Můj rozhovor pro ALL ISRAEL NEWS s jediným žijícím izraelským vůdcem, který kdy zlikvidoval cizí jaderný program.

Autor: Joel C. Rosenberg, 30. května 2022

JERUZALÉM – Írán dělí pouhých pět dní od toho, aby měl dostatek vysoce obohaceného paliva k zahájení stavby arzenálu jaderných bomb, a jaderné rozhovory ve Vídni zřejmě nikam nevedou, izraelští představitelé aktivně zvažují preventivní vojenský úder jako jediný způsob, jak neutralizovat jadernou hrozbu Teheránu.

Rizika pro Izrael jsou obrovská – úder by mohl rozpoutat rozsáhlou regionální válku.

Obrovské je však i riziko nečinnosti.

Žádný izraelský premiér nemůže dovolit, aby íránský režim sestrojil Bombu a ohrozil židovský stát „druhým holocaustem“.

Na světě existuje pouze jediná země, která kdy použila vojenskou sílu ke zničení jaderného programu nepřátelského státu.

Izrael.

A udělal to dvakrát.

Poprvé to bylo téměř před 40 lety – 7. června 1981.

Tehdy izraelský premiér Menachem Begin nařídil „operaci Opera“, při níž mělo jeho letectvo bombardovat jaderný reaktor iráckého prezidenta Saddáma Husajna v části Iráku zvané Osirik.

Byl to riskantní krok. Washington zuřil. Ale risk se vyplatil. Irácký jaderný zbrojní program byl zcela zničen a již nikdy nebyl úspěšně obnoven.

Podruhé se tak stalo téměř před 15 lety – 6. září 2007.

Toho dne izraelský premiér Ehud Olmert nařídil „operaci Sad“, při níž mělo jeho letectvo bombardovat přísně tajný jaderný reaktor syrského prezidenta Bašára Asada v části Sýrie známé jako Deir Ezzor.

I to byl riskantní krok.

Zde je důvod.

DEN, KDY WASHINGTON ŘEKL „NE“

1. března 2007 Olmertovi vrchní zpravodajští poradci informovali o podezřelém zařízení v Sýrii, o němž se obávali, že by mohlo být jaderným reaktorem, a mohlo by tak nakonec umožnit Syřanům vyrobit jaderné zbraně.

Následujících pět měsíců Olmert nařídil Mosadu, aby o tomto stínovém zařízení shromáždil vše, co se dá.

Dokonce schválil operaci, při níž měli izraelští špioni během jednání ve Vídni ukrást notebook hlavního syrského jaderného inženýra, vloupat se do počítače a zkopírovat všechny informace na pevném disku.

Zabralo to.

Nyní, když si byl Asad naprosto jistý, že se chystá k jadernému útoku – a že reaktor se během několika měsíců „rozhoří“ – požádal Olmert amerického prezidenta George W. Bushe, aby reaktor bombardoval.

Jak je možné, že při všech masivních prostředcích Spojených států na shromažďování zpravodajských informací a při všech Bushových veřejných prohlášeních o tom, že radikálním režimům zabrání ve výrobě nebo získání jaderných zbraní, USA vůbec uniklo, že Severokorejci staví v Sýrii jaderný reaktor?

Bushův ministr obrany Robert Gates později ve svých pamětech „Povinnost“ z roku 2014 připustil, že „šlo o významné selhání amerických zpravodajských služeb“. (str. 171 vydání pro Kindle)

Olmert Bushovi přímo přednesl, že takový postup by nejen vyslal Asadovi jasný signál, že nelegální jaderné aktivity – nesankcionované mezinárodním společenstvím – nebudou tolerovány, ale že by tento signál dostal i íránský režim.

Ale po zvážení všech faktorů – včetně skutečnosti, že byl ponořen do dvou souběžných válek v Afghánistánu a Iráku – Bush řekl ne.

Co teď?

VELMI KONTROVERZNÍ POSTAVA

Téměř před rokem jsem si s Olmertem sedl v jeho kanceláři v Tel Avivu, abych se ho na záznamu zeptal, jak učinil nesmírně riskantní rozhodnutí vzepřít se Spojeným státům – nejdůležitějšímu spojenci Izraele – a vzít syrskou záležitost do vlastních rukou.

Nyní, když se blíží patnáctileté výročí Olmertova riskantního kroku – a když současní izraelští představitelé zvažují rizika vlastního preventivního vojenského úderu proti íránským jaderným zařízením – je ALL ISRAEL NEWS připraveno zveřejnit celý přepis našeho rozhovoru.

Nejprve je důležité poznamenat, že Olmert je z mnoha důvodů dlouhodobě velmi kontroverzní postavou izraelské politiky a společnosti.

Za prvé, mnozí Izraelci se domnívají, že Olmert v létě 2006 téměř prohrál druhou libanonskou válku proti Íránem podporovanému Hizballáhu, což těžce poškodilo pověst Izraele a způsobilo, že jeho rating v Izraeli klesl až na 17 %.

Za další, v roce 2008 Olmert předložil palestinskému vůdci Mahmúdu Abbásovi nejrozsáhlejší a nejvelkorysejší nabídku palestinského státu – včetně rozdělení Jeruzaléma – jakou kdy jakýkoli izraelský premiér učinil. Abbás nabídku odmítl, ale samotné podmínky nabídky byly v celém Izraeli velmi nepopulární. Lidé tvrdili, že Olmert se snaží rozdat příliš mnoho, příliš rychle a palestinskému vedení, kterému nelze věřit.

V dalším případě byl Olmert izraelským soudem odsouzen za přijímání nezákonných příspěvků na svou politickou kampaň v době, kdy byl starostou Jeruzaléma. Odseděl si 16 měsíců ve vězení, ale v červenci 2017 byl za dobré chování předčasně propuštěn.

„Během svého působení jsem se dopustil chyb, i když podle mého názoru nebyly trestné, a dnes za ně platím vysokou cenu,“ řekl tehdy Olmert a dodal, že „žádný člověk nestojí nad zákonem“.

Přesto je Olmertovo rozhodnutí nařídit letecký úder na syrský jaderný reaktor – čímž riskoval totální válku a hněv Washingtonu – nejdůležitějším v jeho kariéře.

Fascinující příběh zevnitř je námětem pro politické thrillery – přesně takové, které rád píšu – a přesto to není fikce.

Všechno je to pravda.

A stojí za to si ji přečíst pozorně a celou.

Zde je tedy jedna část našeho rozhovoru, lehce upravená pro přehlednost.

JOEL ROSENBERG: Jste jediným žijícím izraelským premiérem, který prošel procesem rozhodnutí – a vy jste ho učinil – o likvidaci zahraničního jaderného reaktoru.

Jak jste se k tomuto rozhodnutí dostal?

Pro člověka zvenčí by se to teoreticky mohlo zdát jednoduché. Našli jste podezřelé zařízení v Sýrii. Měli jste podezření, že by to mohl být jaderný reaktor. Nařídil jste (šéfovi Mossadu) Meiru Daganovi, aby se jeho lidé vloupali do notebooku šéfa syrského jaderného úřadu ve Vídni. Rozhodl jste se, že musí být zničen, než bude uveden do provozu. Požádal jste Američany, aby ho odstranili. Nechtěli.

Chci říct, že to byla řada velmi nebezpečných rozhodnutí.

Rád bych, aby lidé slyšeli vaše hodnocení toho, jak jste se k tomu dostali.

BÝVALÝ PREMIÉR EHUD OLMERT: Podívejte, nejprve bych se rád vyjádřil ke konkrétním věcem, na které jste se ptal, a pak bych řekl něco obecně o svém (tehdejším) postoji.

Když jsem byl premiérem, byl jsem samozřejmě zasvěcen do všech informací a zpravodajských informací, které jsme měli.

A trval jsem na tom, abych dostával – nikoliv shrnutí, která se připravují na základě tisíců nezávislých zpráv a zpravodajských informací, které se nakonec dostanou na stůl některému z analytiků, jenž napíše shrnutí, s nímž je seznámen premiér.

Ale víte, já nechci vidět shrnutí – shrnutí, které si mohu udělat sám, možná ne lépe, ale ne hůře než nějaký čtyřiadvacetiletý nebo pětadvacetiletý analytik, který sedí na zpravodajském oddělení a čte všechny nezpracované materiály. Já chci číst surové materiály. Takže každý týden čtu tisíce zpráv a (zpravodajských) hlášení, abych skutečně dokázal pochopit, vycítit, co se děje, což jsem považoval za velmi důležité.

Teď jsme měli pocit, že jedna z věcí, kterou jsme pochopili z informací, které jsme měli, ze zpravodajských informací, byla, že Syřané mluví, naznačují něco, co by se dalo interpretovat jako jaderné. A my jsme začali být zvědaví. Chci říct, co sakra dělají s jaderným zařízením?

A tehdy jsem nařídil šéfovi vojenské rozvědky, šéfovi Mosadu, šéfům všech různých zpravodajských orgánů, aby posbírali všechno, co se dá, aby se zaměřili na všechny možnosti, aby zjistili, zda se Sýrie skutečně podílí na budování jaderného zařízení, které by je mohlo dovést k jaderným zbraním.

A když se naskytla příležitost, pověřil jsem je, aby nahlédli do spisů člověka, který v té době vedl syrský jaderný program.

ROSENBERG: Byl v té době ve Vídni?

OLMERT: Ano, ve Vídni.

… pokračování příště.