OSN přejala ošklivý zvyk mnoha Palestinců: házet na Izrael vinu absolutně za všechno. Obvinění proti Izraeli je celá škála – nařčení z „apartheidu“, klimatického apartheidu, vodního apartheidu, porušování práv žen, přes únosy a vraždy až po odebírání orgánů palestinským dětem.

Po projevech Mahmúda Abbáse a Ebrahíma Raisiho na VS OSN není překvapivé, že přání „sladkého nového roku“ Izraeli nezaznělo. 

Veřejnost je nyní o antisemitismu informována více než před rokem. V OSN se desítky zemí odmítly zúčastnit antisemitské vzpomínkové akce v Durbanu. V Evropě bylo dosaženo značného pokroku v širším a důslednějším používání definice IHRA. V USA Bidenova administrativa…

Je to snad to stejné UNESCO, které rozhodlo, že Jeskyně patriarchů v Hebronu a Ráchelina hrobka jsou „muslimské mešity“? … to stejné UNESCO, které přijalo rezoluce popírající židovskou historii Chrámové hory?!

To, co EU v této realitě podporuje – dvoustátní řešení – může být oznašeno za „spravedlivé řešení“ pouze v pekle, nebo jeho alternativě, pokud by tedy někdo chtěl klasický příklad – v Sodomě a Gomoře.

161 zemí má nyní diplomatické vztahy s Izraelem, což je nejvyšší počet, jaký kdy židovský stát měl.. Už nežijeme v období, kdy celý systém OSN věří, že sionismus je formou rasismu.. Stát Izrael začíná z tohoto nového cítění v OSN těžit.

Antisemitismus můžeme nalézt v celé Evropě, od Bruselu dolů dál. EU stále zcela otevřeně uplatňuje dvojí standard.. Židovští masochisté v Izraeli a v cizině budou všem říkat, co je špatně na Izraeli. Podle nich musí být Izrael dokonalý, ale ostatní ne.

Na Blízkém východě tato reorganizace americké politiky poskytla národům regionu – včetně Izraele a Palestinců – první šanci na dosáhnutí skutečného míru, jakou kdy měly.

„Chci, aby mé děti sloužily v izraelské armádě!“ Tuto větu nevyslovil židovský občan Izraele, nýbrž palestinský Arab, muslim s kořeny v jednom hebronském klanu…