Druhý pokus o záchranu.

V hlavním velitelském bunkru v El Al bylo jasné že je zle. Vypadalo to bezútěšně. Ansbacher opět hlásil, že mu dochází munice a že záchranná mise skončila katastrofou. Poručík Jicchak Kanaan, 23letý velící důstojník roty A, vyhodnotil situaci a požádal Yaira, aby ho do Tel Saki poslal s cílem obklíčené vyprostit a potvrdit zničení první záchranné mise.

Kanaan věří, že ačkoli je oblast nyní pod kontrolou Syřanů, dokázal by se s malou skupinou protáhnout a pomoci. Yaiar si uvědomil, že v celé oblasti nejsou žádné další síly IDF a je to poslední možnost. Dal svolení. Kanaan vysvětlil vojákům o co půjde, a řekl že potřebuje 6 dobrovolníků. Přihlásili se všichni, vybral jich nakonec 11 a s posledním OT vyrazil k Tel Saki.

Odsud přijela druhá záchranná mise. V pozadí před sily je vrak izraelského OT a dalšího tanku 188. tankové brigády Barak

Ansbacher, který sledoval, jak se k němu Kanaan přibližuje z jihu, viděl, že jede přímo do cesty silné syrské skupině tanků a pěchoty a navedl ho tak, aby přijel od východu, kde byla větší šance na průnik. Když Kanaan a jeho lidé dorazili z hřebenu stal se terčem napřed jednoho a potom více syrských tanků. Do palebného útoku se rychle zapojila i syrská pěchota. Kanaanovi vojáci seskočili z OT a bez váhání zahájili útok. Syrská pěchota se dostala do zmatku ale rychle se vzpamatovala a když dorazilo několik dalších syrských tanků, vrátila se do prostoru a v krátké bitvě proti přesile zanikla i tato mise. Pět parašutistů bylo zabito, zbytek, různě těžce zraněných mužů se dokázal dostat do bunkru.

Osamocený, vážně zraněný poručík Meir Brukental se plazil na západ mezi syrskými tanky a podařilo se mu dostat do bunkru El Al, kde hlásil Carovi, že Kanaan je těžce raněný, a skrývá se v oblasti Tel Saki. Mezitím Syřané stále útočí na bunkr. Ten se přes nedostatek munice drží a posádka je posílena několika dalšími opěšalými tankisty.

Vstupní areál do bunkru na Tel Saki

Ansbacher se smířil s tím, že pro vojáky na stanovišti Tel Saki končí možnosti odolávat. Rozhodne shromáždit všechny uvnitř malého bunkru a připravit se na závěrečnou bitvu, přičemž hlavní cíl bude působit maximální ztráty Syřanům. Nařídil výsadkářům zničit všechny utajované mapy a komunikační prostředky, a vylezl i na svůj prostřílený OT aby zničil palubní kulomet. Zaujali pozice u dvou vchodů do bunkru.

Ansbacher se spojil s Yairem a jménem svým a vojáků, kterým velel se rozloučil. Poděkoval všem co se pokusili jeho a jeho může zachránit, vyjádřil lítost nad mnoha padlými, co při těchto pokusech zahynuli.

Jeho poslední slova se stali součástí legendy IDF:
„Veliteli, tady je Calcium616B. Zašlete všem naše pozdravy. Už se neuvidíme. Zašlete naše nejlepší přání našim rodinám, děkujeme za všechno znovu a znovu.“

A poté úplné ticho. Syřané, naslouchající frekvenci IDF, mají podezření, že jde o trik, a najednou zahájí na bunkr mohutnou palbu. Ansbacher dává rozkaz zbývajícím parašutistům zaútočit na syrské síly zezadu, ale když se připravovali na výpad z bunkru, v blízkosti parašutistů explodovalo několik syrských granátů. Naštěstí jejich ničivou sílu pohltí těla dříve padlých kamarádů, ale plán selhává a následuje návrat do bunkru. Syřané začali střílet z RPG a pokračovali v házení granátů. Dva další muži vojáci jsou zabiti, zbytek je zraněn. Ansbacher je podruhé zraněn a předtím, než ztratí vědomí, vydá pokyn svému zástupci Avitalovi, aby se někdo dobrovolně vydal ven z bunkru, vzdal se Syřanům a prohlásil se za posledního izraelského živého vojáka.

Zde je vidět význam opevnění na Tel Saki – takový skýtá výhled na východ, vstříc Syřanům

Vojáci IDF si jsou dobře vědomi, že to znamená stát se válečným zajatcem v Sýrii. Smrt je obvykle lepší, protože Syřané jsou známí nelidským mučení zajatců. Všichni vědí, že ten kdo to udělá skončí ve vězení syrské tajné služby a bude možná umučen.

Někdo to ale musí udělat, jinak všichni zemřou. Yitzhak Nekerger, příslušník obrněného sboru IDF, vstane, vystoupí z bunkru a před očima Syřanů se otočí dovnitř v okamžiku, kdy bunkrem otřese výbuch. Vzdá se a syrskému důstojníkovi arabsky sdělí, že je poslední obránce, zbytek posádky že zahynul.. je zbit, prohledán a poslán do Damašku.

Uvěří Syřané jeho slovům? Nikdo v bunkru si nemůže být jistý. Od této chvíle začínají dlouhé hodiny osamělosti a bezmocnosti bez munice, vody a jídla. Vojáci se modlí a vzpomínají na staré mýty o Masadě a o Davidovi, který porazil Goliáše. Jak hodiny plynou, stále jasněji jim dochází, že jsou uvězněni v malém bunkru na území, které dobyla Sýrie, obklopeni tisíci nepřátelských vojáků.

Bez vysílaček uvnitř bunkru vše vypadá beznadějně. Ale dva vojáci dostanou odvážný nápad.  Vylézt z úkrytu, proplížit se mezi Syřany a dosáhnout jednoho z izraelských tanků, které stojí vyřazené z boje okolo. Tankovou vysílačkou zkusit navázat kontakt s bunkrem v El Al a pokusit se najít vodu pro velmi žíznivé a hladové kamarády i sebe. Stalo se. Shlomo Avital, výsadkář a jeden příslušník tankové posádky, se pod rouškou tmy proplížili ven, proplazili se mezi Syřany a dostali se k opuštěnému tanku IDF ve spodní části kopce.

Rádiová síť IDF náhle ožívá a Avital hlásí El-Al, že jsou naživu, ale vážně zraněni, a žádají o okamžitou záchranu. Yaair dává pokyn Avitalovi, aby vydrželi, protože posily IDF jsou na cestě. Vracejí se do bunkru, nesou něco málo vody a hlavně přinášejí dobré zprávy: Byli vyslechnuti, zpráva byla přijata. Záchrana je na cestě.

Zničený syrský obrněný transportér BTR-50

V pondělní ráno si obklíčení všimli, že syrské síly provádí doposud nevídané chaotické přesuny. Ansbacher žádá tankisty aby zkusil odhadnou co se děje, ale ti si nedokázali udělat reálný obrázek dění. Mohou jen doufat. Syřané najednou znovu začali střílet na bunkr. Poté přišla syrská pěchota a naházela kam se dalo ruční granáty a následně Syřané opustili celou oblast.

Záchrana

Na bunkru El Al, Yair a jeho tři muži vyšplhali na temeno opevnění a sledovali, jak syrská armáda zastavuje 300 metrů od jejich pozice. Země se otřásá pod tíhou množství těžké techniky. Pohybuje se volně a Yair má obavu, že Tel Saki nakonec opravdu zaniklo. Jeho další pozice označená 116Y se ale drží, a on pořád hledá možnosti jak Tel Saki zachránit.

Nečekaně dostal posilu. Dorazilo po velmi dobrodružné cestě 7 jeho vojáků, co před vypuknutím války odjeli na dovolenou. Mezi nimi i praporní lékař Michael Gundel.

Yair vyvinul maximum úsilí k tomu, aby vyprostil obklíčené stále bojující vojáky na stanovišti 116Y a přivezl domů i padlé obránce z Tel Saki. Výsadkáři na postu 116Y, kteří bojovali tři dny, se uzamkli v dobře opevněných podzemních bunkrech a navzdory pokračujícím pokusům Syřanů se udrželi.

Těžce otřesené síly IDF ale v uplynulém čase dokončují mobilizaci a na Golany přijíždí tankové síly dvou mobilizovaných tankových divizí generálů Peleda a Lanera. Tito zkušení veteráni tankových bojů nečekali na to, až se dají dohromady celé brigády a vyslali na Golany samostatné tankové čety a roty, aby zachránili maximum ze zničených 7. tankové brigády a 188. tankové brigády Barak, výsadkářů a pěchoty brigády Golani. Laner dokonce musel osobně zastavit z Golan ustupující pěchotu s lehkou technikou, která bez velení a podpory ztratila bojeschopnost a utíkala.

V pondělí 8. října, se do El Al dostalo šest hodně v boji potlučených tanků M4 Sherman. Yair vydal pokyn, zaútočily na Syřany, a tím připravili cestu pro jeho malý konvoj, který sestavil pro záchranu svých lidí. Stalo se, ale těch šest tanků se dostalo do střetu s asi 10ti násobnou přesilou a přes zuřivou palbu, která Syřany stála velké ztráty, byly vyřazeny z boje.

Zničená syrská houfnice D30, ráže 122mm sovětského původu. Velmi kvalitní zbraň.

Přicházejí další tanky IDF a s nimi průzkumná jednotka 205. obrněné divize IDF. Má rychlé džípy, kolopásy M3 a její velitel s Yairem řeší, jak sestavený konvoj dvou sanitek, 5 OT a 4 džípů prohodit přes křídlo nyní už ustupující syrské armády a s využitím zmatku co vyvolají provést záchranou operaci.

Konvoj ale má smůlu. Ty dva kilometry co musí ujet, mu trvají hodinu a je pod palbou jak Syřanů tak i dělostřelectva IDF, které o něm nic nevědělo. Jedna ze sanitek je zasažena.
Celá oblast se stále hemžila Syřany. Konvoj dosáhl úpatí kopce Tel Saki a bylo jasně vidět udivené syrské vojáky, jak se kryjí před dělostřelectvem IDF.

Yair vydává pokyny nadporučíkovi  Haimovi Kudnovi aby vzal 3 výsadkáře a přiblížil se k temeni kopce ze syrské strany a vrcholek obsadil, což umožní práci při shromažďování mrtvých. Kudna s Danem Almagorem, Meirem Brukentalem a Yitzhakem Iizmanem to provedli a po krátké bitvě je vrch Tel Saki zpět v rukou IDF. Yair shromáždil parašutisty a instruoval Dana Almagora, aby identifikoval své přátele a prozkoumal mrtvá těla, a aby zjistil, že nejsou zaminována. Všude kolem stále probíhal boj.

Opevnění na temeni pozorovacího a opevněného postavení na Tel Saki.

V blízkosti stále doutnajících OT první a druhé záchranné mise nacházejí těla svých přátel, válečníků, kteří bojovali až do své smrti. Průzkumná jednotka 205. obrněné divize IDF vyjela na vrchol Tel Saki a jeden z jejich vojáků zakřičel do bunkru: „Jsou uvnitř nějací tankáni?“

K jejich údivu se ozval z útrob bunkru pohyb a tiché hlasy. Z trosek začal vylézat proud těžce zbídačených obránců, kteří měli být mrtví… Po nekonečných hodinách obléhání, hladovění, utrpení ze zranění, věděli, že přežili. Osamělý vrtulník přistál uprostřed bojové zkrumáže a podařilo se mu přepravit čtyři nejvážněji zraněné vojáky do blízké nemocnice.

Ansbacher vypráví o záchraně: „Stále jsem upadal a probouzel se z bezvědomí.  Ztratil jsem smysl pro čas a čím déle jsme čekali, tím víc jsme ztráceli naději … potom jsme slyšeli tanky pohybující se blízko nás … a najednou slyšíme kroky v jižním vchodu. Všichni jsme se chystali střílet se zbraněmi a granáty v rukou. A pak se ozvala v hebrejštině otázka:„ Jsou tady vojáci obrněného sboru?“

Po válce byl Avital, který převzal velení v Tel Saki poté, co byl Ansbacher těžce zraněn, vyznamenán Medailí cti za odvahu. Medaili cti získal také Beni Hannani, který vedl první záchrannou misi a zemřel při pokusu o záchranu svých přátel. Zion Azar na postu 116 získal Medaili cti za převzetí velení poté, co byl zraněn velící důstojník. Yoram Yair, později se stal čtyřhvězdičkovým generálem a neustále hovořil o srdnatosti příběhu Tel Saki.

Almagor společně s Ansbacherem a Leizi Agasi vzali za své životního poslání, zajistit, že hodnoty, pro které jeho přátelé žili a zemřeli, nikdy nezapomenou a budou uchovány pro budoucnost.

Menachem Anspacher, poručíci výsadkových sil IDF, velitel obrany Tel Saki

Památník s fotografiemi padlých obránců Tel Saki

Je těžké vysvětlit bitvu o Tel Saki z vojenského hlediska. Méně než 60 výsadkářů a postupně 45 tanků se postavilo proti ohromné ​​syrské síle složené z části sil dvou syrských divizí. Jejich boj snese i přes propast času jakákoliv měřítka.