Nedávno Izraelci oslavili Den Jeruzaléma, svátek připomínající zázračné osvobození Jeruzaléma izraelskými obrannými silami během šestidenní války v roce 1967…

Letošní oslavy Dne Jeruzaléma mě opravdu zaskočily. A to jsem si po téměř 200 návštěvách Izraele myslel, že mě tam toho již moc nepřekvapí… Každému, kdo si přečetl některý z mých dřívějších blogů, musí být jasné…

Pro Araby je Chrámová hora místem, kde tato válka začala. Pro vysoce postaveného izraelského ministra, který se vzepřel jejich hrozbám, je to důležité symbolické vítězství.

„Hamás nám nebude diktovat. V rámci zachování statu quo chodili v posledních letech na Chrámovou horu ministři, včetně ministra…“

Ne každý den slyšíme evropského premiéra říkat, že existence Izraele je životně důležitá. Takovéto předehry však dávají naději na větší uznání země, které si tolik římskokatolických Italů váží jako kolébky své víry…

„Žid, který se modlí na Chrámové hoře, je zatčen. Proč se Arabové mohou modlit a Židé mají modlitbu zakázanou?“ Sáhnou zákonodárci na status quo a pokusí se rozšířit židovská práva na svatém místě v Jeruzalémě?

Do hry se v době krize dostává izraelský plyn, který by nejen Česku mohl pomoci zbavit se energetické závislosti na Rusku.

Hamás nemá zájem na dalším kole války a nadále se věnuje budování své vojenské síly a má zájem na úlevných opatřeních a nechce je zrušit…

Chováme se, jako bychom my byli Římané a Arabové Židé… To, že Arabové šlapou po Chrámové hoře, zatímco Židé dole u Zdi nářků naříkají, je znamením našeho pokračujícího vyhnanství.

Pouhá hrozba, že tato správa bude nabídnuta – řekněme Saúdské Arábii, aby uzavřela mírovou dohodu – by mohla stačit k tomu, aby Jordánsko začalo brát svou prestižní „zvláštní roli“ vážněji.

Bidenova administrativa odložila krok otevření amerického konzulátu v Jeruzalémě, informoval deník Al-Kuds s tím, že tento vývoj je výsledkem…

„Hodina [vzkříšení] nenastane, dokud nebudete bojovat proti Židům. Židé se budou schovávat za kameny a stromy. Kameny a stromy budou volat: ‚Ó muslime, služebníku Alláhův, za mnou se schovává Žid, pojď a zabij ho!‘ Kromě stromu Gharqad [ten bude mlčet].“

„Odmítl jsem ten dopis přijmout, natož podepsat,“ zaburácel Begin. „Kdybych na tebe Jeruzaléme zapomněl, ať má pravice uschne,“ řekl Begin prezidentovi Spojených států amerických, „a ať mi jazyk zaschne v ústech“

Kde se vzal, tu se vzal, objevil se v Prostějovském večerníku článek, komentující události spojené s Izraelem, jeho hlavním městem Jeruzalémem…

Uznanie Jeruzalema za hlavné mesto židovského štátu a presťahovanie zahraničných zastupiteľstiev je logickým rešpektovaním diplomatických zvyklostí.