Musím se přiznat, že mě Izrael zklamal… Anexe? Ta je pouze uplatněním izraelského civilního, namísto vojenského práva. A jak můžeme vůbec říci, že anektujete něco, co je vaše historicky, z náboženského, morálního a také vojenského hlediska?

Tyto volby představovaly porážku hysterie „kdokoliv jiný než Bibi“.. Také se ukázalo, že Izraelcům víc záleží na myšlenkách a činech a že nejsou tolik ovlivněni prázdnými slogany a šokujícími tvrzeními..

Takže, pokud se zajímáte o mír na Blízkém východě, možná odpovědí není tlačit Izrael, aby Palestincům ještě jednou nabídl stát. Možná odpovědí je tlačit Palestince, aby konečně přijali existenci židovského státu.. Zdá se, že pro příliš mnoho palestinských Arabů je dvoustátní řešení nepřijatelnou nabídkou.

Na Blízkém východě tato reorganizace americké politiky poskytla národům regionu – včetně Izraele a Palestinců – první šanci na dosáhnutí skutečného míru, jakou kdy měly.

Izraelská společnost je silná, plná života, její identita je viditelná a pyšná a v posledních několika letech byli její představitelé schopni schválit některé velmi dobré zákony ohledně židovského charakteru státu. Ale také víme, že všechno se může v minutě změnit.

Arabské ovládnutí Chrámové hory, pozvolný nárůst teroristických útoků a útoky Hamásu jsou součástí širší arabské eskalace směřující k Třetí intifádě…PA stále více používá islám jako faktor pro ospravedlnění svého agresivního chování.

Jak se to stalo, divil se Walid Shoebat z Betléma, že „4. června 1967 jsem byl Jordáncem a přes noc jsem se stal Palestincem? … Dokud se Židé nevrátili do Jeruzaléma, považovali jsme se za Jordánce.“

Zatímco prezident Reuven Rivlin byl celoživotním příznivcem židovských práv k Judeji a Samaří, jeho deklarovaná podpora z tohoto týdne pro „anexi“ přichází s podmínkou.