Ori Megidishová, kterou 7. října unesl Hamás a o necelý měsíc později zachránila IDF, vypráví, co ji v zajetí drželo při síle: „Věřila jsem v Boha, vzpomínala na babičku, věděla jsem, že se odtamtud dostanu, ať už dohodou, nebo mě zachrání.“
Od: Israel National News 23. února 2024 12:02
PVT. Ori Megidishová, pozorovatelka IDF, která byla 7. října unesena do Gazy a o 23 dní později zachráněna IDF, se setkala s dárci z USA a vyprávěla jim o nejtěžších okamžicích svého života.
„Bylo slyšet hodně hlasitých zvuků, probudily jsme se a všechny dívky jsme se utíkaly schovat,“ řekla Megidishová v rozhovoru, který zveřejnil zpravodajský kanál Channel 13 News. „Rozloučily jsme se s rodinami po telefonu a po nějaké době jsme slyšely spoustu křiku a zvuků střelby.“
„V protiatomovém krytu byli vojáci, kteří nás chránili svými zbraněmi, ale nestačilo to. Bylo tam 20 vojákyň a jen čtyři zbraně. Byla jsem zraněna granáty, které házeli teroristé – do hlavy, nohou a hrudníku. Chvíli byl klid, pak přišli a stříleli do krytu.“
„Z dvaceti dívek jich střelbu přežilo jen sedm a já byla jednou z nich. Potom jsme tam čekaly další čtyři hodiny. Nevěděly jsme, kde je armáda, ale přesto jsme čekaly, až někdo přijde a zachrání nás. Nic se nestalo a pak nás prostě unesli.“
Jeden z dárců se zajímal o to, co Megidish dodávalo sílu během doby, kdy byla v zajetí.
Odpověděla: „Jsem věřící. Věřím v Boha, vím, že existuje. Když jsem byla unesena, cítila jsem, že mě zachrání. Modlila jsem se každý den, ne z modlitební knížky, ale ze srdce. Cítila jsem svou babičku, která zemřela, svého dědečka a bratrance. Držela jsem se jich a věřila jsem, že se odtamtud dostanu – když ne dohodou, tak že budu zachráněna. Měla jsem víru ve svou zemi a ve svou armádu, a to mi dávalo sílu věřit dál.“
„Nedokážu to vysvětlit, ale věděla jsem, že ten den přijdou, a věděla jsem, že mě tam nenechají. Když jsem je viděla, byla jsem velmi dojatá,“ dodala.
Megidishová také uvedla, že se chce vrátit do služby v IDF – jako odpověď na svůj únos.
„Je pro mě velmi důležité ukázat jim, že se nehodlám vzdát. Jsem silná a brzy se do armády vrátím. Dvakrát týdně chodím na terapii a často se setkávám se svými přáteli,“ uzavřela.
