městská rada v Teanecku ve státě New Jersey zřejmě pije stejný nápoj. Ve svém prohlášení v reakci na masakr ze 7. října rada prohlásila: „VZHLEDEM K TOMU, že činy Hamásu nereprezentují palestinský lid ani celou mezinárodní muslimskou komunitu; a VZHLEDEM K TOMU, že městská část uznává, že obyvatelé trpí, mají bolesti a potřebují soucit a porozumění…“. Pokud nemáme jasno v pravdě my, můžeme očekávat, že nám porozumí pohané?

Velká tragédie dohod z Osla byla postavena na tomto klamu „nevinných Palestinců, kteří chtějí mír“. Za posledních 30 let zemřely tisíce Židů, protože jsme odmítli přijmout pravdu. Nemůžeme porazit nepřítele, kterého odmítáme vidět.

Vrchní rabín Safedu, rabín Šmuel Elijahu, nedávno napsal: „Věřili jsme, že když hada dostatečně jemně a laskavě pohladíme, promění se v beránka. Ale když hada pohladíte, uštkne vás. Kolik Židů ještě musí zemřít, než si uvědomíme, že had je skutečně had?“.

Proč nám Bůh přikázal, abychom si po všechna pokolení připomínali Amálekův útok, přestože Amálek jako národ přestal existovat před tisíci lety? Domnívám se, že Bůh předvídal, že jeho lid bude mít problém čelit bolestné pravdě o zlu. Poučení z Amáleka nespočívá v tom, že bychom prakticky mohli nebo měli zabíjet miliony Palestinců. Poučení z Amáleka spočívá v tom, že společnost může být tak zkažená, tak nemocná a zlá, že je hodna zničení.

Čelíme Amálekům – a není to jen Hamás. Většina Palestinců podporuje vraždění židovských dětí. V masových desetitisícových davech oslavují Arabové po celé Judeji a Samaří. Tento takzvaný „palestinský lid“ je lidem zla.

Danieli, můj drahý pětiměstský příteli, který tak hluboce věříš v dobrotu palestinského lidu, odpověz mi, prosím, na tuto otázku: Kdybys žil v jižním Izraeli, kdybys osobně znal 1 400 brutálně zavražděných lidí – mnoho z nich „nevinnými Palestinci“ – věřil bys stále v základní dobrotu palestinského lidu? Sledovali byste jejich oslavy v ulicích Betléma a Jeninu a zachovávali si iluzi, že jde o dobrý lid, který skutečně chce mír? Jste ochotni otestovat svou víru v nevinnost Palestinců tím, že se sami a beze zbraně projdete po kterékoli palestinské vesnici? Jak dlouho by jim trvalo, než by vás povraždili? Pět minut? Sedm minut?

Samozřejmě existují výjimky. Existují dobří jednotliví Arabové, kteří chtějí žít v míru. Ale ten národ, ta společnost, jsou zlé. Musíme jasně říkat tuto pravdu!

Co to prakticky znamená pro budoucnost Izraele?

Gaza, Judea a Samaří musí být zbaveny zkažených a zlých lidí. Musí odejít, ať tak či onak. Evropské země přijaly za posledních 8 let desítky milionů uprchlíků. Několik milionů Gazanů by mělo být při rozdělení mezi mnoho národů relativně snadno absorbovatelných.

My v Izraeli musíme přestat zaměstnávat tyto lidi v našich domovech a podnicích. Pokud to bude nutné, musíme do Izraele přivést 100 000 zahraničních pracovníků, kteří budou vykonávat práci, kterou Židé dělat nebudou. Těmto zlým lidem nesmíme dát žádnou motivaci, aby zůstali. Nestane se to ze dne na den, ale musíme zahájit proces jejich odstranění ze země. Buď my, nebo oni; závisí na tom naše životy.

„Nevyženete-li však obyvatele země před sebou, pak ti, které tam necháte, budou jako ostny ve vašich očích a trny ve vašich bocích a budou vás trýznit v zemi, v níž se usadíte“ (Bamidbar 33,55).

Příliš dlouho jsme ignorovali Boží vůli a zaplatili jsme za to neuvěřitelně bolestivou cenu.  Je čas činit pokání – kvůli Němu i kvůli nám samotným.

„A v onen den uslyší hluší slova knihy a z temnoty a ze tmy uvidí oči slepých“ (Izajáš 29,18).

Kéž ten den přijde brzy.

Elie Mischel je ředitelem pro vzdělávání ve společnosti Israel365.